Ostnokožci (Echinodermata) — přehled: hvězdice, ježovky, mořské okurky

Ostnokožci – přehled hvězdic, ježovek a mořských okurek: anatomie, ekologie, chování a bohatý fosilní záznam. Kompletní průvodce Echinodermata pro milovníky moří.

Ostnokožci jsou úspěšným fylem mořských živočichů. Patří mezi ně mořské hvězdice, křehké hvězdice, mořští ježci, mořské okurky a jejich příbuzní.

Tyto vlastnosti mají ostnokožci:

1. Kostra z desek. Ty jsou tvořeny kalcitem, minerálem z uhličitanu vápenatého. Desky jsou obvykle ostnité a kostra je zvenku i zevnitř pokryta vrstvou kůže.
2. Pětiramenná (pentamerální) symetrie.
3. Vodní cévní systém. Jedná se o vnitřní systém trubic a měchýřů naplněných vodou.
4. Patky trubek. Jedná se o prodloužení vodního cévního systému. Trubicové nohy vyčnívají z kostry a slouží k chůzi, dýchání a krmení. Pomocí trubicových nohou se živočich pohybuje ve vnějším světě.
5. Stenohalin. Nedokážou se vyrovnat s velkými změnami slanosti vody. Není pochyb o tom, že právě proto jsou:
6. Zcela námořní.

Ostnokožci žijí ve všech částech oceánu, ale většinou na mořském dně. Někteří se živí filtrováním, jiní (hvězdice) jsou významnými predátory měkkýšů a jiných korýšů. Jsou velmi časté v blízkosti pobřeží a na útesech.

Mají dlouhý a bohatý fosilní záznam. Toto fylum se objevilo na počátku kambria a obsahuje asi 7 000 žijících a 13 000 vymřelých druhů. Čtyři nebo pět hlavních skupin nazývají některé autority subfyly, jiné třídy.

Echinodermata jsou největší živočišnou skupinou, která je celá mořská: žádní živočichové z této skupiny nežijí na souši ani ve sladké či brakické vodě.

Anatomie a fyziologie

Ostnokožci mají vnitřní kostru tvořenou drobnými deskami neboli ossikuly, které jsou z kalcitu (formy uhličitanu vápenatého). Mezi těmito deskami je vrstva kůže a často drobné ostny nebo trny. U některých skupin (např. mořští ježci) vznikají z ossikul komplexní plášťové útvary, u jiných (mořské okurky) jsou ossikuly rozptýlené a méně patrné.

Výraznou charakteristikou je vodní cévní systém: přes něj se do trubicových nožek (tube feet) přivádí voda, což umožňuje pohyb, přichycení, cítění a u některých skupin i dýchání. Klíčové části systému jsou: madreporit (vstup vody), kamenný kanálek, kruhový kanál a radiální kanály v ramenou. Některé druhy mají specializované orgány, např. u ježovek se vyvinulo kousací ústrojí známé jako Aristotelova lucerna.

Dalším důležitým rysem je schopnost měnit konzistenci vaziva — tzv. mutable connective tissue, která umožňuje rychlé zpevnění nebo změknutí těla bez svalové činnosti. Mnoho ostnokožců má též schopnost regenerace — dorůstání ztracených ramen či orgánů (u hvězdic i vnitřních orgánů).

Rozmnožování a vývoj

Většina ostnokožců se rozmnožuje pohlavně a většina druhů má oddělené pohlaví s externím oplozením (vylučováním vajíček a spermií do vody). Některé druhy jsou hermafroditické nebo se rozmnožují partenogeneticky. Po oplození vzniká volně plovoucí larva (různé typy: bipinnaria, pluteus apod.), která projde složitým metamorfózou do sessilní nebo bentické dospělé formy.

Skupiny a ekologické role

Mezi hlavní třídy ostnokožců patří (česky):

• hvězdice (Asteroidea) — většinou predátoři, některé druhy otevírají lastury mlžů;
• křehké hvězdice (Ophiuroidea) — často aktivní na dně, sběrači i predátoři;
• ježovky (Echinoidea) — většinou býložravci nebo plenivci řas, někteří filtrují; mají specializované ústrojí (Aristotelova lucerna);
• mořské okurky (Holothuroidea) — sběrači a čističi sedimentu, u mnoha druhů ceněné v rybolovu;
• lilie mořské (Crinoidea) — filtrátoři, často připoutané k podkladu (sessilní) nebo volně plovoucí.

Ekologicky mohou ostnokožci plnit roli klíčových druhů (keystone species). Např. predátorské hvězdice mohou regulovat populace měkkýšů a tím ovlivňovat celé společenstvo na skalních pobřežích či v lesích řas.

