Boris Johnson: britský politik, premiér 2019–2022 a bývalý starosta Londýna

Raný život a vzdělání

Boris Johnson se narodil na klinice v Upper East Side v New Yorku. Je nejstarším ze čtyř dětí Stanleyho Johnsona. Stanley je bývalým konzervativním poslancem Evropského parlamentu. Byl také zaměstnancem Evropské komise a Světové banky. Matkou Borise Johnsona je malířka Charlotte Fawcettová (později Wahlová). Je dcerou sira Jamese Fawcetta, významného advokáta a předsedy Evropské komise pro lidská práva.

Z otcovy strany je Johnson pravnukem Aliho Kemala. Kemal byl liberální turecký novinář a ministr vnitra ve vládě velkovezíra Osmanské říše Damata Ferida paši. Byl zavražděn během turecké války za nezávislost. Během první světové války byli Borisův dědeček a prateta uznáni za britské poddané. Přijali dívčí jméno své babičky Johnsonová. Johnson se díky svému kosmopolitnímu původu označil za "tavicí kotel jednoho muže". Jeho předkové byli muslimové, židé a křesťané, pokud počítáme i jeho praprarodiče. Babička jeho otce z matčiny strany (jeho matky), Marie Louise de Pfeffel, byla potomkem prince Pavla Württemberského. Důvodem byl princův vztah s německou herečkou. Johnson je potomkem britského krále Jiřího II. prostřednictvím prince Paula. Johnson je také potomkem všech předchozích britských královských rodů prostřednictvím Jiřího praprapradědečka, anglického krále Jakuba I.

Johnson a jeho rodina se brzy po jeho narození vrátili do Anglie, protože jeho matka musela složit zkoušky na Oxfordu. Johnsonova sestra Rachel se narodila o rok později. Jako dítě měl Boris Johnson těžkou (špatnou) hluchotu. Prodělal mnoho operací, při nichž mu byly do uší vloženy průchodky. Jako dítě byl údajně poměrně tichý. Vzdělával se na Evropské škole v Bruselu, v Ashdown House a poté na Eton College. Na Etonu byl královským stipendistou. Studoval klasickou filologii na Balliol College v Oxfordu. Byl Brackenburyho stipendistou. Na druhý pokus byl také zvolen předsedou Oxfordské unie (pokus). Radek Sikorski uvedl, že Johnson působil jako stoupenec sociálnědemokratické strany, aby získal předsednictví Unie. Bylo to proto, že tato strana byla na univerzitě populární. Johnson popírá, že by to udělal. Řekl, že byl pouze preferovaným kandidátem SDP. Spolu s Davidem Cameronem byl členem oxfordského Bullingdonského klubu. Tento klub je studentská jídelní společnost známá svými bujarými hostinami.

Osobní život

V roce 1987 se Johnson oženil s Allegrou Mostyn-Owen. Manželství trvalo necelý rok. V roce 1993 bylo rozvedeno. Později téhož roku se oženil s advokátkou Marinou Wheelerovou. Wheelerová je dcerou novináře a moderátora sira Charlese Wheelera a jeho sikhské indické manželky Dip Singhové. Rodiny Wheelerových a Johnsonových se znají již mnoho let. Marina Wheelerová studovala na Evropské škole v Bruselu ve stejné době jako Boris Johnson. Mají dva syny - Theodora Apolla (narozen 1999) a Mila Arthura (narozen 1995) - a dvě dcery - Laru Lettice (narozena 1993) a Cassii Peaches (narozena 1997).

V roce 2016 se Johnson vzdal amerického občanství. Byl Američanem, protože se narodil v New Yorku. V roce 2018 Johnson a Wheelerová oznámili rozchod. Jeho novou přítelkyní je Carrie Symondsová. Zasnoubili se koncem roku 2019. Jejich první syn se narodil 29. dubna 2020. Narodil se v nemocnici University College Hospital v Londýně. Jmenuje se Wilfred Lawrie Nicholas Johnson.

