Infekce močových cest (UTI): příznaky, příčiny a léčba

Infekce dolních močových cest je také známá jako infekce močového měchýře. Nejčastějšími příznaky jsou pálení při močení a časté nucení na močení (nebo nutkání na močení) bez vaginálního výtoku nebo výrazné bolesti. Tyto příznaky mohou být od mírných až po závažné. U zdravých žen trvají příznaky v průměru šest dní. Některé osoby budou mít bolesti nad stydkou kostí (podbřišek) nebo v dolní části zad. Lidé, kteří mají infekci horních cest močových nebo pyelonefritidu (infekci ledvin), mohou mít bolesti v boku, horečku (vysokou teplotu) nebo nevolnost a zvracení. Tyto příznaky jsou navíc k běžným příznakům infekce dolních močových cest. Ve vzácných případech vypadá moč krvavě nebo obsahuje viditelnou pyurii (hnis v moči).

U dětí

U malých dětí může být horečka jediným příznakem infekce močových cest (UTI). Mnohé lékařské asociace doporučují kultivaci moči u dívek mladších dvou let nebo neobřezaných chlapců, kteří jsou mladší jednoho roku a mají horečku. Kojenci s infekcí močových cest někdy špatně jedí, zvrací, více spí nebo se u nich objevují známky žloutenky ( žluté zbarvení kůže). Starší děti mohou mít nově močovou inkontinenci (ztrátu kontroly nad močovým měchýřem).

U starších osob

Příznaky močových cest se u starých lidí často nevyskytují. Někdy jsou jedinými příznaky inkontinence (ztráta kontroly nad močovým měchýřem), změna duševního stavu (schopnosti myslet) nebo pocit únavy. Prvním příznakem u některých starých lidí je sepse, infekce krve. Diagnostika může být obtížná, protože mnoho starých lidí je inkontinentních (neudrží moč) nebo trpí demencí (špatné schopnosti myšlení).

E. coli je příčinou 80-85 % infekcí močových cest. Staphylococcus saprophyticus je příčinou 5-10 % případů. Ve vzácných případech způsobují infekce močových cest virové nebo plísňové infekce Mezi další bakteriální příčiny infekcí močových cest patří např:

• Klebsiella
• Proteus
• Pseudomonas,
• Enterobacter

Tyto bakteriální příčiny nejsou časté a obvykle se vyskytují, pokud má osoba abnormální močový systém nebo má močovou katetrizaci (hadičku zavedenou do močového měchýře. K infekcím močových cest způsobenýmStaphylococcus aureus obvykle dochází poté, co osoba prodělala infekci krve.

Pohlaví

Sexuální styk je příčinou 75-90 % infekcí močového měchýře u mladých sexuálně aktivních žen. Riziko infekce souvisí s tím, jak často mají pohlavní styk. Vzhledem k tomu, že infekce močového měchýře jsou tak časté, když se ženy poprvé vdají, často se používá termín "cystitida v období líbánek". U žen po menopauze (ženy, které přestaly menstruovat) nemá sexuální aktivita vliv na riziko vzniku UTI. Používání spermicidů (gelu nebo krému na ničení spermií) zvyšuje riziko vzniku UTI.

Ženy trpí zánětem močových cest častěji než muži, protože jejich močová trubice je mnohem kratší a blíže ke konečníku. S poklesem hladiny estrogenu (hormonu) v menopauze se u žen zvyšuje riziko infekcí močových cest v důsledku ztráty ochranné vaginální flóry (dobrých bakterií, které žijí v pochvě).

Močové katétry

Močový katétr je hadička, která se zavádí do močového měchýře a odvádí moč. Používání katétru zvyšuje riziko infekcí močových cest. Riziko bakteriurie (bakterie v moči) je 3-6 % každý den používání katétru. Antibiotika tyto infekce nezastaví. Riziko infekce lze snížit následujícími způsoby:

• použití katétru pouze v nezbytných případech
• při zavádění katétru dbát na to, aby vše bylo velmi čisté (sterilní).
• ujistěte se, že katétr nic neblokuje.

