Seleukovská říše byla helénistickým (neboli starořeckým) nástupnickým státem říše Alexandra Velikého. V době svého největšího rozsahu říše zahrnovala střední Anatolii, Levantu, Mezopotámii, Persii, Turkmenistán, Pamír a údolí Indu.

Především byla nástupcem Achaimenovské říše v Persii a po ní následovalo dobytí a vláda islámského chalífátu (Rašídúnské říše) v letech 650 až 660 n. l. Později se velká část této oblasti stala součástí Umajjovské říše a poté Abbásovské říše.

V letech 323 až 63 př. n. l. vládlo v dynastii Seleukovců více než 30 králů.