Dětství ve Vídni (1755-1767)
Ráno 2. listopadu 1755 se Marii Terezii, uherské královně a císařovně Svaté říše římské, narodila Marie Antoinetta, její patnácté dítě a poslední dcera. Císařovna se po porodu rychle uzdravila a údajně vypadala šťastně a zdravě. O Marii Antoinettu se starala Konstancie Weberová, vlhká chůva. Když byla Marie Antoinetta malá, často dávala Konstancii Weberové a jejímu synovi Josefovi dárky. Podle Josefa Marie Antoinetta jednou řekla Konstanci: "Dobrá Weberová, postarej se o svého syna." Konstanci se podařilo získat od Marie Antoinetty více informací.
Josef Weber dodal, že arcivévodové a arcivévodkyně se směli přátelit s "obyčejnými" (prostými) dětmi. S výjimkou formálních oslav byli lidé, kteří neměli příliš vysoký původ nebo titul, přesto oblíbeni a vpuštěni ke dvoru. Marii Antoinettě se v mládí říkalo "Antoine". Rakouský dvůr, na kterém mladá paní Antoine vyrůstala, již začínal být mnohem méně formální. Antoine se učila u hraběnky Brandeisové, která Marii Antoinettu milovala a chovala se k ní velmi laskavě. První zaznamenaný Antoinin dopis, který napsala, když jí bylo 11 nebo 12 let, byl adresován "nejdražší Brandeisové" od "tvé věrné žačky (studentky), která tě vroucně miluje, Antoine". Hraběnka však Antoine sice učila morálce a náboženství, ale v mnoha jiných předmětech ji nevzdělávala a Antoine se nerada soustředila. Později jeden z jejích přátel řekl, že když mluví, její slova na sebe nenavazují, "jako kobylka". Ve skutečnosti Antoine ve dvanácti letech neuměla psát a dokonce ani pořádně mluvit francouzsky a německy, ačkoli italsky uměla dobře. Velmi však milovala hudbu. V roce 1759, krátce předtím, než jí byly čtyři roky, zpívala Antoine na oslavě pro svého otce francouzskou píseň, zatímco její sourozenci zpívali italské písně. Jednou také poslouchala a setkala se s Wolfgangem Amadeem Mozartem, který hrál "báječně". Mozart se pokusil Antoinettu požádat o ruku. Ta se nakonec stala obdivovatelkou Mozartovy hudby. Byla také proslulá svým krásným tancem a půvabným způsobem, jakým nosila hlavu. Oficiálně ji učil slavný francouzský baletní mistr Jean-Georges Noverre. Mnohem méně jí šlo čtení.
Přesto svůj domov z dětství ve Vídni milovala a později se jí po něm velmi stýskalo. O své matce jednou řekla: "Miluji císařovnu, ale mám z ní strach (obavu), a to i na dálku; když si s ní píšu, nikdy se necítím úplně v pohodě (příjemně)." Neměla ráda svou sestru, arcivévodkyni Marii "Mimi" Kristinu, kterou její matka zřejmě milovala nejvíce. Její vztah k sestře Marii "Charlottě" Karolíně byl však zcela jiný: měly se vřele rády. Byly si velmi blízké a jeden malíř o nich později řekl, že se "jedna druhé velmi podobaly (podobaly)". Charlotta byla důraznější a Antoine byla obvykle považována za hezčí.
Politický sňatek (1767-1770)
Na začátku roku 1767 měla císařovna u sebe pět dcer. Marie Kristýna již byla provdána za saského prince Alberta. Alžbětě, která byla velmi hezká, bylo 23 let, Amálii téměř 21, Josefě 16, Šarlotě 14 a Antoině bylo nyní 12 let. Císařovna chtěla, aby se Josefa, která byla jemná a hezká, provdala za Karla III. ze Španělska. Pak se ale začaly dít špatné věci. Druhá manželka jejího syna Josefa zemřela kvůli neštovicím a byla pohřbena. Poté se Marie Terezie nakazila neštovicemi a málem zemřela.
Marie Terezie pak vzala svou dceru Josefu, která se chystala na svatební cestu do Neapole, aby se šla pomodlit k hrobu Josefovy ženy. Hrob však nebyl dostatečně pevně uzavřen. Pravděpodobně kvůli tomu Josefa náhle onemocněla neštovicemi a zemřela. Alžběta se touto nemocí nakazila také. Žila, ale její krása byla pryč. Antonie, která se ve dvou letech nakazila neštovicemi a stala se opět zdravou, nemoc nechytila.
Pro neapolského krále Ferdinanda však byla stále potřeba nevěsta. Marie Terezie rychle napsala dopis, v němž vysvětlila, co se stalo španělskému králi Karlu III. měsíc po Josefově smrti. "Daruji ti ... jednu ze svých dcer, abys nahradil ztrátu," napsala. "V současné době (právě teď) mám dvě, které by se hodily, jednou je arcivévodkyně Amálie, o níž se říká, že má hezkou tvář a jejíž zdraví by mělo být slibné ... druhou je arcivévodkyně Šarlota, která je rovněž velmi zdravá a o rok a sedm měsíců mladší než neapolský král." Neapolský král se brzy oženil s Šarlotou a Amálie byla provdána za vnuka Ludvíka XV. dona Ferdinanda Parmského. Amálie nebyla s matčiným rozhodnutím spokojená.
Jedinou dcerou, která mu zůstala, byla nyní Marie Antoinetta. Císařovna Marie Terezie se rozhodla využít Antonii k tomu, aby Rakousko navázalo přátelské vztahy s Francií. Po dlouhých jednáních byla Antonie zasnoubena s francouzským dauphinem Ludvíkem Augustem. Svatbu pomohli uspořádat francouzský vévoda de Choiseul a rakouský kníže Starhemberg.
Okamžitě začali připravovat Marii Antoinettu na sňatek. Měla křivé zuby, ale francouzský zubař jí je přišel opravit. Po třech měsících bolestivého ošetření měla Marie Antoinetta úsměv "velmi krásný a rovný". Její hustou "horu kadeří" upravil slavný kadeřník Larsenneur, který jí vlasy přepudroval a zjemnil. Marie Antoinetta měla také vysoké čelo, což bylo v té době považováno za nemoderní. ačkoli měla dlouhý, půvabný krk.
Změnilo se také její vzdělání. V listopadu 1768 odjel abbé Jacques-Mathieu de Vermond do Vídně, aby Antonii učil. Byla chytrá, ale bez znalostí, které by budoucí královna měla mít. Byla také líná a neschopná se soustředit. Neuměla pořádně číst ani psát francouzsky ani německy, ale rok po Vermondově příjezdu už uměla dostatečně dobře mluvit. V době, kdy opouštěla Rakousko, mluvila francouzsky snadno a dobře, i když s malým německým přízvukem. Abbé také zjistil, že Marie Antoinetta toho moc neví o francouzských dějinách, které spolu pečlivě studovali. Nakonec se Marii dostalo poměrně dobrého vzdělání.
