Cis moll — mollová stupnice na cis (4 křížky), relativní dur E
Cis moll: mollová stupnice s 4 křížky, relativní dur E dur. Poznejte stupnici, akordy, intervaly a praktická cvičení pro klavír, kytaru a tvorbu hudby.
Cis moll neboli cís‑moll je mollovou stupnicí založenou na tónu cis. Její tóninová signatura má čtyři ostré tóny (fis, cis, gis, dis).
Její relativní dur je E dur a paralelní dur je Cis dur.
Stupnice a varianty
- Stupnice v přirozeném mollu (natural minor): Cis – Dis – E – Fis – Gis – A – H – Cis.
- Harmonická moll: Cis – Dis – E – Fis – Gis – A – H♯ – Cis. (Zvýšená 7. stupnice tvoří silnější navedení na tóniku a umožňuje dominantní velký kvintakord.)
- Melodická moll: vzestupně Cis – Dis – E – Fis – Gis – Ais – H♯ – Cis (6. a 7. stupeň zvýšeny), sestupně se běžně používá tvar přirozeného mollu: Cis – H – A – Gis – Fis – E – Dis – Cis.
Akordy a funkce
V přirozeném cis‑mollu jsou základní třízvuky na stupních:
- I (i): Cis moll (Cis–E–Gis)
- II° (ii°): Dis zmenšený (Dis–Fis–A)
- III (III): E dur (E–Gis–H)
- IV (iv): Fis moll (Fis–A–Cis)
- V (v): Gis moll (Gis–H–Dis) – často se v praxi používá Gis dur (velký kvintakord) díky zvýšení 7. stupně v harmonické moll, čímž vzniká silná dominantní funkce
- VI (VI): A dur (A–Cis–E)
- VII (VII): H dur (H–Dis–Fis)
Charakter a použití
Cis moll je tradičně vnímána jako klíč s temně laděným, melancholickým nebo vášnivým zabarvením. Pro klavír je pohodlná díky většímu podílu černých kláves (cis, dis, fis, gis), což usnadňuje některé technické figurace. Pro orchestr je však historicky méně běžná než klíče s menším počtem křížků či béček, protože partitura s mnoha křížky bývala náročnější na čtení a zápis.
Enharmonika a poznámky k notaci
Enharmonicky odpovídá Cis moll tónině Des moll (D♭ moll), ta je však v praxi vzácná, protože by vyžadovala mnoho předznamenání (osm či víc béček v některých notacích) a složité dvojité béčko; proto se upřednostňuje zápis jako Cis moll.
Příklady skladeb
- Ludwig van Beethoven – Sonáta "Měsíční" (Piano Sonata No. 14, Op. 27/2) (cis moll)
- Sergej Rachmaninov – Preludium cis moll, Op. 3 No. 2
Cis moll nabízí bohaté harmonické možnosti (přechody přes harmonickou či melodickou moll, využití změn paralelních a relativních tónin) a nachází uplatnění v romantické i moderní hudbě.
Klasická hudba v této tónině
V této tónině je napsáno jen velmi málo symfonií. Jednu z nich napsal Josef Martin Kraus, ale později ji přepsal do c moll. Dalšími dvěma jsou Mahlerova Symfonie č. 5 (i když v cis moll je pouze první věta a finále je ve skutečnosti v D dur) a Prokofjevova Symfonie č. 7. V této tónině je také napsána první věta. Šostakovičův Houslový koncert č. 2 je rovněž v cis moll.
Tato tónina se častěji vyskytuje v klavírní hudbě. Domenico Scarlatti napsal dvě klávesové sonáty cis moll, K. 246 a K. 247. Po Beethovenově slavné Měsíční sonátě se však tato tónina stala pro klavír oblíbenější. Beethoven tuto tóninu znovu použil ve vnějších větách svého Smyčcového kvartetu č. 14 (op. 131, 1826). Johannes Brahms však svůj Klavírní kvartet cis moll přepsal a vydal jako Klavírní kvartet č. 3 c moll, op. 60. Jednou z nejznámějších skladeb v této tónině je Chopinova Fantazie-Impromptu. Mezi další Chopinova díla patří Nokturna č. 7 (op. 27, č. 1) a č. 20 (op. posth.) a Preludium "Kapka deště" Des dur (op. 28, č. 15). Dalším známým Chopinovým hudebním dílem, které využívá právě tuto tóninu (spolu s tóninou des moll), je Valčík cis moll (op. 64 č. 2). Dalším velmi známým příkladem skladby v cis moll je Rachmaninovovo Preludium cis moll (op. 3, č. 2).
Vyhledávání