Mořské okurky patří do třídy ostnokožců Holothuroidea. Mají protáhlé tělo a kožovitou kůži. Mořské okurky žijí na dně oceánu. Většina mořských okurek jsou mrchožrouti. Existuje asi 1500 druhů mořských okurek. Mořské okurky mají jedinečný dýchací systém a účinnou obranu proti predátorům. Číňané je jedí.

Popis a stavba těla

Typické mořské okurky mají válcovité až pytlovité tělo dlouhé od několika milimetrů až po více než metr, kryté silnou, kožovitou epidermis. Ústní otvor je na jednom konci a je obklopený chapadlovitými přívěsky (modifikované podia), které slouží k nabírání potravy. Na ventrální straně se nachází pás podia sloužících k pohybu a přichycení. Uvnitř těla leží pětapsý (pentamerický) svalový a vodivý systém typický pro ostnokožce.

  • Endoskelet tvoří drobné vápenaté destičky (ossikuly), které v některých druzích splývají v téměř hladký povrch.
  • Některé pelagické druhy nemají pevnou kostru a jsou měkčí a průhlednější (pelagických).
  • Pohyb zajišťují kontrakce tělní stěny a soustava podia; některé druhy se i „plazí“ pomocí vlnivých pohybů svaloviny.

Rozmnožování a vývoj

Mořské okurky se rozmnožují pohlavně i nepohlavně. Většina druhů je gonochoristická (oddělené pohlaví) a uvolňuje vajíčka a spermie do vody, kde probíhá vnější oplodnění. Z oplodněného vajíčka vzniká volně plovoucí larva (auricularia), která prochází několika vývojovými stadii a nakonec se přemění v juvenilní formu usazenou na dně. Některé druhy jsou schopné i asexuálního rozmnožování štěpením a velmi dobře regenerují chybějící části těla.

Výživa a ekologická role

Mnohé mořské okurky jsou mrchožrouti a živí se organickými částicemi a detritem v sedimentu: nasávají měkký povrch dna, filtrují z něj potravu a vytlačují vyčištěný písek. Jiné druhy filtrují plankton z vody pomocí chapadel. Díky této činnosti výrazně přispívají k bioturbaci, okysličování sedimentů a cirkulaci živin v mořských ekosystémech; mají tedy důležitou roli při udržování kvality mořského dna.

Dýchání a obranné mechanismy

Mají speciálně vyvinuté dýchací orgány nazývané dýchací stromy — rozvětvené vakovité struktury napojené na kloaku, které umožňují výměnu plynů s vodou cirkulující dovnitř a ven. Proti predátorům využívají několik strategií: některé druhy vypouštějí do vody toxické látky (holothuriny), jiné se dokážou zbavit vnitřních orgánů (eviscerace), které následně regenerují, a další vystřelují lepivé nebo dráždivé vláknité tubuly (Cuverovy trubice) pro odrazení útoku.

Endoskelet a variabilita kostry

Stejně jako všichni ostnokožci mají mořské okurky těsně pod kůží endoskelet, vápenaté struktury, které jsou obvykle redukovány na izolované kostičky spojené pojivovou tkání. Ty mohou být někdy zvětšené do zploštělých destiček, které tvoří pancíř. U pelagických druhů kostra chybí.

Druhy a rozšíření

Mořské okurky se vyskytují v oceánech po celém světě — od mělčin přes korálové útesy až po hlubokomořské oblasti. Celkově je známých asi 1500 druhů, které se liší velikostí, tvarem, barevností i životním stylem (bentosní vs. pelagické, filtrátoři vs. detritofágní).

Využití člověkem a ochrana

Některé druhy jsou významné pro rybolov a akvakulturu: sušené mořské okurky (bêche-de-mer, trepang) jsou v asijské kuchyni a tradiční medicíně cennou potravinou a exportním artiklem — proto se často zmiňuje, že „Číňané je jedí.“ Masivní sběr vedl v mnoha oblastech k poklesu populací. Komerční sběr, ničení biotopů a změna podmínek mořského prostředí ohrožují lokální populace; proto se v některých regionech zavádějí kvóty, uzávěry sezón a programy chovu v zajetí.

Biologický a lékařský význam

Mořské okurky obsahují biologicky aktivní látky (např. saponiny), které mají protizánětlivé, antikoagulační a potenciálně protirakovinné účinky — proto jsou předmětem biomedicínského výzkumu. Díky schopnosti čistit sedimenty a recyklovat organickou hmotu mají také potenciál pro využití v ekologicky řízených systémech akvakultury.

Zajímavosti

  • Některé druhy vydávají při podráždění zvukové signály nebo vibrace.
  • Schopnost regenerace u mořských okurek je tak vyspělá, že jim někdy stačí jen část těla k obnově celého jedince.
  • V tropických oblastech se některé druhy vyskytují ve velkých koncentracích a místní obyvatelé je tradičně sbírají jako potravu a obchodní artikl.

Celkově jsou mořské okurky skupinou ekologicky i ekonomicky významných mořských živočichů s řadou adaptací, které jim umožňují úspěšně obývat rozmanitá prostředí oceánů.