Cis moll
Cis moll neboli cé moll je mollovou stupnicí založenou na cé. Její tóninová signatura má čtyři ostré tóny.
Její relativní dur je E dur a paralelní dur je Cis dur.
Klasická hudba v této tónině
V této tónině je napsáno jen velmi málo symfonií. Jednu z nich napsal Josef Martin Kraus, ale později ji přepsal do c moll. Dalšími dvěma jsou Mahlerova Symfonie č. 5 (i když v cis moll je pouze první věta a finále je ve skutečnosti v D dur) a Prokofjevova Symfonie č. 7. V této tónině je také napsána první věta. Šostakovičův Houslový koncert č. 2 je rovněž v cis moll.
Tato tónina se častěji vyskytuje v klavírní hudbě. Domenico Scarlatti napsal dvě klávesové sonáty cis moll, K. 246 a K. 247. Po Beethovenově slavné Měsíční sonátě se však tato tónina stala pro klavír oblíbenější. Beethoven tuto tóninu znovu použil ve vnějších větách svého Smyčcového kvartetu č. 14 (op. 131, 1826). Johannes Brahms však svůj Klavírní kvartet cis moll přepsal a vydal jako Klavírní kvartet č. 3 c moll, op. 60. Jednou z nejznámějších skladeb v této tónině je Chopinova Fantazie-Impromptu. Mezi další Chopinova díla patří Nokturna č. 7 (op. 27, č. 1) a č. 20 (op. posth.) a Preludium "Kapka deště" Des dur (op. 28, č. 15). Dalším známým Chopinovým hudebním dílem, které využívá právě tuto tóninu (spolu s tóninou des moll), je Valčík cis moll (op. 64 č. 2). Dalším velmi známým příkladem skladby v cis moll je Rachmaninovovo Preludium cis moll (op. 3, č. 2).
