Pintupi Nine

Pozadí

Většina rodin Pintupi se usadila ve venkovských komunitách již před více než 20 lety. Od 30. let 20. století byli Pintupové nuceni opustit svou domovinu kvůli zbrojním zkouškám prováděným ve Woomeře. Většina z nich byla odvezena do Papunya, velmi daleko na východě, což je historicky země Luritja. Ostatní byli přesunuti na severozápad do Balga v zemi Kukatja. Po této době prý Pintupiové přestali hledat své příbuzné žijící v poušti, když ztratili kontakt s celou komunitou. Domnívali se, že tito lidé zemřeli.

V 60. letech 20. století žilo v poušti už jen několik kočovných rodin. Většina z nich slyšela o běloších a místech, jako je Papunya. Do kontaktu s nimi však nepřišli. Rozhodli se žít dál způsobem, jakým žili odjakživa. To byl problém, protože všichni byli úzce příbuzní. Pintupiové se řídí přísným systémem příbuzenských vztahů (tzv. skin grouping), který určuje, koho si mohou vzít za manžela. Díky tomu se vyhýbají příbuzenskému křížení. Protože ve velké poušti nezůstalo mnoho rodin, pro mladší muže a ženy nebyli téměř žádní vhodní partneři.

Mnohem později, v roce 1976, byl v Severním teritoriu přijat zákon o právech domorodců na půdu. Mnoho Pintupiů se začalo vracet na svou půdu a zakládat zde trvalé komunity. V roce 1981 založili město Kintore. Dále na západě byla v roce 1983 poblíž jezera Mackay založena Kiwirrkurra. Tato solná pláň je srdcem domoviny Pintupiů a právě zde tato rodina většinou žila.

Rodinná historie

Rodinu původně vedl muž jménem Waku Tjungurrayi. Měl čtyři manželky: Papalya, Nanu, Watjunka a další ženu (jejíž jméno není cizincům známo). Všechny tyto manželky byly sestry patřící ke skupině kůže Nangala. Papalya byla Wakuovou hlavní manželkou. Měli spolu tři děti: Topsy, Warlimpirrnga a Takariya. Waku měl se čtvrtou (nejmenovanou) sestrou ještě jedno dítě, Piyiti. V prvních letech tato rodina občas cestovala a lovila s jinou skupinou. Vedl ji muž jménem Tjukurti Tjakamarra (později známý jako Freddy West). V roce 1962 se West a jeho rodina rozhodli, že odejdou žít do Papuny. Waku nechtěl odejít, a tak opustili Wakuovu rodinu a vydali se na východ.

Asi o rok později skupinu opustila nejstarší dcera Topsy. Provdala se za muže jménem Tommy Tjakamarra, který na rodinu narazil při cestě na severovýchod do Mikantji. Topsy si ve své skupině neměla koho vzít a Tommy měl správné kožní jméno. Odjeli tedy a usadili se v Mikantji. Přibližně v té době zemřela Piyitiho matka.

Waku zemřel přibližně v roce 1964. Brzy poté se ke skupině připojil muž jménem Lanti (nebo "Joshua"), který se oženil se třemi vdovami. Žil v Balgu, ale odešel odtud poté, co se dostal do problémů s katolickými misionáři. Na skupinu narazil, když šel na jih přes poušť. Převzal Wakuovo místo vůdce skupiny. Jeho hlavní ženou byla Nanu. Měli spolu tři děti: Tamayinya, Yalti a Yukultji. Lanti měl také další dítě, Walala, s Watjunkou. Watjunka zemřel někdy v 70. letech 20. století. Když Lanti kolem roku 1980 zemřel, zůstalo ve skupině devět lidí.

Členové

Skupinu tvořily dvě ženy a jejich sedm dětí. Všechny se narodily v poušti, takže jejich přesný věk není znám.

