Zobcová flétna (anglicky "recorder") je dřevěný nebo plastový dechový nástroj s tzv. fipplem — pevnou částí náústku, která vytváří vzduchový kanálek. Má tvar trubky s otvory pro prsty a jeden konec (náustek) je užší než druhý. Hráč fouká do náústku a zakrýváním nebo odkrýváním otvorů mění výšku tónu. Typická zobcová flétna má sedm otvorů vpředu a jeden otvor vzadu pro palec.

Historie

Ve Evropě se na zobcovou flétnu začalo intenzivně hrát už ve středověku; nástroj byl oblíbený jak u lidových hudebníků, tak u dvorských hudebníků v renesanci a baroku. Flétna byla oblíbená pro svůj jasný, často „ptačí“ zvuk. Významní skladatelé jako Purcell, Bach, Telemann a Vivaldi psali sólové i komorní skladby zahrnující zobcovou flétnu, a nástroj proto hraje důležitou roli ve starší orchestrální a komorní literatuře.

V 19. století se zájem o zobcovou flétnu postupně snížil — větší popularitu získaly příčné flétny a jiné hlasitější nástroje vhodné pro rozvíjející se orchestrální repertoár. Obnovený zájem o starou hudbu a historické nástroje vedl v 20. století (zejména od poloviny století) k renesanci hry na zobcovou flétnu. Od té doby se výrazně rozšířila i výuka zobcové flétny ve školách a vznikly specializované soubory zaměřené na historické provedení.

Typy a ladění

Zobcové flétny existují v celé „rodině“ nástrojů různých velikostí, které pokrývají široké hlasové spektrum:

  • Sopranino – velmi vysoké, vhodné pro sóla s jasným zvukem;
  • Soprán (descant) – často používaný ve výuce a v lidové hudbě; nejznámější dětská zobcová flétna (laděná v C);
  • Alt (treble) – oblíbený v komorní a barokní literatuře, běžně laděný v F;
  • Tenor – hlubší než soprán, často doplňuje alt;
  • Bass – poskytuje basovou linku v souborech (consort);
  • Existují i větší rozsahy jako great bass, contrabass a další specializované typy.

Pro hráče je důležité vědět, že různé velikosti jsou obvykle laděny do různých tónin a často se při čtení not musí brát v úvahu transpozice (např. alt v F zní jinak než soprán v C při stejné notaci).

Stavba a materiály

Tradičně se flétny vyráběly ze dřeva (např. javor, hruška, ořech, boxwood). Moderní školní nástroje jsou často z plastu — jsou levnější, odolné vůči vlhkosti a vhodné pro začátečníky a děti. Kvalitní koncertní a historické repliky se však stále vyrábějí z pečlivě opracovaného dřeva. Základní části nástroje jsou hlava s náustkem (blokem), tělo s prstovými otvory a někdy i spodní díl u větších modelů.

Prstění a systémy

Existují různé systémy prstění, z nichž nejznámější jsou barokní (anglické) a německé prstění. Německé prstění bylo vyvinuto pro snadnější učení (upravuje několik klíčových tónů), ale může mít horší intonaci ve srovnání s barokním prstěním. Barokní prstění je dnes preferováno v historicky poučené interpretaci a u pokročilých hráčů.

Technika hry a zvuk

Hra na zobcovou flétnu vyžaduje kontrolu dechu, prstění a artikulace (např. jazykování). Nádech a výdech nejsou u zobcové flétny střídány jako u některých průduchů — dlouhé tóny se tvoří plynulým prouděním vzduchu. Pro barokní a renesanční interpretaci jsou důležité ornamenty (trilly, mordenty), frázování a cit pro intonaci. Ve sborových a consortových obsazeních se hráči často dolaďují podle temperamentu a záměru dobové praxe.

Využití v hudbě

Zobcová flétna má široké použití:

  • Historická hudba: sólové a komorní party v renesanční a barokní literatuře, doprovod vokální hudby;
  • Vzdělávání: jednoduché sopránové flétny jsou oblíbené ve školách jako první dechový nástroj pro děti;
  • Současná hudba: mnoho současných skladatelů píše pro zobcovou flétnu nebo používá její jedinečný zvuk v moderních kompozicích;
  • Folk a experiment: zobcová flétna se objevuje i v různých lidových tradicích a fúzních žánrech.

Výuka, údržba a výběr nástroje

Pro začátečníky je dobré začít s plastovou nebo levnější dřevěnou sopránovou flétnou; pro seriózní studium barokního repertoáru se doporučuje alt v F a nástroj s barokním prstěním. Údržba zahrnuje čištění vnitřku hadříkem nebo kartáčkem, pravidelné namazání korečků u dřevěných fléten a skladování v suchém prostředí. Ladění se provádí změnou délky spojek u některých modelů nebo drobným posunem spodní části u fléten se spojkami.

Zobcová flétna je díky své přístupnosti i hudební hloubce nástrojem vhodným pro žáky i profesionály — od dětských sborů přes historické soubory až po experimentální scény současné hudby.