Přehled

D‑moll (d moll) je mollová tónina založená na tónu D. V běžném notovém zápisu má jedno klíčové znaménko — béčko (B♭). Její přirozená (aeolská) stupnice zní: D, E, F, G, A, B♭, C, D. D‑moll má relatifní dur ve F dur a paralelní dur v D dur. Velmi často se v praktické hudbě používají také harmonická a melodická varianta mollové stupnice.

Stupnice a akordy

Přirozená d moll stupnice a základní trojzvuky tvoří harmonický základ pro skladbu v této tónině. V přirozené verzi jsou běžné akordy: Dm (tónika), E° (supertonika snížená), F (tercie), Gm (subdominanta), Am (dominanta v přirozené formě), B♭ (submedianta) a C (subtonika). V harmonickém mollu se sedmá stupnice zvyšuje na C♯, čímž vzniká silnější dominantní akord A dur nebo A7, který výrazněji směřuje k tónice.

Charakter a užití

V hudební tradici bývá d moll často spojována s vážnými, melancholickými nebo dramatickými náladami, někdy i s heroickým výrazem. Kompozičně se hodí pro typy skladeb, které využívají výrazné kontrasty a potřebu silné dominující funkce (A nebo A7). Pro smyčcové nástroje má důležité praktické vlastnosti — otevřená struna D poskytuje rezonanci, která obohacuje zvuk v tomto ladění.

Historie a teoretické poznámky

Tónina d moll byla užívána v baroku, klasicismu i romantismu a najdeme ji v široké paletě forem: od sonát a symfonií po kantáty a koncerty. V analytických přístupech i v historických temperacích se její barevnost lišila podle ladění nástrojů. Je užitečné rozlišovat d moll (D minor) od tonin, které mohou vypadat podobně na notovém zápise — např. d♭ moll (D♭‑moll) je teoreticky komplikovaná tónina s mnoha béčky a dvojitými béčky, často se proto zapisuje enharmonicky jako c♯ moll; vysvětlení najdete v teoretických zdrojích zde a zde.

Příklady významných děl

Mezi velmi známá díla v d moll patří Bachova Toccata a fuga (BWV 565), Mozartův Requiem (K. 626) a Beethovenova 9. symfonie, která využívá tóniny pro své dramatické a závěrečné části. Pro hlubší poslech a studie lze najít analýzy a nahrávky na specializovaných stránkách poslech a analýzy.

  • Klíčové vlastnosti: jedna béčko v klíči, melodičnost směřující k vážnosti a dramatu.
  • Harmonické varianty: přirozený, harmonický a melodický moll (vzestup a sestup mají často rozdílné notace).
  • Praktické poznámky: d moll je nástrojově příznivá pro strunu D a pro repertoár s náročným výrazem.