• Papalya (Nangala) - Původní matka skupiny. Narodila se pravděpodobně v polovině 30. let 20. století, v době kontaktu jí bylo kolem 50 let.
• Nanu (Nangala) - Papalyina sestra a druhá matka skupiny. Také jí je kolem 50 let. Narodila se v Marapinti, severozápadně od místa, kde se dnes nachází Kiwirrkurra.
• Piyiti (Tjapaltjarri) - nejstarší syn Wakua, v té době mu bylo asi 26 let. Jeho matka zemřela několik let před Wakuovou smrtí.
• Warlimpirrnga (Tjapaltjarri) - Starší syn Papalya. Narodil se kolem roku 1959, v té době mu bylo asi 25 let. Po Lantiho smrti se stal vůdcem skupiny.
• Takariya (Napaltjarri) - Mladší dcera Papalya. Narodila se kolem roku 1960, v té době jí bylo asi 24 let.
• Tamayinya (Tjapangati) - známý také jako Tamlik. Syn Lantiho a Nanu. V té době mu bylo asi 15 let.
• Yalti (Napangati) - nejstarší dcera Lanti a Nanu, v té době asi čtrnáctiletá. Vdaná za Warlimpirrnga od počátku 80. let, krátce po otcově smrti.
• Jukultji (Napangati) - mladší dcera Lanti a Nanu, v té době asi 12 nebo 13 let.
• Walala (Tjapangati) - Nejmladší z dětí, asi 12 let. Syn Lantiho a Watjunky.

Mapa oblasti západně od Alice Springs v polovině 80. let 20. století. Domovina Pintupiů se nachází u jezera Mackay (Wilkinkarra).

Příběh

Život v poušti

Rodina žila na cestách mezi dočasnými napajedly v okolí jezera Mackay. Šli za mraky, protože přítomnost vody určovala, kam se vydají. Nosili jen malé opasky z vlasů. K lovu nosili dvoumetrové dřevěné oštěpy, vrhače oštěpů a bumerangy. Měli také sekeromlat, který si Lanti přinesl z Balgu. Skupina se živila převážně ještěrkami, čarodějnickými houbami a rostlinami z keřů. Lovili také králíky, klokany, emu, kozy a hady.

Rodina znala místa jako Papunya, Balgo a Mikantji. Věděli, že tam žijí jejich příbuzní. Ale Lanti vždycky držel skupinu od těchto míst dál. Slyšeli také příběhy o kartijích (běloších), ale nechápali, co jsou zač. Těch několik setkání s moderními předměty (auta, letadla), které zažili, bylo spojeno s nadpřirozenem. Warlimpirrnga v jednom rozhovoru vzpomínal: "Jošua nám vyprávěl o běloších a autech. Věděli jsme, že se kolem nás přibližují nedomorodí lidé. Nevěděli jsme, co se děje."

K tomu se přidali lidé, kteří věděli, že tato rodina stále žije v poušti. Patřili k nim Topsy a Freddy Westovi. Všichni se v roce 1983 s rodinami přestěhovali do Kiwirrkurry. Ostatní místní obyvatelé někdy v noci v dálce viděli táborové ohně a stopy v písku a věděli, že patří skupině putující pouští. O této konkrétní skupině prý vědělo už v roce 1962 i teritoriální sociální oddělení a antropologové, kteří v té době pracovali s Pintupi, o těchto lidech často slýchali.

Otec Lanti (nebo "Joshua") zemřel někdy kolem roku 1980. Zemřel v Kuwarle na severním konci jezera Mackay. Jak je zvykem, rodina se z oblasti odstěhovala a truchlila. Cestovali na jih v naději, že najdou nějaké příbuzné.

Navázání kontaktu

K setkání, které vedlo k odchodu skupiny z pouště, došlo 13. října 1984. Warlimpirrnga a Piyiti byli na lovu. Byli u jezera Mackay, asi dva dny chůze od místa, kde tábořila jejich rodina. Uviděli kouř vycházející z táborového ohně na jihu. Bylo to u Winparku, vodní nádrže mezi Kiwirrkurrou a Kintorem. Muž jménem PintaPinta a jeho dva synové si tam zřizovali stanoviště. Po setmění se Warlimpirrnga přiblížil ke skupině. Byli oblečení a seděli vedle čtyřkolky. Z pumpy čerpali pro Warlimpirrngu vodu.

