Definice druhu

Jeho role v taxonomii

Biologický druh je hlavním důvodem pro klasifikaci živých organismů, ale jeho použití v praxi není snadné. Dobrými příklady jsou např:

"Nedostatek páření, sterilita nebo invazivita při křížení mezi kmeny nebyly nikdy považovány samy o sobě za dobrý důkaz existence samostatných druhů, a to ani v Dobzhanského studiích sourozeneckých druhů drozofil."

"Koncept biologického druhu nemá žádný vztah k asexuálním organismům a jeho aplikace na ostatní organismy je značně omezená. Diskutováním o pojmu druhu a vymýšlením dalších modifikací a variant navrhovaných specifických definic lze strávit nekonečné množství času a úsilí. Takové debaty mají velkou zásluhu na podpoře objektivnějšího uvažování o evoluci a taxonomii, ale mezitím lidská predace a ničení životního prostředí nadále vymazávají předmětné druhy. Čas je proti nám... Různá pojetí druhů vytvářejí [skupiny poddruhů], takže je zbytečné uvažovat o definitivním taxonomickém systému".

Z toho vyplývá, že v praxi pojem biologický druh sám o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné rozhodnout o klasifikaci živočichů.

Historický vývoj

John Ray

V roce 1686 představil John Ray neevoluční biologický koncept. Podle něj se druhy vyznačovaly tím, že vytvářely vždy stejný druh, který byl stálý a trvalý, ačkoli v rámci druhu byla možná značná variabilita.

Představa druhu jako fyzického typu organismu má dlouhou historii. V taxonomii přežívá jako pojem typového exempláře. Takto pracoval Linnéus ve své binomické klasifikaci a pro amatérské přírodovědce je to užitečné i dnes.

Charles Darwin

Charles Darwin ve svém díle Původ uvedl, že druhy jsou označení, která odborníci dávají na základě svých pozorování.

"... Na pojem druh se dívám jako na pojem, který byl z pohodlnosti libovolně přidělen souboru navzájem si podobných jedinců...".

Ale před dvaceti lety měl mnohem lepší nápad. Myslel si, že druhy se udržují reprodukční izolací. Dokonce říká: "Proto mohou být druhy dobré a sotva se liší v jakémkoli vnějším znaku". Zde cituje dva sourozenecké druhy listonohů, které v Anglii objevil Gilbert White v roce 1768. V této rané fázi své kariéry se Darwin velmi přiblížil modernímu pojetí biologických druhů. ^p266

Moderní doba

V posledních 70 letech převládly v myšlení profesionálních biologů o druzích dvě myšlenky.

Prvním je koncept populační genetiky. V něm je druh chápán jako skupina, která se může spolu pářit, přestože jsou všichni do jisté míry odlišní. To se rovná tvrzení, že druh je genofond.

Druhým je použití analýzy sekvence DNA, která ukazuje, zda se podobně vypadající druhy od sebe geneticky liší. To je užitečné zejména v případech, kdy není praktické provádět šlechtitelské pokusy.

Sourozenecké druhy

Sourozenecké druhy se často nazývají kryptické (skryté) druhy, protože jejich rozdíly lze zjistit pouze analýzou DNA. V mořském prostředí jsou velmi časté.

Mnoho kryptických druhů se vyskytuje ve všech biotopech. U mořského mechorostu Celleporella hyalina bylo pomocí analýzy sekvence DNA prokázáno, že se jedná o více než deset ekologicky odlišných druhů, které se od sebe lišily po mnoho milionů let.

Důkazy z identifikace kryptických druhů znamenají, že starší odhady celosvětového druhového bohatství jsou příliš nízké. Například výzkum mitochondriální DNA naznačuje, že existuje nejméně 11 geneticky odlišných populací žiraf. Podobně amazonská žába Eleutherodactylus ockendeni je tvořena nejméně třemi různými druhy, které se rozdělily před více než 5 miliony let.