Ostatní

V některých rodinách se častěji vyskytují infekce močového měchýře. Mezi další rizikové faktory patří cukrovka, obřízka a velká prostata (žláza kolem močové trubice u mužů). Komplikující faktory nejsou zcela jasné. Mezi tyto faktory mohou patřit některé anatomické problémy (týkající se fyzického zúžení), funkční nebo metabolické problémy. Komplikovaná infekce močových cest je obtížněji léčitelná a obvykle vyžaduje agresivnější hodnocení, léčbu a sledování. U dětí je UTI spojena s vezikoureterálním refluxem (abnormální pohyb moči z močového měchýře do močovodů nebo ledvin) a zácpou.

Bakterie, které způsobují infekce močových cest, se obvykle dostávají do močového měchýře z močové trubice. Předpokládá se, že tyto bakterie pocházejí ze střeva. Ženy jsou ohroženy více, protože mají krátkou močovou trubici, která je blízko konečníku). Po vniknutí do močového měchýře se bakterie E. Coli dokáží přichytit na stěnu močového měchýře. Vytvářejí biofilm, což je povlak mikroorganismů, který odolává imunitní reakci organismu. Infekce se však mohou dostat také krví nebo lymfou.

Následující činnosti nezpůsobují zánět močových cest ani nezpůsobují, že by k němu docházelo méně často:

• používání antikoncepčních pilulek nebo kondomů
• močení bezprostředně po sexu
• typ nošeného spodního prádla
• způsoby osobní očisty po močení nebo defekaci.
• zda se člověk obvykle koupe nebo sprchuje.
• zadržování moči a nemočení
• používání tamponů
• douching

Lidé, kteří často trpí infekcí močových cest a kteří používají spermicid nebo diafragmu jako antikoncepci, by měli používat jiný typ antikoncepce. Brusinky (šťáva nebo kapsle) mohou snížit počet infekcí, ale někteří lidé nemohou brusinky užívat dlouhodobě. Gastrointestinální (žaludeční) potíže se vyskytují u více než 30 % lidí, kteří pravidelně pijí brusinkový džus nebo užívají tobolky. Od roku 2011 vyžadují probiotika užívaná intravaginálně (do pochvy) další studie, aby se zjistilo, zda jsou užitečná.

Léky

U lidí, kteří stále dostávají infekce, pomáhá dlouhodobé užívání antibiotik. Mezi často používané léky patří nitrofurantoin a trimethoprim/sulfametoxazol. Pokud infekce souvisí s pohlavním stykem, některým ženám se osvědčuje užívání antibiotik po sexu. U žen po menopauze bylo zjištěno, že užívání lokálního vaginálního estrogenu (hormonu aplikovaného na kůži pochvy) snižuje výskyt infekce močových cest. Na rozdíl od lokálních krémů není užívání vaginálního estrogenu z pesarů (lékařských pomůcek vkládaných do pochvy) tak užitečné jako nízké dávky antibiotik. Ve vývoji je řada vakcín (od roku 2011).

U dětí

Existuje jen málo důkazů o tom, že preventivní užívání antibiotik snižuje výskyt infekcí močových cest u dětí. U lidí, kteří nemají žádné problémy s ledvinami, dochází k rozvoji ledvinových problémů v důsledku častých infekcí močových cest jen zřídka. Časté infekce močových cest v dětství způsobují méně než třetinu procenta (0,33 %) chronických onemocnění ledvin u dospělých.

Ve většině případů lze infekci močových cest diagnostikovat pouze na základě příznaků a není třeba provádět laboratorní vyšetření. V komplikovaných případech lze k potvrzení diagnózy použít analýzu moči (vyšetření moči). Moč se vyšetřuje na přítomnost močových dusitanů, bílých krvinek (leukocytů) nebo leukocytární esterázy. Další test, mikroskopie moči, hledá červené krvinky, bílé krvinky nebo bakterie. Kultivace moči je považována za pozitivní, pokud prokáže počet kolonií bakterií větší nebo roven ¹⁰³ kolonie tvořícím jednotkám na ml typické bakterie, která způsobuje infekce močových cest. Kultivaci lze také použít k testování, které antibiotikum bude účinkovat. U žen s negativní kultivací však může dojít ke zlepšení i při léčbě antibiotiky. Příznaky infekce močových cest u starých lidí mohou být neurčité a diagnostika může být obtížná, protože neexistuje žádný skutečně spolehlivý test.

