Uruk bylo starověké město v Sumeru a později v Babylonii. Nacházelo se východně od dnešního koryta řeky Eufrat, na starověkém vyschlém korytě řeky Eufrat. Nacházelo se na území dnešního Iráku.
Uruk nese jméno po uruckém období, období raného chalkolitu až rané doby bronzové v Mezopotámii, přibližně 4000 až 3100 let př. n. l. Po něm následovalo vlastní období Sumeru. V polovině 4. tisíciletí př. n. l. hrálo hlavní roli v rané urbanizaci Sumeru.
V době svého největšího rozkvětu kolem roku 2900 př. n. l. měl Uruk pravděpodobně 50 000-80 000 obyvatel žijících v 6 km dlouhém2opevněném areálu. V té době to bylo největší město na světě.
Podle chronologie v sumerském seznamu králů vládl Uruku ve 27. století př. n. l. polomýtický král Gilgameš. Město ztratilo svůj prvořadý význam kolem roku 2000 př. n. l., po boji Babylonie s Elamem. Zůstalo obydleno po celé seleukovské a parthské období, až bylo definitivně opuštěno v sásánovském období, těsně před islámským dobytím Mezopotámie.
Lokalita Uruk byla objevena v roce 1849. Předpokládá se, že název dolní Mezopotámie, al-ʿIrāq, je odvozen od jména Uruk.