Politická kariéra

Johnson kandidoval v parlamentních volbách v roce 1997 na poslance za jižní Clwyd. Volby prohrál. V roce 2001 byl zvolen poslancem za Henley. Nahradil Michaela Heseltina. V roce 2004 se stal stínovým ministrem pro umění poté, co Nick Hawkins (stínový mluvčí pro vnitřní záležitosti) odstoupil. Od listopadu 2003 byl Johnson místopředsedou Konzervativní strany. Kladl důraz na vedení kampaní.

Johnson byl z těchto vysokých funkcí propuštěn v listopadu 2004. Byl obviněn, že lhal Michaelu Howardovi o čtyřletém mimomanželském poměru s Petronellou Wyattovou, newyorskou korespondentkou časopisu The Spectator a bývalou zástupkyní šéfredaktora. Johnson prohlásil, že tato obvinění nejsou pravdivá. Řekl, že se jedná o "obrácenou pyramidu hloupostí". Howard však Johnsona propustil, protože podle něj zprávy v tisku ukázaly, že Johnson lhal, a ne kvůli aféře samotné.

Nový předseda konzervativců David Cameron ho 9. prosince 2005 jmenoval stínovým ministrem pro vysoké školství. Krátce poté Johnson rezignoval na funkci šéfredaktora časopisu The Spectator. Dne 2. dubna 2006 News of the World uvedly, že Johnson měl další mimomanželský poměr. Uvedli, že šlo o poměr s novinářkou Annou Fazackerleyovou z listu The Times Higher Education Supplement. Na videu je vidět, jak vychází z jejího bytu a mává jí v taxíku. Při projevu na Exeterské univerzitě týkajícím se financování studentů Johson údajně pronesl vtipné poznámky o tom, že je posluchačům vděčný za to, že během projevu "nevznesli jiné otázky". Mohlo jít o narážku na obvinění z druhé aféry. Zpráva v deníku The Times uvedla, že Cameron považoval možnou aféru za soukromou záležitost. Řekl, že Johnson kvůli tomu nepřijde o práci.

Volby starosty Londýna 2008

Dne 16. července 2007 Johnson sdělil tisku, že by mohl být kandidátem Konzervativní strany ve volbách starosty Londýna v roce 2008. Podle zpráv prohlásil, že "tato příležitost je příliš velká a cena příliš krásná na to, abychom si ji nechali ujít ... šanci reprezentovat Londýn a mluvit za Londýňany" . Rezignoval na funkci stínového ministra pro vysoké školství. Veřejné londýnské primárky mu daly 75 % hlasů. Kandidátem konzervativců byl potvrzen 27. září 2007.

Starosta Londýna

Zákaz požívání alkoholu ve veřejné dopravě

Dne 7. května 2008 Johnson prohlásil, že chce zakázat (zastavit) pití alkoholu v londýnské dopravě. Tento zákaz měl začít platit od 1. června. Jeroen Weimar, ředitel odboru dopravní policie a vymáhání práva v londýnském dopravním podniku, uvedl, že je to rozumné. Lidé by podle něj měli být ve vlacích ohleduplnější. Zákaz zpočátku platil v londýnském metru, autobusech, DLR a tramvajích v Croydonu. Později, v červnu 2008, byl přidán i v londýnském nadzemním metru. V tiskových zprávách se uvádí, že zákaz se týkal "stanic v celém hlavním městě". Neuvádělo se, zda se to týká i stanic státních drah - zejména stanic, které nejsou obsluhovány linkami TfL, na nichž je alkohol zakázán.

Poslední večer, kdy byl alkohol povolen, využily tisíce lidí metro, aby si připomněli tuto událost. Šest stanic londýnského metra muselo být kvůli problémům uzavřeno. Pijáci napadli několik zaměstnanců a policistů. Policie provedla 17 zatčení. Opilci poškodili několik vlaků. Vlaky byly staženy z provozu.

