Carl Philipp Emanuel Bach

Raný život

Bach se narodil 8. března 1714 ve Výmaru. Jeho kmotrem byl hudební skladatel Georg Philipp Telemann, s nímž byl v kontaktu po celý život. Hudbě ho v raném věku učil jeho otec. Jeho otec přestěhoval rodinu v roce 1723 do Lipska, kde měl místo kantora na Thomasschule. Po ukončení školy Bach nastoupil na lipskou univerzitu a vyučil se právníkem.

Berlín

V roce 1740 se přestěhoval do Berlína, kde se stal cembalistou Fridricha Velikého. Fridrich hrál na flétnu a Bach měl za úkol zajistit klávesový doprovod. Díky tomu měl dostatek času na komponování hudby. V roce 1744 se Bach oženil s Johannou Marií Dannemannovou. Měli spolu několik dětí, ale dospělosti se dožily jen tři. Jeho syn, rovněž Johann Sebastian Bach, se stal malířem v Římě, ale zemřel ve věku 30 let. Život v Berlíně se pro Bacha stal obtížným během sedmileté války. Fridrich byl často pryč, a tak se na dvoře příliš hudební činnosti nekonalo. Byl placen papírovými penězi, které si neudržely svou hodnotu, a tak musel být opatrný ve svých výdajích. Kritizován byl také jeho styl hry, stával se "afektovaným", příliš moderním pro konzervativní vkus Fridrichova dvora.

Hamburk

Po Telemannově smrti na konci roku 1767 ho Bach mohl nahradit ve funkci ředitele chrámové hudby pro pět hamburských kostelů. K jeho povinnostem patřilo vyučování hudby a pořádání přibližně 200 hudebních představení ročně. Tato pozice umožnila Bachovi napsat církevní hudbu včetně 21 zpracování pašijí, 70 kantát, motet a liturgií. Po celý rok také pořádal koncerty a další vystoupení. V létě roku 1788 Bach onemocněl a 14. prosince zemřel na onemocnění hrudníku. Byl pohřben v kostele svatého Michaela v Hamburku. Jeho hrob byl zapomenut a znovu objeven až v roce 1925.

 
Fridrich II. hraje na flétnu, Bach hraje na klávesy  

Skladatel

Během svého působení v Berlíně napsal Bach téměř 200 klávesových děl, především sonát. Podařilo se mu vytvořit síť lidí po celé Evropě, kteří byli schopni prodávat tištěné kopie jeho skladeb, což mu přinášelo značné příjmy. Král ho však nepovažoval za skladatele, přestože mu Bach některé své skladby věnoval. Bach v roce 1773 napsal, že mnoho jeho skladeb bylo napsáno prostě jako obchod, aby vydělal peníze. Bach také pomáhal zviditelnit hudbu svého otce. zařizoval tisk a prodej jeho hudby. Bach chránil originální rukopisy svého otce a právě díky tomu se některé z nich, včetně Svatojánských a Matoušových pašijí, dochovaly. Jiné rukopisy Johanna Sebastiana dostal Wilhelm Friedemann Bach, který je prodal, a ty jsou nyní ztraceny.

Další skladby psal C. P. E. Bach pro sebe, aby rozvinul své hudební myšlenky a teorie. Po odchodu z Berlína a přestěhování do Hamburku v roce 1768 začal psát hudbu s většími emocemi, kterou označoval jako "Empfindsamer", což znamená "sentimentální". Byla to doba velkých změn v hudebním stylu, od barokní tvorby jeho otce ke klasickým dílům Mozarta a Haydna. Jeho hudba obsahuje prvky obojího a nedá se snadno zařadit do kategorií, které byly vytvořeny později. Z tohoto důvodu se jeho hudba v moderní době tolik nehraje. Hudba jeho otce se stala mnohem slavnější, ale hudba C. P. E. Bacha měla větší vliv na skladatele, kteří přišli po něm.

 
Bachova hudba, Gellertovy písně, vytištěno 1771  

Writer

Knihu Esej o pravém umění hry na klávesové nástroje napsal Bach v roce 1755 během svého pobytu v Berlíně. Tato kniha je důležitá ze dvou důvodů. Byla to první kniha, která učila hráče používat palce, což je dnes standardní postup. Za druhé byla první, která hovořila o emocích jako o důležité součásti dovedností interpreta; stejně důležité jako technické schopnosti. Dodnes se používá jako referenční kniha o tom, jak správně hrát ornamenty a jak improvizovat v pozdně barokním stylu. Bach napsal svou autobiografii v roce 1773. Z ní vyplývá, že tam, kde byl jeho otec ovlivněn především náboženstvím, Bacha ovlivňovaly myšlenky z oblasti umění a filozofie. Měl sbírku 400 obrazů lidí, jejichž myšlenky a díla obdivoval.