John Calvin

Calvinova myšlenka

Calvin se vyučil právníkem. Studoval u nejlepších renesančních učitelů ve Francii. Při některých školeních používal novější humanistické metody, které se snažily porozumět a zabývaly se přímo textem. Toto školení bylo pro Kalvína důležité. Když začal věřit v evangelictví, používal tyto metody při práci s Biblí. Bibli používal k formování svých myšlenek. Učil a kázal to, co podle něj učila Bible.

Reformátoři jako Jan Hus a Martin Luther jsou považováni za originální myslitele, kteří zahájili hnutí. Kalvín byl skvělý logik. Organizoval hnutí. Nebyl ani tak inovátorem v oblasti učení. Kalvín velmi dobře znal spisy raných církevních otců a velkých středověkých školáků. Ovlivnili ho také dřívější reformátoři. Kalvín se zcela neztotožňoval se středověkými scholastiky. Používal je a jejich myšlenky si přizpůsoboval podle svého chápání Bible.

Kalvín je často spojován s učením o předurčení a vyvolení. O těchto naukách měl podobné představy jako ostatní reformátoři.

Poslední roky (1555-1564)

Kalvínova moc byla v posledních letech jeho života velmi velká. Po celém světě byl znám jako reformátor odlišný od Martina Luthera. Luther a Kalvín se hlavně vzájemně respektovali. Luther a curyšský reformátor Huldrych Zwingli však měli odlišný názor na eucharistii. Kalvínovy myšlenky o ní vedly Luthera k přesvědčení, že Kalvín se Zwinglim souhlasí. Kalvín byl zároveň smutný z toho, že reformátoři nejsou všichni pohromadě. Pokusil se je spojit tím, že podepsal Tigurinův konsensus. Jednalo se o dohodu mezi curyšskou a ženevskou církví.

Největší Kalvínovu pomoc anglicky mluvícímu lidu spočívala v tom, že poskytl mariánským exulantům v Ženevě ochranu. Činil tak od roku 1555. Díky ochraně města si mohli vytvořit vlastní reformovanou církev pod vedením Johna Knoxe a Williama Whittinghama. Ti později přenesli mnoho Kalvínových myšlenek zpět do Anglie a Skotska. Kalvín se však nejvíce snažil změnit svou vlast, Francii. Pomáhal budovat církve tím, že rozdával literaturu a nabízel služebníky. V letech 1555 až 1562 bylo do Francie vysláno více než sto kazatelů.

V Ženevě chtěl Calvin vybudovat především collège, školu pro děti. Místo pro stavbu školy bylo vybráno 25. března 1558. Otevřena byla následujícího roku 5. června 1559. Byla rozdělena na dvě části. Jednu část tvořilo gymnázium. Gymnázium se nazývalo collège nebo schola privata. Druhou částí byla škola pro pokročilé, která se nazývala académie nebo schola publica. Během pěti let navštěvovalo gymnázium 1 200 studentů a vyšší školu 300 studentů. Z collège se později stala Collège Calvin, jedna z ženevských přípravných škol pro vysokoškolské studium. Z académie se stala Ženevská univerzita.

Na podzim roku 1558 onemocněl Kalvín horečkou. Obával se, že zemře dříve, než dokončí poslední revizi svých Institutů. Z tohoto důvodu se nutil do práce. Poslední vydání se značně protáhlo, a tak je Kalvín nazval novým dílem. V předposledním vydání to bylo 21 kapitol. V tom posledním jich však bylo 80. Důvodem bylo podrobnější zpracování již existujícího materiálu: další témata skutečně nebyla přidána. Brzy poté, co se mu udělalo lépe, se mu při kázání namáhal hlas. To ho nutilo k prudkému kašli. Praskla mu cévka v plicích. Jeho zdravotní stav se poté výrazně zhoršil. Své poslední kázání pronesl v Saint-Pierre 6. února 1564. Dne 25. dubna sepsal závěť. V závěti odkázal rodině a Collegiu trochu peněz. O několik dní později ho přišli navštívit duchovní z kostela. Zemřel na sepsi. Toto rozloučení je zaznamenáno v Discours d'adieu aux ministres. Vzpomínal na svůj život v Ženevě. Kalvín zemřel 27. května 1564. Bylo mu 54 let. Následujícího dne byl pohřben do neoznačeného hrobu v Cimetière de Plainpalais. Lidé si nejsou jisti, kde přesně se hrob nachází. V 19. století však byl přidán kámen, který označuje hrob tradičně považovaný za Kalvínův.

Jan Kalvín ve svých 53 letech na rytině Reného Boyvina.


Collège Calvin je nyní přípravnou školou pro švýcarské maturity.


Tradiční Kalvínův hrob v Cimetière de Plainpalais v Ženevě. Nevíme, kde se hrob nachází.