Novoasyrská říše

Historie

911-859 PŘ. N. L.

Tažení Adad-nirariho II. umožnila Asýrii stát se velmocí poté, co svrhla dvacátou pátou dynastii Egypta a dobyla Elam, Urartu, Médii, Persii, Manneu, Gutii, Fénicii/Kanaán, Arábii, Izrael a Judsko, Filištinu, Edóm, Moáb, Samarru, Kilikii, Kypr, Chaldejsko, Nabatejsko, Kommagenu, Dilmun, Šutu a Novohetejce, jakož i odstranění Núbijců, Kušitů a Etiopanů z Egypta a vynucení si tributu od Frýgie a dalších. Kromě toho on a jeho nástupci dobyli oblasti, které byly dříve jen do jisté míry pod asyrskou kontrolou, a deportovali Aramejce a Húrince. Dvakrát pak zaútočil a porazil babylónského Šamaše-mudammika a znovu jeho nástupce Nabu-šuma-ukina I.

Stejně agresivní byli i další tři králové. Tukulti-Ninurta II. v roce 891 př. n. l. vystřídal Adad-nirariho II. a expandoval do Malé Asie a pohoří Zagros, než ho v roce 883 př. n. l. vystřídal Aššurnasirpal II., který získal zpět velkou část území ztraceného po pádu Středoasyrské říše v roce 1100 př. n. l. a ukončil povstání vyvolané Lulliby a Gutiany. On i jeho nástupce a syn Šalmaneser III. byli známí svou bezohledností a deportační politikou, stejně jako láskou k umění. Aššurnasirpal II. také přesunul hlavní město do Kalhu.

859-783 PŘ. N. L.

Každoroční tažení za Šalmanesera III. umožnila jak přeměnu hlavního města na vojenský tábor, tak obsazení důležitých soupeřů. Babylon byl obsazen a Babylónie se dostala pod asyrskou nadvládu, nicméně bitva u Qarqaru v roce 853 př. n. l. proti aramejským državám skončila patem. V roce 849 př. n. l. byl obsazen Karcheméš a v roce 842 př. n. l. byl Damašek donucen platit tribut, stejně jako Týr a Sidon, v roce 841 př. n. l. pak součást Fénicie.

V roce 828 př. n. l. pak začala občanská válka, když se jeho nejstarší syn Aššur-nadin-aplu a 27 měst vzbouřilo proti správcům Asýrie, což umožnilo Babylónii, Médům, Mannejcům, Aramejcům, Novochetitům a Peršanům z velké části znovu získat jejich území a Urartu uplatnit svůj vliv v regionu. Druhý Aššurnasirpalův syn Šamši-Adad V. nakonec ukončil občanskou válku v roce 824 př. n. l., tedy ve stejném roce, kdy zemřel jeho otec, a téměř celý zbytek své vlády se snažil znovu dobýt ztracené země, než v roce 811 př. n. l. zemřel, když ho v roce 806 př. n. l. vystřídala jeho manželka, královna Sammuramat, a poté jeho syn Adad-nirari III.

Adad-nirari III. byl agresivní panovník, který vtrhl do Levanty, podrobil si Aramejce, Féničany, Filištínce, Izraelity, Neochetity a Edomity, posílil daň Damašku, vtrhl do Persie a podrobil si Peršany, Médy a Manny až ke Kaspickému moři a podmanil si chaldejské kmeny a kmeny Sutu v jižní Mezopotámii.

783-745 PŘ. N. L.

Po smrti Adad-nirariho III. v roce 783 př. n. l. nastalo období stagnace, kdy Šalmaneser IV. před svou vlastní smrtí v roce 773 př. n. l. vedl pouze menší vítězství proti Urartu v bitvě u Til Barsipu, Aramejcům a Novochetitům. Další série občanských válek provázela vládu Aššur-dana III. vládnoucího v letech 772-754 př. n. l. a Aššur-nirariho IV. v letech 754-745 př. n. l., kdy došlo k povstáním v Aššuru, Arrapchě a Guzaně, k neúspěšné invazi do Aram-Naharaimu nebo Babylonie, k propuknutí morové epidemie a k zatmění Slunce, které bylo považováno za špatné znamení. Aššur-nirari IV. byl sesazen generálem Puluem, který si po svém nástupu na trůn změnil jméno na Tiglat-Pileser III. v roce 745 př. n. l. a přivedl zpět Asýrii.

744-727 PŘ. N. L.

Jakmile Tiglat-Pileser v roce 744 usedl na trůn, ohrožovala Asýrii občanská válka i mor, zatímco válka s Uratrem byla prohraná. Tiglath-Pileser III. však provedl obrovské změny ve struktuře Asýrie a zlepšil její bezpečnost a efektivitu. Provincie

NEÚPLNÉ