B♭ dur neboli B‑dur je durová tónina, jejíž tóninová signatura obsahuje dvě posuvky – dvě „béčka“ (B♭ a E♭). Tónická stupnice v základním tvaru zní: B♭ – C – D – E♭ – F – G – A – B♭. (Ve středoevropském názvosloví: B – C – D – Es – F – G – A – B.)

Stupnice a základní akordy

Stupnice B♭ dur:

  • Noty: B♭ – C – D – E♭ – F – G – A – B♭
  • Předznamenání: 2 béčka (B♭, E♭) – viz tóninová signatura.

Základní kvartet akordů (funkční harmonie v tónině B♭ dur):

  • I – B♭ dur
  • ii – c moll
  • iii – d moll
  • IV – Es dur (E♭ dur)
  • V – F dur
  • vi – g moll
  • vii° – a zmenšený (a°)

Charakteristika a použití

B♭ dur se tradičně popisuje jako teplá, zpěvná a přátelská tónina. Je obzvlášť oblíbená pro dechové soubory a koncertní kapely, protože řada dechových nástrojů je laděná do „béčka“ nebo s ním pracuje velmi pohodlně. Mezi nejčastější jsou klarinety, trubky, saxofony a béčkové flétny. Z tohoto důvodu je mnoho skladeb pro koncertní kapely napsáno v této nebo blízce příbuzné tónině, například F dur nebo Es dur.

U transponujících nástrojů (např. klarinet v B) platí, že když hráč čte notu C, skutečně zněje o celý tón níž (tedy B♭). To znamená, že pro koncertní (zvukovou) B♭ dur bývá pro hráče na nástroj laděný v B často napsaná "C dur" – z hlediska zapisování taková tónina vyjde praktičtěji.

Relace k mollům

Relativní moll k B♭ dur je g moll (stejná tónová řada, jiný tonický střed). Paralelní moll (tj. moll se stejným tonálním stupněm, jinou dur/moll kvalitou) je B♭ moll — v textu je odkaz na h♭moll, přičemž běžné označení této paralelní mollové tóniny je B♭ moll.

Historické a konkrétní příklady

Haydnova Symfonie č. 98, v níž zazněla trubka i tympány, je často uváděna jako jedna z prvních významných symfonií v této tónině. Ve skutečnosti jednu z nich napsal již dříve jeho bratr Michael Haydn. Joseph Haydn si však dodnes připisuje zásluhy za to, že part tympánů napsal ve skutečné výšce tónu se signaturou F dur (namísto transpozice se signaturou C dur), což usnadnilo práci hráčům a dávalo větší smysl z notového hlediska.

Pět Mozartových klavírních koncertů je v B dur. Dalším slavným dílem v B♭ dur je Beethovenova klavírní sonáta „Hammerklavier“ (Sonáta č. 29, B‑dur, Op. 106), která ukazuje, že tónina může fungovat jak v lehčích, tak i v monumentálních expresích.

Tipy pro studenty a hráče

  • Procvičujte stupnici B♭ dur pomalu a s metronomem, věnujte pozornost akcentům na prvním a čtvrtém taktu u cvičení ve 4/4.
  • U dechových nástrojů se seznamte s transpozicí – pro hráče na béčkových nástrojích bývá komfortní číst v C dur, aby zaznělo koncertní B♭ dur.
  • Při harmonickém a melodickém cvičení pozorujte průběh E♭ (Es) jako čtvrtého stupně a jeho funkci při modulacích do příbuzných tónin (např. F dur nebo Es dur).