Warlimpirrnga měl strach. Byl také rozzlobený, protože tito cizinci seděli na půdě jeho předků. Ve skutečnosti byli příbuzní, ale neznali se. Warlimpirrnga znal své příbuzné jen z toho, co mu o nich vyprávěly matky. Pohádali se a Pinta Pinta dostal strach. Každý z nich si myslel, že ten druhý je pírko (čaroděj). Když mužův syn vystřelil z pušky, Warlimpirrnga utekl. Odvedl svou rodinu na sever, hluboko do pouště do bezpečí. Bylo to jejich první setkání s jinými lidmi po dvaceti letech.

Mezitím Pinta Pinta s rodinou odjel v noci na západ do Kiwirrkurry. Všem řekl, že viděli opeřence. Když jim však muže popsal, Freddy West řekl, že si myslí, že je to Warlimpirrnga. Druhý den se sešli starší a rozhodli se skupinu najít a přivést. Dne 15. října se tým sedmi Pintupiů a Charlie McMahon, koordinátor komunity, vydal do Winparku. Společně se vydali po stopách skupiny napříč pouští ve dvou vozech s pohonem všech čtyř kol. Druhý večer už v dálce viděli rodinné ohniště. Druhý den se McMahon musel vrátit. Jeho přítel Geoff Toll přijel, aby s ostatními pokračoval v pátrání. Rodinu našli druhý den ráno, 18. října. Vystopovali je 250 km na sever k Maruwě, vodnímu dílu poblíž jezera Mackay.

Když Warlimpirrnga poprvé uviděl Tolla, bělocha, vzpomíná: "Nemohl jsem tomu uvěřit. Myslel jsem, že je to ďábel, zlý duch. Měl barvu mraků při východu slunce." Yalti si myslela, že bílý muž je duch seslaný, aby ji potrestal za něco, co udělala špatně. Rodina byla velmi vyděšená. Snažili se utéct a schovat se před stopaři. Warlimpirrnga se je pokusil napadnout, ale Freddy West ho dokázal uklidnit tím, že mu ukázal, jak jsou příbuzní. Stopaři dali rodině k jídlu marmeládu z plechovky a kousky čokolády. Přesvědčili rodinu, aby s nimi šla do Kiwirrkurry. Řekli jim, že je tam spousta jídla a že voda vytéká z potrubí. Yalti řekl, že tato představa je pro ně neuvěřitelná.

Po kontaktu

Když se rodina dostala do Kiwirrkurry, viděla své příbuzné poprvé po více než 20 letech. Zlobili se na ně, že je tu nechali a nepřijeli je hledat. Když uviděli Topsy, její bratr a sestra se tak rozzlobili, že ji uhodili. Po několika dnech byla Takariya provdána za Freddyho Westa. Bylo to gesto mezi oběma skupinami.

Dopad

Význam této události byl chápán různě. Agentury sloužící domorodcům se domnívaly, že objev skupiny jim pomůže v debatě o právech domorodých obyvatel na půdu. Fred Myers, antropolog, který byl pozván do Kiwirrkurry, aby novou skupinu studoval, tvrdí, že událost se stala součástí boje Pintupiů za znovuzískání autonomie, o kterou přišli, když poprvé přišli z pouště a usadili se v Papunya. Tvrdí, že jejich hlavním cílem bylo udržet schopnost nového národa řídit svůj vlastní život.

Zprávy

Než se zpráva o objevení skupiny rozšířila, snažili se vedoucí Kiwirrkurry chránit soukromí členů rodiny. Chtěli je také ochránit před stejným druhem hanby nebo škádlení, jaké sami zažili, když před mnoha lety přišli z pouště.

Jedním z prvních, kdo se o události dozvěděl, byl ministr pro záležitosti domorodců Clyde Holding. Jeho ministerstvo chtělo příběh skupiny využít v kampani za práva domorodců na půdu. Holding předal příběh melbournským novinám The Herald. Noviny výměnou za to souhlasily, že nikomu neřeknou, kde se skupina nachází. Příběh se poprvé objevil na titulní straně novin 24. října s titulkem, že se podařilo "najít ztracený kmen". Zpráva vyvolala senzaci a okamžitě se dostala na titulní strany novin po celé zemi. Kmen se stal populárně známým jako "Pintupská devítka" nebo "Poslední kočovníci". Samotná rodina však svůj příběh vyprávěla až mnohem později.

