Marie II. Stuartovna

Když Karel II. v roce 1685 zemřel bez legitimních dětí, stal se vévoda z Yorku králem Anglie a Irska jako Jakub II. Stal se také Jakubem VII. ve Skotsku. Snažil se poskytnout neanglikánům svobodu vyznání. Učinil tak tím, že královským dekretem učinil zákony parlamentu neplatnými. To se veřejnosti nelíbilo. Několik protestantských politiků a šlechticů zahájilo s Mariiným manželem jednání (snažili se dosáhnout dohody prostřednictvím diskuse) již v roce 1687. V květnu 1688 Jakub přinutil anglikánské duchovní, aby přečetli odpustkovou deklaraci. Deklarace odpustků byla prohlášením, které poskytovalo náboženskou svobodu těm, kteří nesouhlasili s anglikánskou církví. To mu značně ubralo na popularitě. Protestanti se začali ještě více obávat, když se jeho manželce Marii Modenské narodil v červnu 1688 syn - Jakub František Eduard. Měli strach, protože syn bude na rozdíl od Marie a Anny vychován jako římský katolík. Někteří tvrdili, že chlapec byl tajně přenesen do královnina pokoje na zahřívací pánvi místo jejího mrtvě narozeného dítěte. Pro tuto historku neexistoval žádný pádný důkaz, ale Marie veřejně pochybovala o chlapcově legitimitě. Své sestře Anně poslala seznam podezřelých otázek ohledně chlapcova narození.

30. června Nesmrtelná sedmička tajně požádala Viléma, který byl s Marií v Nizozemsku, aby přijel do Anglie s vojskem. Vilém, který žárlil na Mariino postavení a moc, zprvu nechtěl jet. Marie však Vilémovi řekla, že jí na politické moci nezáleží. Řekla, že "nechce být ničím jiným než jeho manželkou a že udělá vše, co bude v jejích silách, aby se stal doživotním králem".

William souhlasil s útokem. Prohlásil, že Jakubův novorozený syn je "předstíraný princ z Walesu". Předložil také seznam toho, co Angličané chtějí, a prohlásil, že si přeje pouze "svobodné a zákonné shromáždění parlamentu". Nizozemská armáda, kterou v říjnu odvrátila bouře, se vylodila 5. listopadu. Anglická armáda a námořnictvo přešly k Vilémovi. V této době byla důvěra Angličanů v Jakuba velmi nízká. Ani se nepokusili svého krále zachránit. Dne 11. prosince se král pokusil o útěk, ale nepodařilo se mu to. O další útěk se pokusil 23. prosince. Tento druhý pokus byl úspěšný a Jakub uprchl do Francie. Tam žil ve vyhnanství až do své smrti.

Ačkoli byla Marie kvůli sesazení svého otce smutná, William jí nařídil, aby se po příjezdu do Londýna tvářila šťastně. Lidé si proto mysleli, že se k otci chová chladně. Jakub si také myslel, že je mu jeho dcera nevěrná. To Marii hluboce ranilo.

V roce 1689 se sešel parlament Konventu svolaný princem Oranžským, aby projednal, co by měl udělat. Vilém Oranžský se cítil ve svém postavení nepohodlně. Chtěl vládnout jako král, ne pouze jako manžel královny. Jediný příklad společné monarchie pocházel ze šestnáctého století. Jednalo se o královnu Marii I. a španělského prince Filipa. Když se brali, bylo dohodnuto, že princ Filip přijme titul krále. Filip II. byl však králem pouze za života své manželky. Neměl také příliš velkou moc. Vilém chtěl zůstat králem i po smrti své manželky. Někteří významní lidé navrhovali, aby se jedinou panovnicí stala Marie. Marie, která byla svému manželovi věrná, to však odmítla.

Dne 13. února 1689 přijal parlament Deklaraci práva. V této deklaraci se uvádělo, že Jakub tím, že se 11. prosince 1688 pokusil o útěk, opustil vládu, takže nikdo v té době nebyl králem. Za normálních okolností by se dědicem stal Jakubův nejstarší syn Jakub František Eduard. Parlament však místo toho nabídl korunu Vilémovi a Marii jako společným panovníkům. Bylo však dodáno, že "výlučný a plný výkon královské (královské) moci bude pouze v rukou a vykonáván jménem zmíněného prince Oranžského po dobu jejich společného života". Prohlášení bylo později rozšířeno tak, aby z něj byli vyňati všichni katolíci. Důvodem bylo, že "zkušenostmi bylo zjištěno (objeveno), že je neslučitelné (není v souladu) s bezpečností a blahobytem tohoto protestantského království, aby mu vládl papežský princ".

William a Marie byli 11. dubna 1689 společně korunováni ve Westminsterském opatství. Korunovace obvykle prováděl arcibiskup z Canterbury. Tehdejší arcibiskup William Sancroft se však domníval, že odstranění Jakuba II. bylo nesprávné. Proto je místo něj korunoval londýnský biskup Henry Compton. V den korunovace Konvent skotských stavů konečně prohlásil, že Jakub již není skotským králem. Vilémovi a Marii byla nabídnuta samostatná skotská koruna. Důvodem bylo, že obě království byla sjednocena až na základě zákonů o unii v roce 1707. Přijali ji 11. května.

