Urartština: jazyk starověkého Urartu u jezera Van (hursko-urartská)

Urartština: tajemný hursko-urartský jazyk starověkého Urartu u jezera Van — klínová písma, možné hieroglyfy a nové hypotézy o jeho původu.

Urartština je název jazyka, kterým mluvili obyvatelé starověkého království Urartu v severovýchodní Anatolii (dnešní Turecko), v oblasti jezera Van.

Urartština byla izolovaným jazykem, který nebyl ani semitský, ani indoevropský, ale patřil do hursko-urartské rodiny.

Existuje hypotéza, která předpokládá, že kromě klínových nápisů urartského jazyka existoval v Urartu i původní hieroglyfický systém písma. Arménský vědec Artak Movsisjan publikoval částečný pokus o rozluštění urartských hieroglyfů s tím, že byly psány ranou formou arménštiny.

Časové a geografické vymezení

Urartské království se rozvíjelo přibližně od 9. do 6. století př. n. l. (cca 880–585 př. n. l.). Jeho jádro leželo kolem jezera Van a do období Urartu spadají významné pevnosti a správní centra (např. Tušpa, dnes Van; Erebuni u dnešního Jerevanu; Teišebaini/Karmir Blur). Po zániku království v 6. století př. n. l. byly území postupně osídleny jinými etniky a jazyky, přičemž urartština zanikla jako živý jazyk.

Písmo a nápisy

Hlavní písemný odkaz urartštiny tvoří nápisy vytesané do kamene nebo odlévané do kovu a administrativní záznamy psané v modifikovaném asyrském klínopisu. Klínopisné nápisy mají charakter oficiálních královských nápisů, votivních textů a stavebních záznamů – často uvádějí jména králů (např. Argisti I., Sarduri II.), stavby posvěcené bohu Chaldiovi a vojenské či stavební aktivity.

Přepis klínopisných znaků a jejich význam v urartštině není vždy zcela jednoznačný – písmo bylo přejato z asyrského administrativního okruhu, ale bylo přizpůsobeno pro jiné zvukové a morfologické potřeby urartského jazyka. Kromě těchto klínopisných textů se občas uvažuje o existenci místních grafických systémů (tzv. hieroglyfů), jejich interpretace je však sporná a není všeobecně přijímána.

Struktura jazyka a typologie

Urartština je většinou rekonstruována jako aglutinující jazyk s převahou příponového tvoření tvarů. Mnohé studie ukazují na slovosled typu SOV (podmět – předmět – sloveso) a na tzv. ergativně‑absolutní syntaktickou organizaci, která se liší od běžnějšího nominativ‑akusativního systému indoevropských jazyků. Morfologie zahrnuje různé příponové tvary pro označení pádu, tvarů名 a slovesných kategorií, avšak úplný systém pádů a časů není u všech typů textů jednoznačně doložen.

Vztah k jiným jazykům

Urartština spolu s hurriánštinou tvoří tzv. hursko‑urartskou rodinu (Hurro‑Urartian). Tyto jazyky jsou považovány za izolovanou skupinu nepatřící k větším rodinám jako indoevropština nebo semitské jazyky. Existují různé hypotézy o možných vzdálených souvislostech (např. s kavkazskými jazyky), ale žádná z nich není všeobecně přijata. Vliv urartštiny lze sledovat v toponymii a onomastice oblasti – některá místa a osobní jména byla zachována v pozdějších pramenech.

Korpus, výzkum a nejasnosti

Celkový dochovaný korpus urartských textů je omezený a skládá se především z oficiálních nápisů, administrativních záznamů a nápisů na artefaktech. Díky tomu je lexikon částečně rekonstruován, gramatické kategorie jsou na základě porovnání textů relativně dobře popsány, avšak řada slov a tvarů zůstává nejasných nebo sporných. Překlady nápisů často vyžadují opatrnost a mezi badateli existují rozdílné interpretace některých pasáží.

Hypotéza o hieroglyfickém písmu a Movsisjanovo tvrzení

Zmíněná hypotéza o existenci hieroglyfického písma v Urartu není bez kontroverzí. Někteří badatelé zkoumali možné místní znaky nebo symboly užívané v sakrálním a administrativním kontextu, nicméně standardní a široce uznávané písmo urartštiny zůstává klínopis. Arménský badatel Artak Movsisjan publikoval návrh rozluštění některých „urartských hieroglyfů“ a spojil je s ranou formou arménštiny, avšak toto tvrzení nebylo všeobecně přijato odbornou komunitou a zůstává předmětem odborných diskuzí.

Význam a pokračující bádání

Studium urartštiny má význam pro historiky, archeology a lingvisty, protože pomáhá osvětlit politické, náboženské a sociální poměry v oblasti kolem jezera Van ve starověku a přináší údaje o etnické a jazykové mozaice Blízkého východu v 1. tisíciletí př. n. l. Výzkum pokračuje: nové nálezy, pečlivé přepisy nálezů a komparativní práce s hurriánštinou i sousedními jazyky postupně upřesňují naše poznání fonologie, morfologie i slovní zásoby urartštiny, avšak řada otázek zůstává otevřená.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jak se jmenuje jazyk, kterým mluví obyvatelé Urartu?

Otázka: Kde se nacházelo starověké království Urartu?

Otázka: Je urartština semitský nebo indoevropský jazyk?

Otázka: Existují nějaké důkazy, které by naznačovaly, že kromě klínových nápisů mohli obyvatelé Urartu používat i jiný systém písma?

Otázka: Kdo se pokusil některé z těchto hieroglyfů rozluštit?

A:: K jakým závěrům o nich dospěl?

Hledání podle dopisu