Bohuslav Martinů: život a dílo českého skladatele (1890–1959)
Bohuslav Martinů (1890–1959): život a dílo českého skladatele — objevte jeho symfonie, opery a inspiraci rodnou zemí. Životopis, analýzy a nejvýznamnější kompozice.
Bohuslav Martinů (narozen 8. prosince 1890, Polička, Čechy; zemřel 28. srpna 1959, Liestal, Švýcarsko) byl český hudební skladatel. Napsal obrovské množství hudby, včetně šesti symfonií, 15 oper, 14 baletních partitur a mnoha orchestrálních, komorních, vokálních a instrumentálních děl. Jeho hudba je často inspirována jeho rodnou zemí.
Galerie obrázků
4 ObrázkyŽivot
Bohuslav Martinů se narodil do rodiny v Poličce a už od mládí projevoval hudební nadání. Počáteční hudební vzdělání získal doma a jako mladý hrál na housle i na klavír. V dospívání si hudbu často doplňoval samostudiem, později se etabloval v tehdejší hudební Praze. V roce 1923 se přestěhoval do Paříže, kde se pohyboval v kruzích současné hudby a setkal se s evropským hudebním životem i novými stylistickými proudy. Po vypuknutí druhé světové války emigroval do Spojených států, kde žil a tvořil řadu let. Po válce žil střídavě v Evropě a ve Švýcarsku; zemřel roku 1959 v Liestalu.
Hudební styl a vlivy
Martinů je často zařazován k neoklasicismu, ale jeho tvorba je velmi různorodá. Kombinoval:
- vlivy české a moravské lidové hudby,
- elementy francouzské hudební kultury a pařížské avantgardy,
- charakteristickou rytmickou vitalitu a zřetelnou melodiku,
- zájem o kontrapunkt a průzračnou orchestraci.
Hlavní oblasti tvorby
Martinů vytvořil dílo v širokém spektru žánrů. Patří sem:
- symfonie (šest číslovaných symfonií a řada symfonických děl),
- opery — mezi nejslavnější patří např. Julietta, dále rozsáhlé dramatické scény a jevištní díla,
- baletní partitury (často výrazně taneční a barevné),
- koncertní skladby pro sólové nástroje a orchestr (koncerty pro violoncello, klavír a další nástroje),
- bohaté komorní dílo — sonáty, kvarteta a skladby pro menší obsazení,
- vokální a duchovní skladby — kantáty, písňové cykly a chórové práce.
Odkaz a význam
Bohuslav Martinů patří k nejvýznamnějším českým skladatelům 20. století. Jeho dílo má mezinárodní ohlas a je pravidelně zařazováno do repertoárů orchestrů, operních scén i komorních souborů. Po jeho smrti se intenzifikovalo systematické vydávání, nahrávání a badatelský zájem o jeho tvorbu. V Poličce a jinde v Česku existují instituce a festivaly, které se jeho odkazem zabývají a propagují jeho hudbu.
Proč si poslechnout Martinů?
Martinů nabízí posluchačům kombinaci melodické přitažlivosti, rytmické energie a nápadité instrumentace. Jeho hudba osloví milovníky tradičních melodií i příznivce modernějších hudebních postupů — je to most mezi lidovou inspirací a evropskou avantgardou první poloviny 20. století.
Kde hledat více informací
Pro detailní studium života a díla jsou k dispozici biografie, edice jeho skladeb, nahrávky a specializovaná centra věnovaná jeho odkazu (muzea, archivy a hudební festivaly). Díky rozsáhlé tvorbě lze Martinů sledovat v mnoha podobách — od intimní komorní hudby po velké jevištní a symfonické opusy.
Jeho život
Martinů se narodil ve věži městského kostela, kde strávil prvních sedm let svého života, daleko od zbytku světa. Když byl dost velký na to, aby mohl chodit do školy, musel každý den zdolat 193 schodů dolů na ulici. Začal chodit na hodiny houslí k místnímu krejčímu. Byl velmi plachý, protože byl zvyklý být sám s rodinou ve věži, ale dělal dobré pokroky a v roce 1905 měl svůj první houslový recitál.
Martinů začal brzy skládat hudbu a nic jiného ho příliš nezajímalo. Chodil na pražskou konzervatoř studovat hru na housle, ale raději chodil do divadla a četl. V roce 1909 přestoupil na varhanickou školu, ale nepracoval a byl ze školy vyloučen.
Bojům v první světové válce se vyhnul skládáním. Po válce se stal členem České filharmonie, kde hrál druhé housle.
V roce 1923 se přestěhoval do Paříže, kde zůstal 17 let. Byl velmi chudý. Chodil na hodiny k Albertu Rousselovi a brzy se stal známým skladatelem. V roce 1931 se oženil a jeho žena tvrdě pracovala, aby vydělala peníze a on se mohl věnovat komponování. Jako inspiraci pro svou hudbu rád využíval české lidové pověsti a literaturu.
V roce 1940 musel opustit Paříž, aby unikl před nacisty. Několik měsíců žil na černo, často přespával na nádražích. V březnu 1941 se mu s manželkou podařilo dostat do New Yorku.
Život ve Spojených státech pro něj byl těžký. Nemluvil anglicky a lidé tam neznali jeho hudbu. Všechny své partitury nechal za sebou. Přesto tvrdě pracoval a slavný dirigent Sergej Kusevický ho požádal, aby napsal symfonii. Jeho hudba zněla stále velmi česky. Po druhé světové válce se velmi chtěl vrátit do své země, ale komunistická vláda mu to znemožnila. Ošklivě upadl a trvalo mu několik let, než se pořádně zotavil. Učil na Princetonské univerzitě, pak odešel na odpočinek do Nice ve Francii. Zemřel v Basileji na rakovinu.
Jeho hudba
Bohuslav Martinů napsal mnoho hudby. Rád seděl a psal hudbu. Jakmile skladbu dokončil, nikdy se příliš nezajímal o to, zda ji někdo provede nebo co se s ní stane. Výsledkem je, že některé jeho skladby jsou velmi dobré, ale některé méně zajímavé. Jedno z jeho posledních děl se jmenuje Řecké pašije a využívá řeckou lidovou melodiku a církevní zpěv. Nikdy se nenechal ovlivnit americkou hudbou, dával přednost modům, lidovým nápěvům, dudáckým tónům a horskému volání své rodné země. Jeho hudbu lze často označit za neoklasicistní.
Související články
Autor
AlegsaOnline.com Bohuslav Martinů: život a dílo českého skladatele (1890–1959) Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/115436
