Akkad (sumersky Agade, biblicky Accad) bylo starověké město v Mezopotámii a politickým i kulturním centrem rané Akkadské říše. Jeho ruiny dosud nebyly spolehlivě identifikovány; předpokládá se, že leželo v oblasti středního toku řeky Eufrat. Akkad vznikl na pozadí dlouhodobých kontaktů a střetů se Sumerem a představuje předchůdce pozdějších etnicky akkadských a semitských státních útvarů, z nichž později vzejdou Babylónií a Asýrií.
Podle sumerského seznamu králů vybudoval město Akkad (Agade) Sargon Akkadský ve 23. století př. n. l. a jeho vláda je často považována za počátek první skutečně rozsáhlé říše v lidských dějinách. Zároveň však starší klínopisné záznamy dokládají existenci města už v době vlády uruckých králů, takže Sargon spíše sjednotil a povýšil již existující centrum. V Bibli (např. Genesis 10,10) je město zmíněno jako jediné z míst, které měl založit legendární lovec a mocnář Nimrod. V titulatuře starověkých vládců se objevuje i pojem „vládce čtyř čtvrtí“ (King of the Four Corners), který souvisel s tradičním uspořádáním okolních regionů, v pramenech se uvádějí například oblasti Martu, Šubar, Elam a Uri-ki.
Jako hlavní město Akkadské říše sloužilo město přibližně od doby Sargona (kolem 24.–23. století př. n. l.) až do konce akkadské hegemonie, která je datována přibližně do začátku 22. století př. n. l. Říše procházela obdobím rozmachu i postupného oslabení: po období velikánů jako jsou Sargon a jeho vnuk Naram-Sin následovalo napadení a částečná zkáza způsobená nájezdníky z hor, známými v pramenech jako Gutijci. Po pádu Akkadu se moc v jižní Mezopotámii krátce dostala do rukou Gutijců, později však nastoupilo obnovení centralizované moci v rámci říše III. dynastie z Uru.
Správa, kultura a jazyk
Akkadská říše představuje raný příklad centralizované státní správy a vojenské organizace: vznikaly státní úřady, síť zástupců a správních center, zlepšovala se logistika armády a systém vybraných daní či povinností. Jazykově a kulturně měl Akkad velký dopad — akkadština (semitický jazyk) se stala důležitým jazykem diplomacie, správy a literatury v Mezopotámii na staletí dopředu. Vznikaly díla literatury, hymny, právní a administrativní texty, a také umělecké památky jako reliéfy a stély (např. slavná Naram-Sinova stéla), které odrážejí ideologii a sebevědomí akkadských vládců.
Archeologické hledání a problémy s lokalizací
Přes bohaté písemné zmínky z různých měst staré Mezopotámie nebyla lokalizace Akkadu dosud definitivně potvrzena. Mezi hlavní důvody patří výrazné geologické a hydrologické změny v deltě Eufratu a Tigridu během tisíciletí (přesuny koryt řek, nanášení hlíny), rozsáhlé přestavby a rozkrádání stavebních materiálů v pozdějších epochách, zemědělské a urbanistické zásahy v novověku a také omezený přístup archeologů v některých oblastech z důvodu politické situace. Různí badatelé navrhli několik hypotetických lokalit v centrální Mezopotámii, ale žádné z nich dosud nebylo obecně přijato. Většina závěrů o Akkadu proto vychází z písemných pramenů a porovnávání nálezů z okolních center.
Poválečné období a význam pro dějiny
Navzdory svému relativně krátkému politickému vrcholu je akkadská zkušenost klíčová pro pochopení raných impérií: ukazuje, jak se mohly formovat rozsáhlé politické struktury nad etnicky i jazykově rozmanitými oblastmi, jaké institucionální nástroje byly potřebné pro udržení moci a jak se kultura jednoho centra šířila a proměňovala celé regiony. Tituly, správní praktiky, literární motivy i umělecké vzory akkadské doby měly přímý vliv na pozdější civilizace Mezopotámie.
Ačkoli čekáme na přesné objevení lokality a další archeologické důkazy, zůstává Akkad symbolem rané politické centralizace a kulturní proměny v dějinách Mezopotámie.
