Ostnokožci jsou úspěšným fylem mořských živočichů. Patří mezi ně mořské hvězdice, křehké hvězdice, mořští ježci, mořské okurky a jejich příbuzní.

Tyto vlastnosti mají ostnokožci:

  1. Kostra z desek. Ty jsou tvořeny kalcitem, minerálem z uhličitanu vápenatého. Desky jsou obvykle ostnité a kostra je zvenku i zevnitř pokryta vrstvou kůže.
  2. Pětiramenná (pentamerální) symetrie.
  3. Vodní cévní systém. Jedná se o vnitřní systém trubic a měchýřů naplněných vodou.
  4. Patky trubek. Jedná se o prodloužení vodního cévního systému. Trubicové nohy vyčnívají z kostry a slouží k chůzi, dýchání a krmení. Pomocí trubicových nohou se živočich pohybuje ve vnějším světě.
  5. Stenohalin. Nedokážou se vyrovnat s velkými změnami slanosti vody. Není pochyb o tom, že právě proto jsou:
  6. Zcela námořní.

Ostnokožci žijí ve všech částech oceánu, ale většinou na mořském dně. Někteří se živí filtrováním, jiní (hvězdice) jsou významnými predátory měkkýšů a jiných korýšů. Jsou velmi časté v blízkosti pobřeží a na útesech.

Mají dlouhý a bohatý fosilní záznam. Toto fylum se objevilo na počátku kambria a obsahuje asi 7 000 žijících a 13 000 vymřelých druhů. Čtyři nebo pět hlavních skupin nazývají některé autority subfyly, jiné třídy.

Echinodermata jsou největší živočišnou skupinou, která je celá mořská: žádní živočichové z této skupiny nežijí na souši ani ve sladké či brakické vodě.

Anatomie a fyziologie

Ostnokožci mají vnitřní kostru tvořenou drobnými deskami neboli ossikuly, které jsou z kalcitu (formy uhličitanu vápenatého). Mezi těmito deskami je vrstva kůže a často drobné ostny nebo trny. U některých skupin (např. mořští ježci) vznikají z ossikul komplexní plášťové útvary, u jiných (mořské okurky) jsou ossikuly rozptýlené a méně patrné.

Výraznou charakteristikou je vodní cévní systém: přes něj se do trubicových nožek (tube feet) přivádí voda, což umožňuje pohyb, přichycení, cítění a u některých skupin i dýchání. Klíčové části systému jsou: madreporit (vstup vody), kamenný kanálek, kruhový kanál a radiální kanály v ramenou. Některé druhy mají specializované orgány, např. u ježovek se vyvinulo kousací ústrojí známé jako Aristotelova lucerna.

Dalším důležitým rysem je schopnost měnit konzistenci vaziva — tzv. mutable connective tissue, která umožňuje rychlé zpevnění nebo změknutí těla bez svalové činnosti. Mnoho ostnokožců má též schopnost regenerace — dorůstání ztracených ramen či orgánů (u hvězdic i vnitřních orgánů).

Rozmnožování a vývoj

Většina ostnokožců se rozmnožuje pohlavně a většina druhů má oddělené pohlaví s externím oplozením (vylučováním vajíček a spermií do vody). Některé druhy jsou hermafroditické nebo se rozmnožují partenogeneticky. Po oplození vzniká volně plovoucí larva (různé typy: bipinnaria, pluteus apod.), která projde složitým metamorfózou do sessilní nebo bentické dospělé formy.

Skupiny a ekologické role

Mezi hlavní třídy ostnokožců patří (česky):

  • hvězdice (Asteroidea) — většinou predátoři, některé druhy otevírají lastury mlžů;
  • křehké hvězdice (Ophiuroidea) — často aktivní na dně, sběrači i predátoři;
  • ježovky (Echinoidea) — většinou býložravci nebo plenivci řas, někteří filtrují; mají specializované ústrojí (Aristotelova lucerna);
  • mořské okurky (Holothuroidea) — sběrači a čističi sedimentu, u mnoha druhů ceněné v rybolovu;
  • lilie mořské (Crinoidea) — filtrátoři, často připoutané k podkladu (sessilní) nebo volně plovoucí.

Ekologicky mohou ostnokožci plnit roli klíčových druhů (keystone species). Např. predátorské hvězdice mohou regulovat populace měkkýšů a tím ovlivňovat celé společenstvo na skalních pobřežích či v lesích řas.

Rozšíření a habitat

Ostnokožci obývají všechna mořská prostředí od přílivové zóny až po hlubokomořské příkopy. Některé druhy jsou specializované pro život v korálových útesech, jiné pro bahnité dno nebo kamenné štěrbiny. Většina je bentická (žije na mořském dně), ale existují i plovoucí či volně pohyblivé druhy.

Fosilní záznam a diverzita

Fylum Echinodermata má bohatý fosilní záznam sahající do kambria. Díky kalcitovým ossikulám se jejich pozůstatky zachovávají poměrně dobře, což umožňuje sledovat evoluční změny a radiaci skupiny. Uvádí se přibližně 7 000 žijících a kolem 13 000 vymřelých druhů, přičemž taxonomické pojetí (kolik tříd nebo subfylů) se může lišit podle autorů.

Význam pro člověka, hrozby a ochrana

Některé ostnokožce mají pro lidi hospodářský význam: mořské okurky jsou ceněné v asijské kuchyni a formují významné rybářské komunity; jikry mořských ježků (tzv. "uni") jsou delikatesou v mnoha zemích. Ostnokožci jsou také často využíváni v ekologických studiích jako indikátory zdraví mořských ekosystémů.

Na druhé straně čelí ostnokožci hrozbám: globální oteplování, kyselení oceánů (snižování pH) snižuje schopnost vytvářet uhličitanové kostry, nadměrný rybolov (zejména mořských okurek), ztráta habitatů a invaze nepůvodních druhů. Ochrana zahrnuje management rybolovu, vymezení mořských chráněných oblastí a výzkum vlivu změn klimatu na jejich populace.

Závěr

Ostnokožci jsou výraznou a ekologicky důležitou skupinou mořských živočichů s unikátní anatomii (vodní cévní systém, ossikuly, trubicové nohy), bohatou evoluční historií a pestrými ekologickými rolemi. Jejich budoucnost je úzce svázána se stavem moří a výsledky lidských zásahů do oceánského prostředí.