Klasifikace

Infekce dolních močových cest se nazývá infekce močového měchýře. Infekce močových cest v horních močových cestách je známá jako pyelonefritida nebo infekce ledvin. Pokud se v moči nachází významné množství bakterií, ale nejsou přítomny žádné příznaky, je tento stav znám jako asymptomatická bakteriurie.

O komplikované infekci močových cest se hovoří, pokud:

• je v horním traktu
• osoba má diabetes mellitus
• osoba je těhotná
• osoba je muž
• osoba má oslabený imunitní systém (imunokompromitace) v důsledku jiného onemocnění.

V opačném případě, pokud je žena zdravá a před menopauzou, je infekce považována za nekomplikovanou. Pokud mají horečku i děti, považuje se infekce močových cest za infekci horních cest močových.

U dětí

K diagnostice infekce močových cest u dětí je nutná pozitivní kultivace moči. Častým problémem je kontaminace, proto se pro vzorek odebraný "čistým odběrem" ve středním proudu používá hraniční hodnota ¹⁰⁵ CFU/ml, pro vzorek odebraný katetrem ¹⁰⁴ CFU/ml a pro suprapubickou aspiraci (vzorek odebraný jehlou přímo z močového měchýře přes stěnu žaludku) ¹⁰² CFU/ml. Světová zdravotnická organizace nemá ráda používání "močových sáčků" k odběru vzorků, protože při kultivaci této moči dochází k vysoké míře kontaminace. Katetrizace se upřednostňuje, pokud jedinec není schopen používat toaletu. Některé lékařské skupiny, jako například Americká pediatrická akademie, doporučují ultrazvuk ledvin a močový cystouretrogram (sledování močové trubice a močového měchýře pomocí rentgenových snímků v reálném čase při močení) u všech dětí mladších 2 let, které prodělaly infekci močových cest. jiné lékařské skupiny, jako například Národní institut pro klinickou excelenci, doporučují rutinní vyšetření pouze u dětí mladších 6 měsíců nebo u dětí s neobvyklým nálezem.

Diferenciální diagnóza

U žen s cervicitidou (zánět děložního čípku) nebo vaginitidou (zánět pochvy) a u mladých mužů s příznaky infekce močových cest může být příčinou infekce Chlamydia trachomatis nebo Neisseria gonorrheae. Vaginitida může být také způsobena kvasinkovou infekcí. Intersticiální cystitida (chronická bolest v močovém měchýři) může být příčinou u lidí, kteří mají příznaky UTI opakovaně, ale jejichž kultivace moči zůstává negativní a nezlepšuje se podáváním antibiotik. V diferenciální diagnóze může být zvažována také prostatitida (zánět prostaty).

Fenazopyridin může být použit jako doplněk k antibiotikům, aby pomohl zmírnit pálivou bolest při infekci močového měchýře. Fenazopyridin se však již běžně nedoporučuje z důvodu obav o bezpečnost. Může způsobit methemoglobinémii, což znamená, že v krvi je vyšší než normální hladina methemoglobinu. Paracetamol lze použít při horečkách.

Ženy, které stále dostávají jednoduché infekce močových cest, mohou mít prospěch ze samoléčby; tyto ženy by měly podstoupit lékařské ošetření pouze v případě, že počáteční léčba selže. Poskytovatelé zdravotní péče mohou antibiotika předepsat také telefonicky.

Nekomplikované

Jednoduché infekce lze diagnostikovat a léčit pouze na základě příznaků. Perorální antibiotika, jako je trimethoprim/sulfametoxazol (TMP/SMX), cefalosporiny, nitrofurantoin nebo fluorochinolon, zkrátí dobu do uzdravení. Všechny tyto léky jsou stejně účinné. Obvykle postačí třídenní léčba trimethoprimem, TMP/SMX nebo fluorochinolonem. Nitrofurantoin potřebuje 5-7 dní. Při léčbě by se příznaky měly zlepšit do 36 hodin. Asi u 50 % lidí se stav zlepší i bez léčby během několika dnů nebo týdnů. Americká společnost pro infekční nemoci nedoporučuje fluorochinolony jako první léčbu kvůli obavám, že nadměrné užívání povede ke vzniku rezistence na tuto skupinu léků, čímž se tyto léky stanou méně účinnými u závažnějších infekcí. Navzdory tomuto opatření se na všechny tyto léky vyvinula určitá rezistence kvůli jejich širokému používání. V některých zemích je samotný trimetoprim považován za rovnocenný TMP/SMX. Dětem s jednoduchou infekcí močových cest často pomůže třídenní kúra antibiotik.

