Vladímir Vladimirovič Putin (rusky: Vladimiro Vladimirovič Пу́тин, ru-Putin.ogg ) je ruský politik. V současné době je prezidentem Ruska. Putin se narodil 7. října 1952 v Leningradě, dnešním Petrohradě. V letech 1999-2000 byl předsedou ruské vlády, od března 2000 do května 2008 prezidentem Ruska a v letech 2008-2012 opět předsedou vlády. V roce 2012 se stal opět prezidentem. Původním vzděláním je právník.

Raný život a vzdělání

Vladimír Putin se narodil v rodině dělníků a vyrůstal v poválečném Leningradě. V roce 1975 absolvoval Právnickou fakultu Leningradské státní univerzity, kde se specializoval na mezinárodní právo. Po ukončení studií nastoupil do sovětské bezpečnostní služby KGB.

Kariéra v bezpečnostních službách

Putin působil v KGB řadu let, zejména v protšpionážní a kontrarozvědné činnosti. V 80. letech byl několik let vyslán do Německé demokratické republiky (v tehdejší východní Německu). Po pádu Sovětského svazu se vrátil do Petrohradu, kde pracoval v místní administrativě a byl poradcem tehdejšího starosty Anatolije Sobčaka.

Vstup do vysoké politiky

V polovině 90. let se Putin přesunul do Moskvy a rychle stoupal administrativní hierarchií. V roce 1998 se stal ředitelem Federální bezpečnostní služby (FSB) a následně v roce 1999 premiérem. Po rezignaci Borise Jelcina ke dni 31. prosince 1999 působil jako úřadující prezident a poté byl v roce 2000 zvolen prezidentem.

Prezidentské období a premiérské funkce

  • 2000–2008: Dvě po sobě jdoucí prezidentské funkční období. Putin prosazoval stabilizaci ekonomiky, centralizaci moci a obnovu ruského vlivu na mezinárodní scéně.
  • 2008–2012: Po dvou funkčních obdobích podle tehdejších ústavních omezení nemohl být zvolen potřetí za sebou, a proto se stal předsedou vlády v kabinetu prezidenta Dmitrije Medveděva.
  • Od 2012: V roce 2012 se stal znovu prezidentem a byl znovu zvolen v roce 2018. V roce 2020 byly schváleny ústavní změny, které mimo jiné resetovaly počet možných prezidentských období, což mu umožnilo kandidovat i v budoucnu.

Domácí politika

Pod vedením Putina došlo k výrazné centralizaci moci: posílila se role Kremlu vůči regionům, došlo ke konsolidaci státní kontroly nad médii a zavedení právních omezení vůči nevládním organizacím a opozičním skupinám. Ekonomicky bylo vidět oživení a růst v prvních dekádách 21. století v souvislosti s růstem cen ropy, avšak kritici upozorňují na problémy jako korupce, závislost ekonomiky na surovinách a omezení občanských svobod.

Zahraniční politika

Putinova zahraniční politika se soustředila na obnovení ruského vlivu ve světě. Významné události a rysy zahraničně-politického působení zahrnují:

  • konflikt s Gruzií v roce 2008,
  • anexe Krymu v roce 2014 a podporu proruských sil v Donbasu, což vedlo k rozsáhlým mezinárodním sankcím,
  • vojenský zásah v Sýrii od roku 2015 na podporu režimu Bašára Asada,
  • eskalaci konfliktu na Ukrajině v roce 2022, které následovalo rozsáhlé mezinárodní odsouzení a nové vlny sankcí,
  • posilování vojenské a energetické diplomacie a hledání strategických partnerů mimo západní blok (např. spolupráce s Čínou).

Kontroverze a mezinárodní reakce

Vladimír Putin je postavou silně polarizující: doma má významnou část voličské podpory, zatímco v zahraničí čelí kritice za potlačování opozice, porušování práv a za kroky v mezinárodních konfliktech. Od roku 2014 a zejména po roce 2022 čelí Rusko a jeho vedení rozsáhlým ekonomickým a politickým sankcím ze strany EU, USA a dalších států. Různé zprávy a vyšetřování rovněž upozorňují na obvinění z korupce a propojení státních prostředků s blízkými spolupracovníky.

Osobní život

Putin se veřejně profiluje poměrně střídmě. Byl ženatý s Ljudmilou Alexandrovnou Putina (rozvedli se v roce 2013) a má dvě dcery, o jejichž soukromí je veřejně velmi málo známo. Mezi jeho koníčky patří judo, lední hokej a zájem o přírodu; mluví plynně rusky a dobře německy.

Význam a současnost

Putinova vláda výrazně ovlivnila podobu současného Ruska i mezinárodní vztahy. Jeho období ve funkci přineslo kombinaci obnovy státní autority a mezinárodního posunu od spolupráce se Západem k většímu důrazu na vlastní strategické zájmy. Další vývoj jeho role závisí na domácích politických poměrech, reakcích mezinárodního společenství a geopolitických událostech.