Rozšíření a habitat

Ostnokožci obývají všechna mořská prostředí od přílivové zóny až po hlubokomořské příkopy. Některé druhy jsou specializované pro život v korálových útesech, jiné pro bahnité dno nebo kamenné štěrbiny. Většina je bentická (žije na mořském dně), ale existují i plovoucí či volně pohyblivé druhy.

Fosilní záznam a diverzita

Fylum Echinodermata má bohatý fosilní záznam sahající do kambria. Díky kalcitovým ossikulám se jejich pozůstatky zachovávají poměrně dobře, což umožňuje sledovat evoluční změny a radiaci skupiny. Uvádí se přibližně 7 000 žijících a kolem 13 000 vymřelých druhů, přičemž taxonomické pojetí (kolik tříd nebo subfylů) se může lišit podle autorů.

Význam pro člověka, hrozby a ochrana

Některé ostnokožce mají pro lidi hospodářský význam: mořské okurky jsou ceněné v asijské kuchyni a formují významné rybářské komunity; jikry mořských ježků (tzv. "uni") jsou delikatesou v mnoha zemích. Ostnokožci jsou také často využíváni v ekologických studiích jako indikátory zdraví mořských ekosystémů.

Na druhé straně čelí ostnokožci hrozbám: globální oteplování, kyselení oceánů (snižování pH) snižuje schopnost vytvářet uhličitanové kostry, nadměrný rybolov (zejména mořských okurek), ztráta habitatů a invaze nepůvodních druhů. Ochrana zahrnuje management rybolovu, vymezení mořských chráněných oblastí a výzkum vlivu změn klimatu na jejich populace.

Závěr

Ostnokožci jsou výraznou a ekologicky důležitou skupinou mořských živočichů s unikátní anatomii (vodní cévní systém, ossikuly, trubicové nohy), bohatou evoluční historií a pestrými ekologickými rolemi. Jejich budoucnost je úzce svázána se stavem moří a výsledky lidských zásahů do oceánského prostředí.

Obecný účet

Všichni ostnokožci mají v určité fázi života pětinásobnou radiální symetrii těla. Holothuriové mají v dospělosti bilaterální symetrii a nemají tolik kostry jako ostatní skupiny.

Ostnokožci mají hydraulický vodní cévní systém. Tato síť kanálků naplněných tekutinou pohybuje živočichem, vyživuje ho a umožňuje výměnu plynů. K dispozici je také kompletní trávicí trubice. Mají jednoduchou radiální nervovou soustavu, která se skládá z modifikované nervové sítě. Kolem úst jsou nervové prstence s vyzařujícími nervy, které se rozšiřují do každé paže. Větve těchto nervů koordinují pohyby zvířete. Ostnokožci nemají mozek, i když někteří mají ganglia. Obvykle se pohybují pomocí trubicových nohou, ale hvězdice křehké používají ramena k přitahování ke skalám. Některé hvězdice z peříček a mořské okurky umí plavat.

Pohlaví jsou obvykle oddělena. Pohlavní rozmnožování obvykle spočívá ve vypouštění vajíček a spermií do vody, přičemž k oplodnění dochází zvenčí. Jejich larvy jsou planktonní.

Mnoho ostnokožců má pozoruhodné regenerační schopnosti. Uříznutá ruka hvězdice se zregeneruje. Z části tak malé, jako je jedno rameno, s částí centrální ploténky a nervové tkáně, se může zregenerovat celý organismus.

Larvy ostnokožců

Většina dospělých jedinců má radiální symetrii. Pokud nejsou přisedlé nebo přichycené, jsou přinejmenším bentické (žijí u dna). Naproti tomu larvy ostnokožců jsou planktonní a mají bilaterálnísymetrii. ^s119 Larvy ostnokožců jsou řasnaté volně plovoucí organismy, které mají bilaterální symetrii spíše jako embryonální chordáti. Prvním stádiem u všech skupin kromě krinoidů je dipleurula, která má kolem těla ovinutou řadu řasinek. Všechny skupiny mají larvy druhého a třetího stadia. Larvy rostou a jsou odnášeny od svých rodičů.

Později se tělo dospělého jedince rozrůstá do radiální podoby, kdy je tělo uspořádáno do pěti částí kolem centrální osy. To znamená, že mají často hvězdicovitý tvar.

Raná pluteus larva Echinocardium cordatum

Otázky a odpovědi

Otázka: Co jsou to ostnokožci?

Otázka: Jaké vlastnosti mají ostnokožci?

Otázka: Kde žijí ostnokožci?

Otázka: Jak dlouho je tento fylém na světě?

Otázka: Existují v rámci tohoto fyla nějaké podskupiny?

Otázka: Je tato skupina výhradně mořská?

Hledání podle dopisu