Americká indiánská flétna

Jména

Indiánská flétna má mnoho dalších názvů: Dědečkova flétna, indiánská flétna, indiánská flétna, flétna lásky, indiánská flétna, indiánská flétna lásky, indiánská flétna (viz zákon o indiánském umění a řemeslech), severoamerická flétna, flétna z plání a indiánská flétna.

Správný způsob psaní názvu nástroje je "Native American flute" (indiánská flétna) s použitím velkých písmen pro "N" a "A" a malých písmen pro "f" ve slově "flute".

Osoba, která hraje na indiánské flétny, se nazývá "flétnista". Slovo "flétnista" se používá, ale mnohem méně často.

Historie

Existuje mnoho příběhů o tom, jak různé indiánské národy vynalezly indiánskou flétnu. V jednom příběhu datel při hledání termitů vykloval díry do větve stromu. Když vítr foukal podél děr, lidé slyšeli hudbu.

Není dobře známo, jak se design indiánských fléten vyvíjel před rokem 1823. Některé vlivy mohly být:

• Větve stromů nebo stonky rostlin s otvory vyvrtanými hmyzem, které při větru vydávaly zvuky.
• Atlatl.
• Hudební nástroje z hlíny vyrobené v Mezoamerice.
• Anasazi flétna, typ flétny vyvinutý ranými indiánskými národy.
• Části varhan, které vytvářejí zvuk nástroje. Domorodí Američané se tyto části varhan naučili vyrábět již v roce 1524.
• Zobcová flétna - hudební nástroj pocházející z Evropy.

Je také možné, že nástroje byly přeneseny z jiných kultur během migrace.

Nejstarší indiánská flétna vyrobená ze dřeva pochází z roku 1823. Nyní je uložena v muzeu v italském Bergamu.

Indiánská flétna, Lakotská kultura, 1935 nebo dříve. Sbírka Clinta Gosse.

Díly

Indiánská flétna má dvě části: pomalou vzduchovou komoru a zvukovou komoru. Zátka uvnitř nástroje odděluje pomalou vzduchovou komoru od zvukové komory.

Jednotlivé části indiánské flétny mohou mít mnoho alternativních názvů. Zátka se někdy nazývá vnitřní stěna. Pomalá vzduchová komora se také nazývá "SAC", kompresní komora nebo ústní komora. Zvuková komora se nazývá také tělo píšťaly, hrací komora, rezonanční komora, tónová komora nebo variabilní trubice.

Blok na vnější straně přístroje je samostatný díl, který lze vyjmout. Blok se také nazývá pták, fetiš, sedlo nebo totem. Blok se přivazuje řemínkem k hnízdu flétny. Blok přivádí vzduch kouřovodem z pomalé vzduchové komory do komory zvukové. Blok má často tvar ptáka.

Pomalá vzduchová komora má náustek a dechový otvor pro dech hráče. Vzduch proudí přes pomalou vzduchovou komoru a výstupním otvorem do kouřovodu.

Zvuková komora obsahuje zvukový otvor, který vytváří vibrace vzduchu, jež způsobují zvuk, když proud vzduchu dosáhne dělící hrany. Zvukový otvor se může nazývat také píšťalový otvor, okno nebo pravý zvukový otvor ("TSH"). Dělicí hrana se může nazývat také břit, fipple edge, labium nebo sound edge.

Zvuková komora má také otvory pro prsty, které hráči umožňují měnit frekvenci vibrujícího vzduchu. Změnou frekvence vibrací se mění výška vydávaného zvuku.

Prstové otvory indiánské flétny jsou otevřené, což znamená, že prsty hráče zakrývají prstový otvor (nikoli kovové páky nebo podložky jako u klarinetu). To znamená, že hráč musí být schopen dosáhnout prsty na všechny prstové otvory nástroje. Prstové otvory se mohou nazývat také notové otvory, hrací otvory, tónové otvory nebo zarážky.

Konec nohy flétny - konec vzdálený od úst hráče - může mít směrové otvory. Tyto otvory ovlivňují výšku tónu flétny, když jsou všechny prstové otvory zakryté. Souvisejí také se "čtyřmi směry" - východem, jihem, západem a severem, které se vyskytují v mnoha indiánských příbězích. Směrové otvory lze také nazývat ladicími nebo dechovými otvory.

Výše uvedený obrázek - části indiánské flétny s anglickými popisky - lze vidět také s popisky v čerokézštině, holandštině, esperantu, francouzštině, němčině, japonštině, korejštině, polštině, ruštině a španělštině.

Distanční deska

Jiný způsob stavby indiánských fléten využívá k vytvoření dýmovnice distanční desku. Distanční destička se umístí mezi hnízdo na těle flétny a blok. Distanční destička je obvykle držena na místě stejným řemínkem, který drží blok na nástroji. Součástí distanční destičky může být také rozdělovací hrana.

Distanční deska se často vyrábí z kovu, ale distanční desky mohou být i ze dřeva, kůry a keramiky.

Rozměry

Mnoho starých indiánských fléten bylo vyrobeno podle rozměrů těla. Délka flétny odpovídala vzdálenosti od vnitřní strany lokte ke špičce ukazováčku. Délka pomalé vzduchové komory odpovídala šířce pěsti. Vzdálenost mezi ozvučným otvorem a otvorem pro první prst byla rovna šířce pěsti. Vzdálenost mezi otvory pro prsty by odpovídala šířce palce. Vzdálenost od posledního prstového otvoru ke konci flétny byla široká jako pěst.

