Ediakarské období: první mnohobuněčný život a rané zkameněliny

Ediakarské období: vznik prvních mnohobuněčných organismů a raných zkamenělin, otisky z Charnwood a Austrálie — klíčový mezník před kambriem.

Ediakarské období (asi před 635–541 miliony let) bylo pojmenováno podle Ediakarských vrchů v jižní Austrálii. Jedná se o poslední geologické období proterozoického eonu. Po edikaru následuje kambrium, první období prvohor. Ediakarské období začíná po rozsáhlých kryogenních (ledových) událostech, které některé modely označují jako „Snowball Earth“, a jeho začátek je spojen s postupným oteplováním a šířením kapacitních karbonátů po konci těchto glaciací.

Toto období je proslulé prvními zkamenělinami větších těl, které jsou pravděpodobně prvními zaznamenanými metazoany. Jednalo se o otisky nebo stopové zkameněliny, které byly poprvé nalezeny v anglickém lese Charnwood Forest v hrabství Leicestershire. Geologové nevěděli, co našli. Zkameněliny ze stejného období byly nalezeny až o více než 60 let později v Jižní Austrálii.

Co tvořily ediakarské organismy

Ediakarská biota zahrnuje širokou škálu měkkotělných forem — od plochých oválných otisků až po složité fraktální struktury. Mezi nejznámější typy patří:

• diskovité tvary (např. Dickinsonia) — ploché, často segmentované organismy;
• fraktálovité „rangeomorfy“ — větvené, opakující se struktury připomínající listy nebo peří;
• vějířovité a přisedlé tvary (např. Charniodiscus) — pravděpodobně žily přichycené k podkladu;
• trojramenné a jiné symetrické formy (např. Tribrachidium) — s neobvyklou symetrií, která nedává jasnou paralelu u moderních skupin;
• stopové (trace) fosílie — jednoduché šlépěje a otisky aktivity organismů, které ukazují pohyb a interakce s dnem.

U mnoha těchto forem stále trvá debata, zda jde o rané zástupce živočichů (metazoanů), o samostatné vývojové linie (takzvané „vendobionty“), nebo o velké buňky či kolonie protistů. Některé nedávné studie, například biomarkerové a anatomické analýzy Dickinsonia, podporují interpretaci jako raných živočichů, jiné tvary však zůstávají nejasné.

Zachování zkamenělin a výzkumné metody

Zkameněliny jsou většinou zachovány jako mělké otisky, někdy jako odlitky v pískovcích nebo v uhlovodíkových břidlicích, často v asociaci s mikrobiálními rohožemi (microbial mats). Tento typ zachování (tzv. Ediacaran-type preservation) umožnil uložení měkkých těl bez mineralizovaných částí. Moderní výzkum kombinuje polní stratigrafii, mikroskopii, geochemii (včetně izotopového datování) a experimentální taphonomii k pochopení původu a biologie těchto forem.

Hlavní naleziště a rozšíření

Zkameněliny ediakarského stáří byly nalezeny na různých kontinentech. Kromě Ediacara Hills v jižní Austrálii a Charnwood Forest v Anglii patří mezi významná naleziště například Mistaken Point (Newfoundland), oblasti u Bílého moře v Rusku, Nama Group v Namibii nebo lokalita Nilpena v Austrálii. Tyto ložiska společně ukazují, že ediakarská biota byla ekologicky rozmanitá a geograficky široce rozšířená.

Význam, zánik a vztah ke kambriu

Ediakarské společenstva představují klíčovou fázi ve vývoji mnohobuněčného života: jsou první důkazem větších, složitějších organismů před nástupem biomineralizovaných druhů v kambriu. Konečný zánik mnoha ediakarských forem na přelomu ediakar–kambrium je předmětem diskuzí — mohl být způsoben postupnou ekologickou konkurencí, vznikem predace a bioturbace (prokopávání sedimentu) ze strany nových bilaterálních živočichů, nebo změnami v prostředí a chemii oceánů.

Status ediakaru jako oficiálního geologického období potvrdila v roce 2004 Mezinárodní unie geologických věd (IUGS). Stalo se tak prvním novým geologickým obdobím vyhlášeným po 120 letech, což podtrhuje jeho význam pro porozumění rané evoluci mnohobuněčného života a přechodu k bohatému faunálnímu světu kambriu.

Hranice ediakaru

Ediakarské období trvalo přibližně 90 milionů let. Začal na konci kryogenní sněhové koule Země. Skončil prvním celosvětovým výskytem některých druhů stopových zkamenělin (Trichophycus pedum) na počátku kambria. Počátek ediakarského období je definován na bázi karbonátové vrstvy, označované jako "čepičatý karbonát". Ta uzavírá ledovcové usazeniny a ukazuje na náhlou klimatickou změnu na konci marinské doby ledové. Období skončilo hromadným vymíráním téměř veškeré ediakarské fauny.

V typovém úseku ediakarského období v jižní Austrálii nebylo možné provést přesné datování.

Zlatý hrot označující GSSP pro začátek ediakaru.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to ediakarské období?

Otázka: Jaké období následovalo po ediakarském období?

Otázka: Jaký význam má ediakarské období?

Otázka: Kde byly nalezeny první zkameněliny větších těl?

Otázka: Kdy byly nalezeny zkameněliny ze stejného období v Jižní Austrálii?

Otázka: Kdy bylo ediakarské období prohlášeno za oficiální geologické období?

Otázka: Jaký význam má vyhlášení ediakarského období?

Hledání podle dopisu