Charles Darwin

Plavba lodi HMS Beagle

Darwin strávil téměř pět let na palubě výzkumné lodi královského námořnictva HMS Beagle. Byl hostujícím přírodovědcem, což znamenalo, že byl zodpovědný za sběr a poznámky o zvířatech, rostlinách a geologii navštívených zemí. Posádka lodi sestavovala mapy všech pobřežních oblastí, které mohlo námořnictvo používat všude na světě. V té době měla Británie zdaleka největší námořnictvo na světě a impérium, které mělo celosvětový dosah.

Darwin sbíral všude, kde loď přistála. Našel obrovské zkameněliny nedávno vyhynulých savců, zažil zemětřesení v Chile a všiml si, že se země zvedla. Věděl o vyvýšených plážích jinde, vysoko v Andách, s fosilními mušlemi a stromy, které kdysi rostly na písečné pláži. Země se zjevně neustále měnila, někde se půda zvedala, jinde klesala. Sbíral ptáky a hmyz a posílal zásilky zpět do Cambridge, aby je odborníci určili.

Darwin byl prvním přírodovědcem, který navštívil Galapágy u západního pobřeží Ekvádoru. Všiml si, že někteří ptáci jsou podobní drozdům na pevnině, ale natolik odlišní, že je lze zařadit do samostatných druhů. Začal se zajímat, jak se na těchto ostrovech objevilo tolik nových druhů.

Když se Darwin vrátil do Anglie, vydal řadu vědeckých recenzí o plavbě a napsal osobní deník, který známe pod názvem Plavba na Beaglu. Je to jeden z nejlepších přírodovědných cestovních deníků.

V roce 1843 Darwin, který měl se svou ženou Emmou již dvě děti, koupil dům Down House ve vesnici Downe v Kentu. Žil v něm po zbytek svého života a dnes je dům i jeho vybavení přístupné veřejnosti.

Plavba lodi Beagle Plymouth, Anglie, na jih ke Kapverdským ostrovům, pak na jihozápad přes Atlantik do Bahia, Brazílie, na jih do Ria de Janeira, Montevidea, Falklandských ostrovů, kolem cípu Jižní Ameriky, pak na sever do Valparaisa, Chile a Callao. Severozápadně na Galapágy a pak na západ přes Tichý oceán na Nový Zéland, do Sydney, Hobartu v Tasmánii a King George's Sound v západní Austrálii. Severozápadně na Keelingovy ostrovy, jihozápadně na Mauricius a do Kapského města, pak severozápadně na Bahii a severovýchodně zpět do Plymouthu.

Evoluce

Během plavby na lodi H.M.S. Beagle a později doma v Londýně se Darwin setkal s myšlenkami pátera T.R. Malthuse. Malthus si uvědomil, že ačkoli lidé mohou každých 25 let zdvojnásobit svou populaci, v praxi se to neděje. Domníval se, že důvodem je boj o existenci (nebo o zdroje), který omezuje jejich počet. Pokud se počet lidí zvyšoval, pak hladomor, války a nemoci způsobovaly více úmrtí. Darwin, který věděl, že všechny živé organismy mohou v zásadě zvyšovat svůj počet, začal přemýšlet o tom, proč některé přežívají, zatímco jiné ne.^p264-268 Jeho odpověď se rodila dlouhá léta.

Evoluční teorie říká, že všechny živé organismy na Zemi, včetně rostlin, živočichů a mikrobů, pocházejí ze společného předka a v průběhu generací se pomalu mění. Darwin navrhl, že způsob, jakým se živé organismy v průběhu času mění, je přirozený výběr. Ten spočívá v lepším přežívání a rozmnožování těch, které nejlépe vyhovují svému prostředí. Přizpůsobení se místu, kde žijete, se nazývá adaptace. Ti, kteří nejlépe zapadají do místa, kde žijí, tedy nejlépe přizpůsobení, mají největší šanci přežít a rozmnožit se. Ti, kteří jsou hůře přizpůsobeni, nemají tendenci přežít. Pokud nepřežijí natolik dobře, aby mohli vychovat mláďata, znamená to, že nepředávají své geny dál. Tímto způsobem se druh postupně mění.

První kapitola knihy Původ se zabývá domestikovanými zvířaty, jako je skot a psi. Darwin čtenářům připomněl obrovské změny, které lidstvo provedlo u domácích zvířat, jež byla kdysi divokými druhy. Změny byly způsobeny selektivním šlechtěním - výběrem zvířat s žádoucími znaky, z nichž byla vyšlechtěna. To se dělo generaci za generací, až vznikla naše moderní plemena. Možná, že to, co člověk udělal záměrně, by se mohlo stát i v přírodě, kde by někteří zanechali více potomků než jiní.

