B♭ dur (B dur) – durová tónina: stupnice, charakteristika a příklady

B♭ dur (B dur): přehled durové stupnice, charakteristika, příklady skladeb a využití u dechových nástrojů – Haydn, Mozart a praktické tipy pro hráče.

B♭ dur neboli B‑dur je durová tónina, jejíž tóninová signatura obsahuje dvě posuvky – dvě „béčka“ (B♭ a E♭). Tónická stupnice v základním tvaru zní: B♭ – C – D – E♭ – F – G – A – B♭. (Ve středoevropském názvosloví: B – C – D – Es – F – G – A – B.)

Stupnice a základní akordy

Stupnice B♭ dur:

• Noty: B♭ – C – D – E♭ – F – G – A – B♭
• Předznamenání: 2 béčka (B♭, E♭) – viz tóninová signatura.

Základní kvartet akordů (funkční harmonie v tónině B♭ dur):

• I – B♭ dur
• ii – c moll
• iii – d moll
• IV – Es dur (E♭ dur)
• V – F dur
• vi – g moll
• vii° – a zmenšený (a°)

Charakteristika a použití

B♭ dur se tradičně popisuje jako teplá, zpěvná a přátelská tónina. Je obzvlášť oblíbená pro dechové soubory a koncertní kapely, protože řada dechových nástrojů je laděná do „béčka“ nebo s ním pracuje velmi pohodlně. Mezi nejčastější jsou klarinety, trubky, saxofony a béčkové flétny. Z tohoto důvodu je mnoho skladeb pro koncertní kapely napsáno v této nebo blízce příbuzné tónině, například F dur nebo Es dur.

U transponujících nástrojů (např. klarinet v B) platí, že když hráč čte notu C, skutečně zněje o celý tón níž (tedy B♭). To znamená, že pro koncertní (zvukovou) B♭ dur bývá pro hráče na nástroj laděný v B často napsaná "C dur" – z hlediska zapisování taková tónina vyjde praktičtěji.

Relace k mollům

Relativní moll k B♭ dur je g moll (stejná tónová řada, jiný tonický střed). Paralelní moll (tj. moll se stejným tonálním stupněm, jinou dur/moll kvalitou) je B♭ moll — v textu je odkaz na h♭moll, přičemž běžné označení této paralelní mollové tóniny je B♭ moll.

Historické a konkrétní příklady

Haydnova Symfonie č. 98, v níž zazněla trubka i tympány, je často uváděna jako jedna z prvních významných symfonií v této tónině. Ve skutečnosti jednu z nich napsal již dříve jeho bratr Michael Haydn. Joseph Haydn si však dodnes připisuje zásluhy za to, že part tympánů napsal ve skutečné výšce tónu se signaturou F dur (namísto transpozice se signaturou C dur), což usnadnilo práci hráčům a dávalo větší smysl z notového hlediska.

Pět Mozartových klavírních koncertů je v B dur. Dalším slavným dílem v B♭ dur je Beethovenova klavírní sonáta „Hammerklavier“ (Sonáta č. 29, B‑dur, Op. 106), která ukazuje, že tónina může fungovat jak v lehčích, tak i v monumentálních expresích.

Tipy pro studenty a hráče

• Procvičujte stupnici B♭ dur pomalu a s metronomem, věnujte pozornost akcentům na prvním a čtvrtém taktu u cvičení ve 4/4.
• U dechových nástrojů se seznamte s transpozicí – pro hráče na béčkových nástrojích bývá komfortní číst v C dur, aby zaznělo koncertní B♭ dur.
• Při harmonickém a melodickém cvičení pozorujte průběh E♭ (Es) jako čtvrtého stupně a jeho funkci při modulacích do příbuzných tónin (např. F dur nebo Es dur).

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je B♭ major?

Otázka: Jaká je relativní mollová stupnice B♭ dur?

Otázka: Pro jaké nástroje se tato tónina hodí?

Otázka: Proč je mnoho skladeb pro koncertní kapely napsáno v této nebo příbuzných tóninách?

Otázka: Kdo napsal první symfonii v této tónině?

Otázka: Kolik klavírních koncertů v této tónině napsal Mozart?

Hledání podle dopisu