Anglický parlament
Anglický parlament byl zákonodárným sborem Anglického království. Jeho kořeny sahají do raného středověku. Stále více přebíral moc od panovníka a po přijetí Zákona o unii v roce 1707 se stal hlavní součástí Parlamentu Velké Británie a později Parlamentu Spojeného království.
V současné době se stále častěji ozývají hlasy, aby Anglie získala vlastní, nezávislý parlament, stejně jako je tomu v případě ostatních národů Spojeného království, Skotska, Walesu a Severního Irska. Tomu se říká decentralizace.
Anglický parlament před králem kolem roku 1300
Historie
Původ
Původ parlamentu lze nalézt v době Anglosasů. Anglosaským králům radila rada zvaná Witenagemot, do níž patřili královi synové a bratři.
Své místo zde měli i ealdormeni, výkonní představitelé hrabství, a nejvyšší duchovní státu. Nejvyšší moc měl stále král, ale zákony se vydávaly pouze po vyžádání rady (a v pozdějších dobách i souhlasu) Witenagemota.
Vývoj
Královská rada se pomalu rozrostla v parlament. Poprvé se slovo parlament objevuje v oficiálních dokumentech za vlády Jindřicha III. Stále se jednalo převážně o neformální a nikoliv oficiální orgán. Právo volit v parlamentních volbách do hrabství bylo všude v zemi stejné a dávalo hlas každému, kdo vlastnil svobodnou půdu do výše nájemného 40 šilinků ročně (Forty-shilling Freeholders).
Vzestup moci parlamentu zpomalila občanská válka mezi Štěpánem a císařovnou Matyldou. Na konci války růží měl král opět nejsilnější autoritu. Koruna byla na vrcholu své moci za vlády Jindřicha VIII.
Velký boj mezi korunou a parlamentem se odehrál za nástupce Jakuba I., Karla I. Dolní sněmovna poslala Karlovi v roce 1628 Petici za právo, v níž požadovala, aby jí byla znovu přiznána její práva. Ačkoli petici přijal, později parlament zrušil a jedenáct let vládl bez nich. Teprve poté, co měl v důsledku války finanční problémy, byl nucen svolat parlament, aby mohl schválit nové daně. Nový parlament byl značně vzpurný, a tak jej král zavřel již po třech týdnech; tento stav se nazýval Krátký parlament. To však králi s jeho problémy s penězi nepomohlo, a tak si uvědomil, že bude muset svolat další parlament. Jejich boj o moc s králem vedl k anglické občanské válce. Stoupencům parlamentu se říkalo parlamentáři nebo "kulatohlavci". V roce 1649 byl Karel Rump Parliamentem usmrcen a nahrazen vojenským diktátorem Oliverem Cromwellem. Po Cromwellově smrti však byla v roce 1660 obnovena monarchie.
Po restauraci se panovníci dohodli, že budou pravidelně svolávat parlament. Neexistovala však žádná jasná záruka parlamentních svobod, dokud Jakub II., nepopulární katolický panovník, nebyl v roce 1688 nucen uprchnout ze země. Parlament rozhodl, že se vzdal koruny, a nabídl ji jeho protestantské dceři Marii namísto jeho katolickému synovi. Marie II. vládla společně se svým manželem Vilémem III.
Unie: Parlament Velké Británie
V návaznosti na smlouvu o unii z roku 1707 vytvořil anglický parlament a skotský parlament nové Království Velké Británie, oba parlamenty byly rozpuštěny a nahrazeny novým Parlamentem Velké Británie, který sídlil v bývalém sídle anglického parlamentu.
Související stránky
- Poslanec Evropského parlamentu
