Přehled

Ludvík Karel Francouzský (francouzsky Louis-Charles, česky často Ludvík XVII) se narodil 27. března 1785 ve Versailles. Byl druhým synem a třetím dítětem krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Po smrti svého staršího bratra se stal dědicem trůnu a získal titul dauphin. Po popravě otce roku 1793 ho legitimisté považovali za krále Francie a Navarry, avšak v praxi nikdy nevykonával žádnou moc.

Život a postavení

V dětství byl Ludvík Karel znám jako Fils de France a nést mohl tituly jako vévoda normandský. Rodina se účastnila oficiálních cest a návštěv; za pobyt v Normandii získal mladý princ titul vévody na počest přijetí místním obyvatelstvem, a proto je tato epizoda často zmiňována v životopisech. Jeho dětství skončilo náhle s vypuknutím revolučních událostí, které vedly k uvěznění královské rodiny.

Zadržení ve Věži a podmínky

Po převratu byla královská rodina internována v tzv. Temple (věž a komplex v Paříži), odkud byla postupně oddělena. Ludvík Karel zůstal po vykonání rozsudků nad rodiči v péči revolučních úředníků a jednou z klíčových postav jeho dohledového režimu byl řemeslník Antoine Simon, kterého revolucionáři určili k jeho dohledu. Údaje o fyzickém a psychickém zacházení s chlapcem pocházejí z pozdějších lékařských zpráv a svědectví; lékaři, kteří chlapce prohlíželi, zaznamenali známky špatné péče a zranění.

Smrt, pitva a srdce

Ludvík Karel zemřel 8. června 1795 ve věku deseti let za podezřelých okolností během revolučního období. Po smrti byla provedena pitva a podle tradičních zdrojů bylo tělu odebráno srdce, které si ponechal jeden z lékařů, Philippe-Jean Pelletan. Tělo bylo uloženo do hromadného hrobu; později se objevily spory o autenticitu ponechaného srdce. V moderní době podstoupily některé z exemplářů molekulárně-biologické analýzy a jejich výsledky byly, dle zveřejněných zpráv, interpretovány jako podpůrné pro původnost zachovaného materiálu. Všechny tyto nálezy však provázely odborné i veřejné diskuse.

Kontroverze, nároky a význam

  • Mnoho lidí a skupin v následných desetiletích tvrdilo, že Ludvík přežil; nejznámějším přisedlým byl Karl Wilhelm Naundorff a několik dalších pretendentů. Tyto nároky byly většinou postupně vyvráceny nebo zůstaly neprokázány.
  • Případ Ludvíka XVII se stal symbolem tragédie královské rodiny a zároveň materiálem pro politickou polemiku mezi royalisty a republikány. Jeho osud ilustruje, jak revoluce mění osobní životy a jaké následky může mít politické násilí na děti.
  • Jeho život a smrt ovlivnily literaturu, paměťovou kulturu a historiografii Francouzské revoluce; ve veřejném diskurzu je často citován jako ukázka brutality doby.

Stručný chronologický přehled

  1. 1785 — narození ve Versailles (Versailles).
  2. 1789 — zemřel starší bratr; Ludvík se stal dauphinem.
  3. 1792–1793 — uvěznění rodiny a poprava rodičů (Ludvík XVI., Marie Antoinetta).
  4. 1793–1795 — formální uznání monarchisty jako krále a Navarry, avšak bez moci.
  5. 1795 — smrt ve vězení a následné otázky kolem pitvy a uchování srdce (Francouzská revoluce).

Ludvík XVII zůstává historicky významnou postavou především proto, že jeho krátký a tragický život odráží dramata přechodu Francie od monarchie k republice. Pro badatele i veřejnost představuje kombinaci dětské tragédie, politického zneužití a dlouhotrvajících legend, které se kolem něj utvořily. Další informace a podrobné studie lze nalézt v odborné literatuře a archivních pramenech věnovaných období revoluce a osudům královské rodiny (cesty do Normandie, historické zprávy a analýzy Fils de France).