Des dur (D♭): definice, stupnice a příklady v klasické hudbě

Stupnice a základní harmonie

Stupnice Des dur vpořadí stupňů: Des – Es – F – Ges – As – B – C – Des (v notaci s bemoly: D♭, E♭, F, G♭, A♭, B♭, C, D♭). Tónika (základní akord) je D♭–F–A♭ (Des–F–As).

Relace k mollům a enharmonika

Její relativní moll je h♭moll (tj. b moll, B♭ moll) — má stejné předznamenání. Paralelní moll je teoreticky d♭moll (D♭ moll), ale ten je v notaci nepraktický: vyžadoval by osm bemolů včetně dvojitých bemolů, proto se místo něj zpravidla používá enharmonicky ekvivalentní cis moll (C# moll). Stejným způsobem se Des dur často považuje za enharmonický ekvivalent tóniny cis dur (C# dur), kterou se někdy preferuje podle kontextu partitury a nástrojového složení.

Použití v klasické hudbě – příklady

• Chopinovo Preludium č. 15 ("Kapka deště") je napsáno v Des dur a ve střední, kontrastní části modulace přechází do cis moll (C# moll).
• Fantazie–impromptu Fryderyka Chopina je primárně v cis moll, přičemž střední lyrická část je v Des dur — ukázka častého využití enharmonické dvojice D♭/C# pro barevné kontrasty.
• Claude Debussy ve svém Clair de lune (ze Suita bergamasque) využívá Des dur pro jemnou, impresionistickou atmosféru a obsahuje bohaté chromatické a modulující průchody, které přidávají výrazovou hloubku.
• Antonín Dvořák a další skladatelé romantismu často sahali po Des dur v pomalých větách (pro jeho teplý, klavírně přátelský zvuk); v orchestrálních pasážích se někdy objevují i enharmonické přechody do příbuzných tónin.

Praktické poznámky

Des dur je pro klavír oblíbená tonalita (mnoho slavných klavírních skladeb je právě v Des dur nebo v jejích enharmonických variantách), protože rozložené akordy a rukopis často dobře sedí do klavírní mechaniky. V notaci pro dechové a smyčcové nástroje volba mezi Des dur a cis dur závisí na pohodlí ladění a čitelnosti zápisu (počet křížků versus počet bemolů).

Stručně: Des dur = D♭ dur, pět bemolů v předznamenání, relativní moll B♭ moll, paralelní moll teoreticky D♭ moll (prakticky nahrazováno C# moll), často používána pro jemné, bohaté harmonické barvy v hudbě 19. a počátku 20. století.