Tato publicita se pro holding stala problémem. Vedoucí v Kiwirrkurře se na něj zlobili, že příběh poskytl tisku. Noviny totiž zveřejnily fotografie členů rodiny bez jejich svolení. To způsobilo, že se do jejich komunity snažili dostat další reportéři, aby získali informace. Nesouhlasili také s tím, jak média událost definují. Málo informací, které tisk dostal, vedlo k romantickým zprávám o "prvním kontaktu" nebo "objevu". Z pohledu Pintupů se však jednalo o příbuzné, které znali a s nimiž je pojila historie. Z jejich pohledu nebyla skupina "objevena", ale jen se po odloučení znovu sblížila.

Zdraví

Když přijeli poprvé, prohlédl rodinu lékař z Kintore a usoudil, že jsou silní, zdraví a v dobré kondici. Za několik dní však všichni onemocněli. Neměli žádnou přirozenou imunitu vůči nemocem. Holding chtěl, aby je léčil vládní tým lékařských odborníků. Vedoucí představitelé Kiwirrkurry však nedovolili, aby se na rodinu podívali jiní lékaři. Jediní lidé, kteří je směli léčit, byli místní ngangkari (šaman) a lékař v Kintore.

V té době Pintupové stále obviňovali vládní lékaře ze smrti mnoha svých lidí, kteří přišli z pouště v 60. letech. Tito lidé zemřeli na infekce a nemoci a Holding se snažil zabránit tomu, aby se to opakovalo. Začátkem listopadu se objevily vážné obavy o přežití rodiny. Tajemník ministerstva pro záležitosti domorodců Charles Perkins důrazně kritizoval vůdce Kiwirrkurra za porušování občanských práv rodiny. Řekl, že pokud se jim nedostane náležité lékařské péče, všech devět z nich do dvou měsíců zemře.

Lékař v Kintore se domníval, že je na Pintupijcích, aby rozhodli, co je pro ně nejlepší. Důvěřovali mu a nechali ho rodinu léčit. Všech devět členů rodiny chytilo kašel a bakteriální infekci zvanou treponema. Lékař je ošetřil a dal jim několik očkování. Nakonec byli opět zdraví.

Dnes

Nejstarší bratr Piyiti se do pouště vrátil v roce 1986. Odešel tajně a zametl po sobě stopy, aby ho nikdo nemohl sledovat. Není jasné, proč odešel, ani zda někdo ví proč. Jeden z místních tvrdí, že to bylo proto, že slyšel příběhy o lidech Pintupi, kteří umírali na nemoci, a bál se, že se to stane i jemu. McMahon si myslí, že to bylo proto, že se těžko přizpůsoboval (adaptoval) na věci - zejména na konflikty, protože celý život žil se svou rodinou. Existují různé teorie o tom, co se Pijitimu stalo. Někteří lidé si myslí, že stále žije v poušti. Warlimpirrnga v rozhovoru v roce 2004 tvrdil, že Piyitiho viděl v Alice Springs, a řekl, že si nyní říká "Yari Yari".

Ostatní zůstali v Kiwirrkuře mnoho let. V roce 1998 Papalya zemřela na selhání ledvin. Bylo jí pravděpodobně téměř 70 let a byla pohřbena v Kiwirrkuře. Nanu zemřela v březnu 2001, také téměř sedmdesátiletá. Kvůli velké povodni v Kiwirrkuře byla tehdy pohřbena v Kintore.

Šest zbývajících členů se stalo malíři školy Papunya Tula. Tři bratři - Warlimpirrnga, Tamayinya (nyní známý jako Thomas) a Walala - nyní žijí převážně v Alice Springs. Jejich obrazy se často prodávají za několik tisíc dolarů. Zejména Warlimpirrnga je jedním z nejznámějších umělců stylu Západní pouště. Jeho obrazy jsou zastoupeny v několika národních galeriích po celé zemi. S Yalti mají tři děti. Kromě Thomase jsou všichni ženatí a mají děti. Takariya se rozešla s Freddym Westem a znovu se vdala. Yalti, Yukultji a Takariya stále žijí v Kiwirrkurře. Všech šest stále mluví pouze jazykem pintupi.

Rodina se stala poslední skupinou lidí žijících tradičním lovecko-sběračským způsobem života v Austrálii. Byli posledními domorodci, kteří se dostali do kontaktu s moderní civilizací.