Imunita (biologie)
Imunita je schopnost organismu bránit se proti "cizím tělesům". To znamená odmítání infekcí, odstraňování prachu, který se dostane do plic, a ničení rakovinných buněk. Očkování navazuje na přirozený imunitní systém, aby se člověk dokázal bránit určitým nemocem.
Imunita je dvojího druhu. Vrozená imunita chrání hostitele před infekcí, ale nemá žádnou "paměť", takže neposkytuje dlouhodobou imunitu.
Druhým typem je adaptivní imunita, která má jakousi "paměť". Poskytuje dlouhodobou ochranu proti specifickým patogenům.
Všichni živočichové, rostliny a houby mají určitou vrozenou imunitu. Obratlovci mají také adaptivní imunitu.
Proti některým nemocem se lidé mohou očkovat (injekce s mrtvým nebo oslabeným virem nebo bakterií, která nemoc způsobuje). Tělo se tak naučí, jak virus/bakterie tělu škodí, a při dalším kontaktu s virem/bakterií bude rychleji reagovat a bojovat proti němu. Když se vaše tělo proti viru/bakterii ubrání, zachytí určitý virus/bakterii do "sítě", takže až se virus/bakterie vrátí, bude snazší zachytit i tyto viry/bakterie.
Historie imunologie
Imunologie je vědní obor, který zkoumá strukturu a funkci imunitního systému. Vychází z medicíny a raných studií o příčinách vzniku imunity vůči nemocem.
Nejstarší známá zmínka o imunitě pochází z roku 430 př. n. l. z doby aténského moru. Thukydides zaznamenal, že lidé, kteří se uzdravili z předchozího záchvatu nemoci, mohli ošetřovat nemocné, aniž by se podruhé nakazili.
V 18. století prováděl Pierre-Louis de Maupertuis pokusy se štířím jedem a zjistil, že někteří psi a myši jsou vůči tomuto jedu imunní.
Tato a další pozorování získané imunity později využil Louis Pasteur při vývoji očkování a své zárodečné teorienemocí. Pasteurova teorie byla v přímém rozporu se soudobými teoriemi nemocí, jako byla teorie miasmatu.
Teprve důkazy Roberta Kocha z roku 1891, za které mu byla v roce 1905 udělena Nobelova cena, potvrdily, že mikroorganismy jsou příčinou infekčních onemocnění. Viry byly potvrzeny jako lidské patogeny v roce 1901, kdy Walter Reed objevil virus žluté zimnice.
Koncem 19. století učinila imunologie díky rychlému vývoji velký pokrok ve studiu humorální imunity (protilátky) a buněčné imunity (T-buňky a dendritické buňky).
Zvláště významná byla práce Paula Ehrlicha, který navrhl teorii postranních řetězců, aby vysvětlil specifičnost reakce antigen-protilátka; jeho přínos k pochopení humorální imunity byl oceněn udělením Nobelovy ceny v roce 1908, která byla udělena společně se zakladatelem buněčné imunologie Elie Mechnikovem.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to imunita?
Odpověď: Imunita je schopnost organismu chránit se před cizími tělesy, jako jsou infekce, prach a rakovinné buňky.
Otázka: Jaké jsou dva typy imunity?
Odpověď: Dva typy imunity jsou vrozená imunita a adaptivní imunita.
Otázka: Co dělá vrozená imunita?
Odpověď: Vrozená imunita chrání hostitele před infekcí, ale nemá paměť, takže neposkytuje dlouhodobou imunitu.
Otázka: Co dělá adaptivní imunita?
Odpověď: Adaptivní imunita má jakousi paměť, takže poskytuje dlouhodobou ochranu proti specifickým patogenům.
Otázka: Mohou mít všichni živočichové, rostliny a houby vrozenou imunitu?
Odpověď: Ano, všichni živočichové, rostliny a houby mají určitou vrozenou imunitu.
Otázka: K čemu slouží očkování?
Odpověď: Očkování vpraví do těla nějaký mrtvý nebo oslabený virus nebo bakterii, které způsobují onemocnění, což tělu umožní naučit se, jak virus/bakterie tělu škodí, a rychleji proti němu reagovat, když se s virem/bakterií znovu setká.
Otázka: Jak tělo zachytí některé viry/bakterie?
Odpověď: Když se tělo ubrání viru/bakterii, zachytí určité viry/bakterie do "sítě", takže až se virus/bakterie vrátí, bude snazší zachytit i tyto viry/bakterie.