Výrobci indiánských fléten v současnosti používají mnoho metod pro navrhování rozměrů svých fléten. To je velmi důležité pro umístění otvorů pro prsty, protože ty určují výšku jednotlivých tónů nástroje. Výrobci fléten mohou při navrhování svých nástrojů používat kalkulačky nebo rozměry poskytnuté jinými výrobci fléten.

Materiály

Mnoho indiánských fléten se vyrábí z říční třtiny, bambusu, dřeva nebo dokonce z plastu. Někteří výrobci indiánských fléten používají keramiku nebo sklo.

Části indiánské flétny


Bloky na dvou indiánských flétnách


Flétna s distanční destičkou, kterou vyrobil Richard W. Payne.

Hudba

	Indiánská flétna (šest otvorů). Hraje se na flétnu vyrobenou náčelníkem Arthurem Two-crowsem v roce 1987.
Problémy s poslechem tohoto souboru? Viz nápověda k médiím.

 

	Flétna indiánského typu (s pěti otvory) G. Hraje se na flétnu z roku 2001, kterou vyrobil Rick Heller.
Problémy s poslechem tohoto souboru? Viz nápověda k médiím.

Mnoho indiánských fléten má hudební stupnici zvanou pentatonika v mollové tónině. Tato hudební stupnice se používá ve většině hudby pro indiánské flétny. Někteří výrobci indiánských fléten však nyní používají jiné hudební stupnice. Mnoho výrobců indiánských fléten také pečlivě ladí flétny tak, aby dobře zněly při hře na jiné nástroje, jako jsou kytary a klavíry.

Indiánské flétny mohou být velké nebo malé a mají široký rozsah od velmi nízkých tónů po velmi vysoké. Od největších fléten (nejnižší výška tónu) po nejmenší flétny (nejvyšší výška tónu) pokrývají rozsah přibližně tří a půl oktávy, od C₂ po A₅ .

Rané nahrávky indiánských fléten jsou dostupné z několika zdrojů.

Prstoklad

Většina indiánských fléten má buď pět, nebo šest otvorů pro prsty. Flétna však může být bez otvorů pro prsty nebo s až sedmi otvory pro prsty, včetně otvoru pro palec. Různí výrobci používají pro své flétny různé hudební stupnice a prstoklady.

Psaná hudba

Psaná hudba pro indiánské flétny je často v tónině fis moll, i když některé skladby jsou psány i v jiných tóninách. Hudba psaná pro indiánské flétny však používá tónovou signaturu se čtyřmi basy. To je známé jako "tabulatura Nakai". Mnoho psaných hudebních děl přidává pod noty prstoklady, které ukazují, které prstové otvory je třeba pro danou notu zakrýt.

Používání standardní tóniny pro psanou hudbu, kterou lze použít u indiánských fléten v různých tóninách, klasifikuje tento nástroj jako transponující nástroj.

Prstoklad pro hlavní hudební stupnici (pentatonika moll) na mnoha indiánských flétnách.


Tabulatura Nakai pro indiánské flétny s notami základní stupnice - pentatonické mollové stupnice.


Dvě indiánské flétny, vyrobené od roku 2005

Oživení

Před rokem 1960 bylo jen málo indiánských flétnistů. Koncem 60. let 20. století se však používání indiánských fléten rozšířilo. Na indiánské flétny začalo hrát mnoho lidí, například Doc Tate Nevaquaya, John Rainer, Jr, Sky Walkinstik Man Alone a Carl Running Deer.

Hudba R. Carlose Nakaie se stala populární v 80. letech 20. století. V roce 1989 vyšlo album "Canyon Trilogy". V roce 1998 se stalo prvním albem indiánské hudby, kterému Asociace amerického nahrávacího průmyslu udělila zlatou desku. Dne 8. července 2014 byla Canyon Trilogy certifikována jako platinová deska.

Mary Youngbloodová získala v letech 2002 a 2006 dvě ceny Grammy v kategorii indiánské hudby za hudbu pro indiánské flétny. Dnes na indiánské flétny hraje a uznává je mnoho různých národů a kultur po celém světě.

Indiánský flétnista hrající na vlakovém nádraží v New Yorku za finanční příspěvky.

Komunitní hudba

Skupiny hráčů na indiánské flétny se scházejí každý měsíc nebo dva. Tyto skupiny jsou známé jako kroužky fléten.

Tyto organizace pomáhají flétnovým kroužkům ve své zemi:

• WFS - Světová flétnová společnost (USA)
• RNAFF - Renesance severoamerické flétny (USA)
• JIFCA - Japan Indian Flute Circle Association (日本インディアンフルートサークル協会) (Japonsko)

Dokumenty

• Strážci písní (1999, 48 min.). Režie: Bob Hercules. Produkce: Dan King. Lake Forest, Illinois: America's Flute Productions. Pět významných umělců hrajících na tradiční flétny - Tom Mauchahty-Ware, Sonny Nevaquaya, R. Carlos Nakai, Hawk Littlejohn, Kevin Locke - hovoří o svých indiánských flétnách a jejich písních a o roli flétny a její hudby v jejich kmenech.
• Cesta na Sion (2008, 44 min.). Dokumentární film Tima Romera. Santa Maria, Kalifornie: Solutions Plus. Film o indiánských hráčích na flétnu, kteří se účastní festivalu Zion Canyon Art & Flute Festival, který se koná ve Springdale v Utahu, vstupní bráně do národního parku Zion.