Darwin si všiml, že ačkoli jsou mladé rostliny nebo živočichové velmi podobní svým rodičům, žádné dva nejsou úplně stejné a vždy se liší tvarem, velikostí, barvou atd. Některé z těchto odlišností mohly rostliny nebo živočichové získat od svých vlastních předků, ale některé jsou nové a vznikly mutací. Pokud díky těmto odlišnostem bude organismus schopnější žít v přírodě, bude mít větší šanci přežít a předá své geny potomkům a ti zase svým potomkům. Jakákoli odlišnost, která by způsobila, že by rostlina nebo zvíře měly menší šanci na přežití, by se s menší pravděpodobností předávala dál a nakonec by úplně vymřely. Tímto způsobem se skupiny podobných rostlin nebo živočichů (nazývané druhy) pomalu mění ve tvaru a formě, aby mohly úspěšněji žít a mít více potomků, kteří je přežijí. Přirozený výběr se tedy podobal selektivnímu šlechtění s tím rozdílem, že by probíhal sám od sebe a po mnohem delší dobu.

Poprvé o tom začal uvažovat v roce 1838, ale trvalo celých dvacet let, než se jeho myšlenky dostaly na veřejnost. V roce 1844 byl schopen sepsat návrh hlavních myšlenek do svého zápisníku. Historici se domnívají, že o své teorii nemluvil, protože se bál veřejné kritiky. Věděl, že jeho teorie, která nepojednává o náboženství, vyvolává pochybnosti o doslovné pravdivosti knihy Genesis. Ať už byl důvod jakýkoli, svou teorii publikoval knižně až v roce 1859. V roce 1858 se dozvěděl, že stejnou představu o přírodním výběru má i jiný biolog, Alfred Russel Wallace. Darwinovy a Wallaceovy myšlenky byly poprvé publikovány v časopise Journal of the Linnaean Society v Londýně v roce 1858. V následujícím roce pak Darwin vydal svou knihu. Kniha se jmenovala O vzniku druhů přírodním výběrem neboli zachování zvýhodněných ras v boji o život. Obvykle se jí říká Původ druhů.

Kopie knihy Původ druhů z roku 1859

Další díla

Darwin napsal řadu dalších knih, z nichž většina je rovněž velmi důležitá.

Jeho knihy

• 1838-43: Beagle: vydáno v letech 1839-1843 v pěti částech (a devatenácti číslech) od různých autorů, redigovaných a řízených Charlesem Darwinem, který přispěl částmi do dvou částí:
• 1838: Část 1 č. 1 Fosilní savci, autor Richard Owen (předmluva a geologický úvod od Darwina)
• 1838: Část 2 č. 1 Savci, autor George Robert Waterhouse (Zeměpisný úvod a Darwinovo sdělení o jejich zvycích a rozšíření)
• 1839: Deník a poznámky (Plavba lodi Beagle)
• 1842: Struktura a rozšíření korálových útesů
• 1844: Geologická pozorování sopečných ostrovů
• 1846: Geologická pozorování Jižní Ameriky
• 1849: John Herschel: Geology from A manual of scientific enquiry; prepared for the use of Her Majesty's Navy: and adapted for travellers in general.
• 1851: A Monograph of the Sub-class Cirripedia, with figures of all the species. The Lepadidae; or, Pedunculated Cirripedes. Živí sudokopytníci.
• 1854: A Monograph of the Sub-class Cirripedia, with figures of all the species. Balanidae (nebo Sessile Cirripedes); Verrucidae atd.
• 1851: A Monograph on the Fossil Lepadidae, or, Pedunculated Cirripedes of Great Britain. Fossil barnacles.
• 1854: A Monograph on the Fossil Balanidæ and Verrucidæ of Great Britain (Monografie fosilních balanidů a verrucidů Velké Británie)
• 1859: O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli o zachování zvýhodněných ras v boji o život.
• 1862: (O různých způsobech oplodnění britských a cizokrajných orchidejí hmyzem)
• 1865: (článek Linnean Society, knižně vydaný v roce 1875).
• 1868: Varianty domestikace živočichů a rostlin
• 1871: a výběr ve vztahu k pohlaví
• 1872: Výraz emocí u člověka a zvířat
• 1875: hmyzožravé rostliny
• 1876: Vliv křížového a samooplodnění v rostlinné říši
• 1877: Různé formy květů na rostlinách téhož druhu
• 1880: Síla pohybu v rostlinách
• 1881: 1888: Tvorba rostlinných plísní působením červů.

Související stránky

• Erasmus Darwin
• Alfred Russel Wallace
• Charles Lyell
• Knihy Charlese Darwina
• Darwinismus
• Evoluce