Scholastika je způsob myšlení a výuky vědění. Vznikl ve středověku. Vznikla, když lidé chtěli spojit tzv. klasickou filozofii s učením křesťanské teologie. Klasická filosofie je filosofie vyvinutá ve starověkém Řecku. Scholastika není filosofie ani teologie, ale spíše způsob výuky a učení. Scholastika klade důraz na používání dialektiky. Hlavním cílem dialektiky je najít odpověď na otázku nebo ukázat, že rozpor lze vyřešit.
Scholastiku započali lidé jako svatý Ambrož a svatý Augustin. Ti se snažili pomocí filozofie vysvětlit učení a tajemství církve. Ambrož a Augustin patřili k prvním církevním otcům, kteří spojili křesťanské myšlenky a řeckou filozofii.
Hlavními představiteli scholastiky byli Petr Abelard, Albertus Magnus, Duns Scotus, Vilém z Ockhamu, Bonaventura a především Tomáš Akvinský. Summa Theologica je ambiciózní syntézou řecké filozofie a křesťanské nauky.
Ve 13. století bylo Aristotelovo učení považováno za důležitější než Platónovo. Scholastické vzdělání bylo do značné míry založeno na psaných textech a na argumentech pro a proti myšlenkám v těchto textech. Tím se značně lišilo od moderní vědy, která je založena na pozorování přírody. V Aristotelovi si scholastici vybrali někoho, kdo byl sám poměrně originálním badatelem světa přírody. Sami scholastici se však téměř výhradně zabývali světem v rukopisech psaných ve dvou starověkých jazycích. Jeden z nich byl v latině, jazyce Bible Vulgáty, a druhý ve staré řečtině. Řečtina jim otevřela dveře ke spisům řeckých filozofů v jejich vlastním jazyce, alespoň pokud se jejich díla dochovala. Boetiovo heslo "Pokud můžeš, spoj víru s rozumem" nám připomíná, že všichni scholastici byli středověkými křesťany. Jejich hlavním zájmem bylo zjistit, jak lze řecké myšlenky napasovat na jejich náboženský pohled na svět.
