Ornamentace (hudba)

V hudbě jsou ornamenty noty, které se přidávají k hlavním notám skladby, aby ji učinily zajímavější. Existuje několik typů ornamentů, včetně trylků a skluzavek. Hudba období renesance a baroka obsahuje velké množství ornamentů. Skladatel obvykle ukazuje, jaké ornamenty jsou potřeba, malými značkami napsanými nad notami. V některých skladbách, zejména v pomalých větách, skladatelé často potřebné ornamenty neukazovali: očekávali, že je interpreti vloží sami. Pochopení správného způsobu ornamentace hudby bývalo velmi důležitou součástí umění zpívat nebo hrát na hudební nástroj.

Správný způsob ornamentace hudby se v jednotlivých zemích a stoletích velmi lišil. Představy o tom, jak by se měla hudba provádět, se neustále měnily. Pro dnešní hudebníky, kteří chtějí hrát hudbu z těchto starších období, je důležité vědět o historických hudebních stylech co nejvíce. Někdy se musíme dohadovat, co asi skladatel chtěl. Naštěstí několik skladatelů a hudebních teoretiků napsalo knihy o tom, jak hrát ornamenty. To nám umožňuje porozumět různým stylům provádění. Někdy skladatelé psali do svých hudebních děl předmluvy (úvody), aby interpretovi vysvětlili, jak hrát ornamenty, které napsali.

Existují různé druhy ozdob. "Grace note" je nota psaná menším písmem, aby bylo zřejmé, že její notová hodnota (délka trvání) se nezapočítává do celkové časové hodnoty taktu.

Ve Španělsku se těmto ozdobám říkalo "diferenzias". Používaly se již v 16. století, kdy vznikly první knihy s notami pro kytaru. Ve francouzské hudbě se jim říkalo "agréments".

Ornamenty se psaly ještě v hudbě z období klasicismu, i když se postupně používaly stále méně, protože skladatelé začali přesně psát všechny noty, které měly být zahrány. V období romantismu se již téměř nepoužívaly s výjimkou "tr", což znamená "trylek".

Typy barokních/klasicistních ornamentů

Trill

Trylek je rychlé střídání hlavního tónu a tónu nad ním. Byl také známý jako chvění. Obvykle, pokud byla hudba napsána před rokem 1800, se trylek hraje tak, že se začne hrát nota nad napsanou notou. Pokud byla hudba napsána po roce 1800, pak se trylek obvykle hraje tak, že se začíná na psané notě a přechází se na notu nad ní. Toto samozřejmě nebylo pevné pravidlo: ke změnám v interpretačním stylu docházelo postupně.

Někdy triola končí obratem (nota nad, hlavní nota, nota pod, hlavní nota).

Trylek se v notovém zápisu zobrazuje buď pomocí a t r {\displaystyle tr~~~~} $tr~~~$ , nebo a t r {\displaystyle tr~~~~}. $tr~~~$ ~~, přičemž ~ představuje délku trylku, nad notovou osnovou.

Mordent

Mordent je jako velmi krátký trylek, obvykle jen hlavní tón, tón nad ním a opět hlavní tón. Pokud je prostřední tón tónem nižším, nazývá se "obrácený mordent" nebo "nižší mordent".

Horní mordent je označen krátkým čtverečkem (který může označovat i trylek); dolní mordent je stejný s krátkou svislou čarou:

Stejně jako u trylku bude přesná rychlost, s jakou se mordent hraje, záviset na rychlosti skladby, ale při mírné rychlosti by se výše uvedené mohlo hrát takto:

Otočte

Krátká figura, která se skládá z noty nad označenou notou, samotné noty, noty pod označenou notou a opět samotné noty. Označuje se zrcadlově obráceným esovitým tvarem ležícím na boku nad notovou osnovou.

Spodní přidaný tón může, ale nemusí být chromaticky zvýšen (změnit se na ostrý).

Obrácený obrat (nota pod označenou notou, nota samotná, nota nad ní a opět nota samotná) se obvykle označuje tak, že se přes normální znak obratu udělá krátká svislá čára, někdy se však samotný znak otočí vzhůru nohama.

Appoggiatura

Appoggiatura znamená doslova "nakloněná nota". Slovo pochází z italského slova appoggiare, "opírat se". Je to tón, který chce klesnout k dalšímu, který je součástí harmonie. Skladatelé často psali appoggiaturu malým písmem. Obvykle to znamená, že se musí hrát tak, že se vezme polovina časové hodnoty následující noty (například: appoggiatura před kvaverem (osminovou notou) změní obě noty na dvě půlkvivery (šestnáctinové noty). V průběhu 18. století je skladatelé přestali psát malým písmem a psali je prostě jako normální noty.

Acciaccatura

Acciaccatura je nota, která se hraje co nejrychleji. Znamená "drcený tón" (v italštině acciaccare znamená "drtit"). Obvykle se píše malým písmem, ale s lomítkem, aby bylo zřejmé, že se nejedná o appoggiaturu. Většina interpretů hraje acciacaturu přesně na takt, ale někdy je lepší ji zahrát těsně před taktem, aby hlavní nota byla přesně na taktu.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co jsou to ornamenty v hudbě?

Odpověď: Ornamenty v hudbě jsou noty, které se přidávají k hlavním notám hudební skladby, aby ji učinily zajímavější.

Otázka: Jaké typy ornamentů existují?

Odpověď: Existuje několik typů ornamentů, včetně trylků a skluzavek.

Otázka: Jak skladatelé ukazovali, jaké ornamenty jsou potřeba?

Odpověď: Skladatel obvykle ukazoval, jaké ornamenty jsou potřeba, malými značkami napsanými nad notami. V některých skladbách, zejména v pomalých větách, skladatelé často potřebné ornamenty neukazovali a očekávali, že je interpreti vloží sami.

Otázka: Jak se v průběhu času měnily představy o tom, jak by se měla hudba provádět?

Odpověď: Představy o tom, jak by se měla hudba provádět, se měnily od jedné země ke druhé a od jednoho století ke druhému.

Otázka: Co je to grace nota?

Odpověď: "Grace note" je nota napsaná menším písmem, aby bylo zřejmé, že její notová hodnota (jak dlouho trvá) se nezapočítává do celkové časové hodnoty taktu.

Otázka: Kdy se v kytarové hudbě začaly používat diferenciály? Odpověď: Diferenciály se používaly již v 16. století, kdy vznikly první knihy s kytarovou hudbou.

Otázka: Používaly se ornamenty i ve skladbách z období klasicismu?

Odpověď: Ornamenty se v hudbě z období klasicismu stále psaly, i když se postupně stávaly méně častými, protože skladatelé začali přesně psát všechny tóny, které bylo třeba zahrát.