Fantazie-impromptu cis moll Frédérica Chopina je skladba pro sólový klavír a patří mezi jeho nejznámější a nejčastěji hrané skladby. Byla zkomponována v roce 1834 a vydána až posmrtně Julianem Fontanou (roku 1855), přestože Chopin žádal, aby jeho některá nedokončená a nevydaná díla nebyla zveřejňována.

Historie a vydání

Skladba vznikla v raném období Chopinova pařížského pobytu. Neobsahuje číslo opusu z Chopinovy vlastní edice a je proto řazena jako dílo posmrtné (obvykle uváděné jako Op. posth. 66). Julian Fontana, Chopinův přítel a spolupracovník, ji po skladatelově smrti zveřejnil mezi soubory posmrtně vydaných skladeb.

Stavba a hudební obsah

Formálně je dílo uspořádáno v podobě A–B–A s enclavní kodou. Hlavní část (A) je v tónině cis moll a je charakteristická bouřlivým, virtuózním pohybem. Úvodní tempo je běžně označováno Allegro agitato. Následuje kontrastní střední část (B) v enharmonické tónině Des dur, která je lyrická a zpěvná (v edicích bývá označena např. Moderato cantabile či podobnými popisy klidnějšího výrazu); po návratu A se objevuje coda, která dílo uzavírá. Závěrečná harmonie často končí tzv. Picardyho tercíí — konečný akord je v cis dur.

Technika a výraz

Skladba je technicky náročná. Charakteristickým prvkem je výrazná polyrhythmie: pravá ruka provádí rychlé běhy v trojitém rozdělení bez přerušení, zatímco levá ruka drží stabilní doprovod v jiném rytmickém členění — vzniká tak souběžný rytmický kontrast (typicky 3:2), který je nutné ovládat s velkou přesností a citlivostí. Dále se vyžaduje jemné pedálování, kontrola dynamiky a odstínění zpěvných linií ve středu skladby.

Význam a recepce

Fantazie-impromptu je oblíbená u publika i pianistů pro své melodické kouzlo, dramatismus a brilantní virtuozitu. Byla mnohokrát nahrána, aranžována a použita v populární kultuře. Někteří hudební kritici a komentátoři poukazují na stylistické paralely s jinými romantickými a klasicistními díly (např. zmínky o podobném arpeggiovaném doprovodu jako v Beethovenově Sonátě měsíčního svitu), avšak Fantazie-impromptu zůstává výsostně chopinovským výtvorem se svým vlastním charakterem.