Oliver Cromwell

Raný život

Cromwell začínal jako šlechtic z Huntingdonu. Nejprve studoval na Huntingdonském gymnáziu. Se svým otcem měl špatný vztah. Dále studoval na Sidney Sussex College na univerzitě v Cambridge. Byla to nová, malá kolej, kde měl možnost hovořit o svých nových puritánských myšlenkách. Titul však nikdy nezískal, protože jeho otec v roce 1617 během studia zemřel.

Anglická občanská válka

V roce 1628 se Cromwell stal poslancem a puritánem a podpořil parlament v jeho sporu s králem. Když vypukla válka, královská armáda byla silnější a lépe připravená než armáda parlamentu. Cromwell to viděl a rozhodl se vycvičit muže k lepšímu boji. Brzy začala jím vycvičená "armáda nového vzoru" vyhrávat bitvy. Výsledkem bylo, že parlament válku vyhrál. Na konci války byl Cromwell velmi mocný.

Společenství: 1649-1653

V následujících letech vedl Oliver Cromwell dvě tažení na potlačení irských katolíků (1649-1650) a v bitvách u Dunbaru a Worcesteru (1650-1651) rozdrtil skotské roajalisty, kteří vyhlásili krále Karla II. , prvorozeného syna popraveného panovníka.

Rumpálový parlament

Po popravě krále byla vyhlášena republika, známá jako Anglické společenství. Pro řízení záležitostí byla jmenována Státní rada, jejíž členem byl i Cromwell. Jeho skutečnou mocenskou základnou byla armáda.

Převzetí Irska

V roce 1652 se Cromwell zmocnil Irska. Mnozí historici se domnívají, že Cromwell provedl etnické čistky proti irským katolíkům. Cromwell chtěl, aby se irští katolíci vystěhovali z východního Irska na severozápad. Podle těchto historiků Cromwell a jeho armáda použili masakry, hladovění a hrozby popravou, aby Iry donutili k odchodu. Historička Frances Stewartová uvádí, že v důsledku této politiky zemřelo 600 000 Irů - 43 % irské populace.

Protektorát: 1653-1658

Dolní sněmovna se usilovně snažila kontrolovat armádu, ale nedokázala to: v roce 1653 Cromwell rozpustil Dolní sněmovnu, předal zákonodárnou moc 139 lidem, kteří mu důvěřovali, a přijal titul lorda protektora Anglie, Skotska a Irska s pravomocemi širšími, než jaké měl panovník. Během svého působení reorganizoval veřejné finance, prosazoval liberalizaci obchodu, aby zajistil prosperitu obchodní buržoazie, vyhlásil navigační zákon (1651), jehož prostřednictvím vnutil Nizozemí anglickou námořní nadvládu, porazil Spojené provincie (1654), vyrval Jamajku Španělsku (1655), pronásledoval katolíky a postavil Anglii do čela evropských protestantských zemí.

Nová ústava známá jako Instrument of Government učinila Cromwella doživotním lordem protektorem. Měl pravomoc svolávat a rozpouštět parlamenty.

V roce 1657 nabídl parlament Cromwellovi korunu. Cromwell o nabídce šest týdnů přemýšlel. Poté ji odmítl a ve Westminster Hall byl slavnostně znovu uveden do funkce "lorda protektora" (s většími pravomocemi, než jaké mu byly pod tímto titulem uděleny dříve).

Předpokládá se, že Cromwell trpěl malárií (pravděpodobně se jí nakazil během tažení v Irsku). Zemřel ve Whitehallu 3. září 1658, v den výročí svých velkých vítězství u Dunbaru a Worcesteru.

Po Cromwellově smrti

Po jeho smrti (3. září 1658) se však republika ponořila do období chaosu, které skončilo obnovením monarchie v osobě Karla II. anglickým parlamentem (1660). Nový panovník navzdory své opatrnosti neváhal nařídit exhumaci mrtvoly muže, který podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem, uříznout mu hlavu a vystavit ji v londýnském Toweru.

Ve funkci lorda protektora ho vystřídal jeho syn Richard. Ačkoli Richard nebyl zcela bez schopností, neměl žádnou mocenskou oporu v parlamentu ani v armádě a na jaře 1659 byl nucen odstoupit, čímž protektorát skončil. O rok později parlament obnovil vládu Karla II. jako krále.

Když se roajalisté vrátili k moci, Cromwellovu mrtvolu vykopali, pověsili na řetězy a sťali. Říká se, že se jeho hlava na několik měsíců ztratila, dokud ji nenašel jeden voják. Jeho lebka byla předávána jako symbol, dokud nebyla pohřbena v Tyburnu.