Pyelonefritida

Pyelonefritida (infekce ledvin) se léčí agresivněji než prostá infekce močového měchýře, a to buď delším podáváním perorálních antibiotik, nebo nitrožilně. V zeměpisných oblastech, kde je míra rezistence nižší než 10 %, se obvykle používá sedmidenní perorální fluorochinolon ciprofloxacin. Pokud je místní míra rezistence vyšší než 10 %, často se předepisuje dávka intravenózního ceftriaxonu. Lidé se závažnějšími příznaky jsou někdy hospitalizováni v nemocnici za účelem trvalého podávání antibiotik. Pokud se příznaky po dvou nebo třech dnech léčby nezlepší, může to znamenat, že močové cesty jsou zablokovány ledvinovým kamenem.

Infekce močových cest jsou nejčastější bakteriální infekcí u žen. Nejčastěji se vyskytují ve věku 16 až 35 let. Deset procent žen prodělá infekci ročně, 60 % žen prodělá infekci někdy v životě. Téměř polovina lidí dostane během jednoho roku druhou infekci. Infekce močových cest se vyskytují čtyřikrát častěji u žen než u mužů. Pyelonefritida (infekce ledvin) se vyskytuje 20-30krát méně často než infekce močového měchýře. Pyelonefritida je nejčastější příčinou nemocničních infekcí, představuje přibližně 40 % nemocničních infekcí. Míra výskytu asymptomatických bakterií v moči se zvyšuje s věkem od 2-7 % u žen v plodném věku až po 50 % u starších žen v domovech pro seniory. Míra výskytu aysmtomatických bakterií v moči u mužů starších 75 let je 7-10 %.

Infekce močových cest mohou v dětství postihnout 10 % lidí. Infekce močových cest u dětí se nejčastěji vyskytují u neobřezaných chlapců mladších 3 měsíců, následovaných dívkami mladšími jednoho roku. Odhady četnosti výskytu u dětí se však značně liší. Ve skupině dětí s horečkou, jejichž věk se pohyboval mezi narozením a 2 lety, byla u 2 % diagnostikována infekce močových cest.

Ve Spojených státech vedou infekce močových cest každoročně k téměř sedmi milionům návštěv ordinací, milionu návštěv pohotovosti a 100 000 hospitalizací. Náklady na tyto infekce jsou vysoké jak kvůli ztrátě pracovního času, tak kvůli nákladům na lékařskou péči. Přímé náklady na léčbu se ve Spojených státech odhadují na 1,6 miliardy USD ročně.

Infekce močových cest byly popsány již ve starověku. První písemný popis, nalezený v Ebersově papyru, pochází z doby kolem roku 1550 př. n. l. Egypťané popisovali infekci močových cest jako "vysílání tepla z močového měchýře". Bylinky, pouštění krve a odpočinek byly běžnou léčbou až do 30. let 20. století, kdy se stala dostupnými antibiotika.

Těhotné ženy s infekcí močových cest mají vyšší riziko infekce ledvin.V průběhu těhotenství snižuje vysoká hladina progesteronu (hormonu) svalový tonus močovodů a močového měchýře. Snížený svalový tonus vede k větší pravděpodobnosti refluxu, kdy se moč vrací zpět do močovodů a směřuje k ledvinám. Pokud jsou přítomny bakterie, mají těhotné ženy 25-40% riziko infekce ledvin. Léčba se tedy doporučuje, pokud vyšetření moči prokáže známky infekce - a to i v případě, že nejsou přítomny žádné příznaky. Obvykle se používá cefalexin nebo nitrofurantoin, protože tyto léky jsou v těhotenství obecně považovány za bezpečné. Infekce ledvin v těhotenství může mít za následek předčasný porod nebo preeklampsii (stav vysokého krevního tlaku, poruchy funkce ledvin nebo záchvaty).