John Knox (asi 1514 – 24. listopadu 1572) byl klíčovou osobností, která přinesla protestantskou reformaci do Skotska a stála u založení presbyteriánské církve. Původně vychovaný v katolickém prostředí, postupně přijal reformované učení a stal se jedním z nejvlivnějších kazatelů své doby. Během života se dvakrát oženil, měl pět dětí a až do své smrti pokračoval v kázání a organizování nové církve.
Životní osudy a politické události
Knox zažil bouřlivé časy, kdy se o Skotsko střetávaly zájmy katolické Francií a protestantské Anglie. V průběhu těchto bojů byl několikrát pronásledován: strávil mnoho měsíců jako otrok na galéře poté, co byl zajat při námořním konfliktu, a kvůli svému přesvědčení také pobýval delší dobu ve vyhnanství. Po návratu do vlasti jeho kázání a veřejná činnost výrazně podpořily protestantské hnutí. Několik šlechticů se spojilo jako Páni kongregace a postupně získávali vliv, až pozvali Knoxe, aby zůstal a pomohl systematicky budovat reformovanou církev.
Reforma církve a státní změny
V letech 1560–1561 skotský parlament přijímal klíčová rozhodnutí vedoucí k institucionalizaci reformace: byly odstraněny některé prvky římskokatolické hierarchie, schváleno reformované vyznání víry (tzv. Scots Confession) a připravovány normy pro církevní správu a školství. Knox se podílel na formulaci náboženského učení a organizace nové církve, která kladla důraz na kolektivní vedení sboru prostřednictvím presbyterů (starších) a synodů – základy pozdější presbyteriánské struktury.
Kázání, spory a vztah s královnou Marií
Knox byl proslulý jako horlivý a bezprostřední kazatel; jeho styl a výrazné názory mu přinesly jak obdiv, tak i ostrou kritiku. Ve svých textech a projevech nešetřil ani panovníky, což vedlo k četným konfliktům, z nichž nejznámější byly ty s Marií, skotskou královnou. Ve své knize Dějiny reformace ve Skotsku popisuje pět svých rozhovorů s Marií. V jednom z nich se královna ptala, jakým právem ji může tak přímo a otevřeně kárat. Knox odpověděl: „... jsem červ této země, a přesto poddaný... ale jsem strážce jak nad královstvím (zemí), tak nad Kirkem [církví] Boží... Z toho důvodu jsem podle svého svědomí povinen (je to moje povinnost) veřejně (otevřeně) zatroubit na trubku.“
Dílo, spisy a organizace církve
Knox napsal řadu kázání, polemik a historických prací. Mezi nejvýznamnější patří zmíněné Dějiny reformace ve Skotsku, ale psal i teologické a politické traktáty, které ovlivnily veřejné mínění. Jeho myšlení bylo ovlivněno kontinentální reformací (zejména učením Jana Kalvína) a na základě těchto vzorů pomáhal utvářet skotské církevní zákony, včetně tzv. Book of Discipline, který řešil otázky církevní správy, školství a charitativní péče. Díky těmto opatřením se reforma stala nejen náboženskou, ale i společenskou proměnou.
Dědictví a význam
Knoxův přínos spočívá nejen v zavedení reformovaného učení ve Skotsku, ale také v vytvoření instituce, která později ovlivnila skotskou společnost, vzdělávání a politiku. Z jeho díla vzešla presbyteriánská tradice, která zdůrazňuje kolektivní vedení církve, přísnou kázeň a význam laického zapojení skrze starší a synody. Jeho osobnost a práce zformovaly náboženskou krajinu Skotska i dalších částí anglosaského světa.
Knoxova role v dějinách je ambivalentní: pro příznivce byl hrdinou, který přinesl reformu a mravní obrodu; pro odpůrce kontroverzním a tvrdým kritikem. Přesto je bezpochyby jednou z nejvlivnějších postav skotské reformace, jejíž dopady jsou patrné dodnes.