I po tomto prohlášení měl Jakub ve Skotsku stále silnou podporu. John Graham z Clevehouse, vikomt z Dundee, shromáždil armádu a 27. července zvítězil u Killiecrankie. Dundeeho armáda však utrpěla velké ztráty a on sám byl na začátku bitvy vážně zraněn. Tím byl zastaven jediný účinný odpor proti Vilémovi a povstání bylo rychle potlačeno. Následující měsíc došlo k velké porážce v bitvě u Dunkeldu.

V prosinci 1689 schválil parlament jeden z nejdůležitějších dokumentů v anglické historii. Jednalo se o Listinu práv. Toto opatření poskytovalo parlamentu a lidu několik práv. Mimo jiné se v něm uvádělo, že panovník nemůže porušovat zákony přijaté parlamentem, požadovat daně, pokud s tím parlament nesouhlasí, v době míru shromažďovat armádu, pokud s tím parlament nesouhlasí, nebo trestat členy sněmovny za cokoli, co řeknou během jednání.

Po smrti Viléma III. nebo Marie II. měl pokračovat ve vládě ten druhý. Panovníkem po nich se měl stát některý z jejich dětí. Po dětech by to byla Mariina sestra Anna a její děti. Poslední ze všech by byly všechny děti, které by Vilém III. mohl mít z jakéhokoli pozdějšího manželství.

Od roku 1690 byl William často mimo Anglii, nejprve bojoval proti jakobínům v Irsku. Zatímco byl její manžel pryč, Marie se starala o vládu. Byla pevnou vládkyní a nařídila svému vlastnímu strýci Henrymu Hydeovi, 2. hraběti z Clarendonu, aby šel do vězení za to, že se pokusil vrátit Jakuba II. na trůn. V roce 1692 z podobných důvodů vyhodila a poslala do vězení Johna Churchilla, 1. vévodu z Marlborough. Tím se její popularita značně snížila. Poškodilo to také její vztahy se sestrou Annou. Anne byla silně ovlivněna Churchillovou manželkou Sarah. Vystupovala u dvora se Sarah a podporovala Churchilla, což Marii velmi rozzlobilo. Požadovala, aby Anne přiměla Sarah k odchodu. Mary poté Anne během jejího těhotenství nenavštěvovala. Po narození dítěte Marie Anne sice navštívila, ale trávila čas nadáváním Anne za její přátelství se Sarah. Sestry se už nikdy neviděly.

Do roku 1692 Vilém rozdrtil irské jakobity, ale pokračoval v taženích mimo Anglii a zahájil válku proti Francii v Nizozemí. Když byl Vilém pryč, jednala Marie svým jménem, ale na jeho radu. Když byl v Anglii, Marie se nikdy nezapojovala do politických záležitostí, jak bylo dohodnuto v Listině práv. Zapojila se však do církevních záležitostí a všechny církevní záležitosti procházely její rukou.

Marie zemřela 28. prosince 1694 v Kensingtonském paláci na neštovice. Byla pohřbena ve Westminsterském opatství. Když zemřela, byl Henry Purcell vyzván, aby napsal její pohřební hudbu s názvem Music for the Funeral of Queen Mary (Hudba k pohřbu královny Marie). William byl na Marii stále více závislý a byl velmi smutný, když zemřela. Uvádí se, že řekl, že "z nejšťastnějšího" se "nyní stane nejubožejší bytostí na zemi".

Po smrti Marie II. pokračoval Vilém III. ve vládě jako král. Poslední žijící dítě princezny Anny, William, vévoda z Gloucesteru, zemřel v červenci 1700. Parlament viděl, že Vilém už nebude mít žádné další děti. Z tohoto důvodu přijal zákon o vyrovnání z roku 1701. Po Anně měla koruna připadnout jejich nejbližší protestantské příbuzné Žofii, kurfiřtce hannoverské, a jejím protestantským dědicům. Když Vilém III. v roce 1702 zemřel, jeho nástupkyní se stala Anna. Po ní nastoupil syn kurfiřtky Žofie, Jiří I.

Marie věnovala v roce 1693 peníze na založení College of William and Mary (v dnešním Williamsburgu ve Virginii). Založila také Královskou nemocnici pro námořníky v Greenwichi.

• V minisérii The First Churchills z roku 1969 hraje Mary Lisa Danielyová.
• Ve filmu Orlando, Mary z roku 1992 hraje Sarah Crowden.
• Ve filmu England, My England z roku 1995 hraje Mary Rebecca Frontová.
• Ve filmu Apokalypsa Ligy gentlemanů z roku 2005 hraje Mary Victoria Woodová.

Názvy a styly

• 30. dubna 1662 - 13. února 1689: Její Výsost Lady Mary
• 4. listopadu 1677 - 13. února 1689: Její Výsost princezna Oranžská
• 13. února 1689 - 28. prosince 1694: Její Veličenstvo královna

Vilém III. a Marie II. se na počátku své vlády nazývali "Vilém a Marie, z Boží milosti král a královna Anglie, Francie a Irska, obránci víry atd.". Dne 11. dubna 1689 je stavové Skotska uznali za panovníky. Od té doby se Vilém a Marie nazývali "Vilém a Marie, z Boží milosti král a královna Anglie, Skotska, Francie a Irska, obránci víry atd.".

Zbraně

Král a královna používali tyto zbraně: (pro Francii) a Gules tři lvi passant guardant in pale Or (pro Anglii); II Or rozkročený lev uvnitř terče flory-counter-flory Gules (pro Skotsko); III Azure harfa Or s provázkem Argent (pro Irsko); celkově erb Azure billetty a rozkročený lev Or (pro rod Orange-Nassau).