Olympijské hry 2008

Johnson byl přítomen na závěrečném ceremoniálu olympijských her v Pekingu v roce 2008. Jako zástupce Londýna převzal olympijskou vlajku od starosty Pekingu Guo Jinlonga. Tím byl Londýn oficiálně oznámen jako hostitelské město olympijských her v roce 2012. Podle čínských médií byl "hrubý, arogantní a neuctivý", protože olympijskou vlajku přijal jednou rukou, ruce si dal do kapes a nezapnul si sako. Později na večírku v Londýnském domě v Pekingu Johnson pronesl projev, v němž prohlásil, že "ping pong se vrací domů".

Poslanec (od roku 2015)

V srpnu 2014 Johnson oznámil, že bude v parlamentních volbách 2015 kandidovat za Konzervativní stranu v Uxbridgea South Ruislip. Kandidátem strany se stal v září. V parlamentních volbách v květnu 2015 Johnson volby vyhrál. Stal se poslancem. Někteří se domnívali, že kandidoval na poslance, aby nahradil Davida Camerona na postu premiéra Spojeného království.

Brexit

V únoru 2016 podpořil Johnson v referendu o členství Spojeného království v Evropské unii Vote Leave (Odejít). Poté, co Johnson prohlásil, že chce opustit Evropskou unii, klesl souhlas s brexitem o téměř 2 % na nejnižší úroveň od března 2009.

22. června 2016 Johnson v televizní debatě před 6 000 diváky ve Wembley Areně prohlásil, že 23. červen by mohl být "dnem nezávislosti Británie". David Cameron, tehdejší britský premiér, o Johnsonově tvrzení hovořil. Řekl: "myšlenka, že naše země není nezávislá, je nesmysl. Celá tato debata dokazuje naši suverenitu."

David Cameron odstoupil z funkce předsedy vlády poté, co Spojené království odhlasovalo vystoupení z Evropské unie. Johnson byl favoritem na nového premiéra. Johnson však oznámil, že ve volbách do čela Konzervativní strany kandidovat nebude.

Ministr zahraničních věcí (2016-2018)

Theresa Mayová se stala předsedkyní Konzervativní strany a premiérkou. V červenci 2016 jmenovala Johnsona ministrem zahraničních věcí a záležitostí Britského společenství národů. Mnozí viděli, že toto jmenování oslabilo jeho politickou moc. Barack Obama byl vůči Johnsonovi kritický poté, co Johnson pronesl na jeho adresu rasistickou poznámku. Stalo se tak poté, co Obama prohlásil, že si přeje setrvání Spojeného království v Evropské unii.

V květnu 2018 Johnson podpořil jadernou dohodu s Íránem. Tu prezident Donald Trump nepodpořil. Po otravě Sergeje a Julie Skripalových v Salisbury Johnson přirovnal Vladimira Putina k Adolfu Hitlerovi.

Johnson byl během své politické kariéry obviňován ze sexismu, korupce a rasismu.

Johnson odstoupil z funkce ministra zahraničí v červenci 2018. Stalo se tak poté, co premiérka Theresa Mayová neuspěla s dohodami o brexitu.

Předseda vlády (od roku 2019)

Závod o vedení v roce 2019

Dne 16. května 2019 Johnson oznámil, že se hodlá ucházet o post premiéra a předsedy Konzervativní strany ve volbách v roce 2019. Prošel prvním kolem hlasování, v němž pro něj hlasovalo 114 konzervativních poslanců. Později s velkým náskokem zvítězil ve všech dalších hlasováních. Spolu s Jeremym Huntem byl 20. června součástí finálové dvojice kandidátů.

Hlasování členů skončilo 22. července. Výsledek byl oznámen 23. července. Johnson byl zvolen předsedou s 92 153 hlasy (66,4 %) oproti 46 656 hlasům (33,6 %) pro Hunta. Dne 24. července po setkání s královnou formálně nahradil Theresu Mayovou ve funkci premiérky.

Všeobecné volby 2019

Dne 29. října 2019 Johnson oznámil, že příští parlamentní volby se budou konat 12. prosince 2019. Chtěl, aby konzervativci získali v parlamentu většinu a mohli schválit zákon o brexitu. Výsledkem voleb bylo velké vítězství konzervativců. Zvítězili s celkovou většinou přibližně 80 křesel. Pro Labouristickou stranu to byl nejhorší výsledek od roku 1935.