U Thant

Státní zaměstnanec

Když se U Nu stal premiérem nově nezávislé Barmy, požádal Thanta, aby se k němu připojil v Rangúnu, a v roce 1948 ho jmenoval ředitelem rozhlasu. V následujícím roce byl jmenován tajemníkem barmské vlády na ministerstvu informací. V letech 1951 až 1957 byl Thant tajemníkem předsedy vlády. Zúčastnil se také řady mezinárodních konferencí a byl tajemníkem prvního asijsko-afrického summitu v roce 1955 v indonéském Bandungu, který stál u zrodu Hnutí nezúčastněných zemí.

V letech 1957-1961 byl stálým zástupcem Barmy při OSN a aktivně se zapojil do jednání o nezávislosti Alžírska. V roce 1960 mu barmská vláda udělila titul Maha Thray Sithu jako veliteli řádu Pyidaungsu Sithu Thingaha (obdoba rytířského řádu).

 

Generální tajemník OSN

Thant začal vykonávat funkci zastupujícího generálního tajemníka od 3. listopadu 1961, kdy byl na doporučení Rady bezpečnosti jednomyslně jmenován Valným shromážděním na místo Daga Hammarskjölda. Generálním tajemníkem byl pak jednomyslně jmenován Valným shromážděním 30. listopadu 1962 na funkční období končící 3. listopadu 1966. Během tohoto prvního funkčního období se mu dostalo velkého uznání za jeho roli při zažehnání kubánské krize a za ukončení občanské války v Kongu.

U Thant byl 2. prosince 1966 na základě jednomyslného doporučení Rady bezpečnosti jmenován Valným shromážděním na druhé funkční období generálním tajemníkem OSN. Jeho funkční období trvalo do 31. prosince 1971, kdy odešel do důchodu. Během svého působení ve funkci dohlížel na vstup desítek nových asijských a afrických států do OSN a byl rozhodným odpůrcem apartheidu v Jihoafrické republice. Založil také mnoho rozvojových a environmentálních agentur, fondů a programů OSN, včetně Rozvojového programu OSN (UNDP), Univerzity OSN, UNCTAD, UNITAR a Programu OSN pro životní prostředí.

Vedl také mnoho úspěšných, i když dnes již značně zapomenutých mírových snah, například v Jemenu v roce 1962 a v Bahrajnu v roce 1968. V obou případech by válka vyvolala širší regionální konflikt a právě Thantovo tiché zprostředkování válce zabránilo.

Na rozdíl od svých dvou předchůdců odešel Thant do důchodu po deseti letech, kdy si rozuměl se všemi velmocemi. V roce 1961, kdy byl jmenován poprvé, se Sovětský svaz snažil prosadit trojku generálních tajemníků, tedy tři generální tajemníky, z nichž by každý zastupoval blok studené války, což by v OSN zachovalo rovnost mezi velmocemi. V roce 1966, kdy byl Thant znovu jmenován, všechny velké mocnosti v jednomyslném hlasování Rady bezpečnosti potvrdily význam funkce generálního tajemníka a jeho dobrých služeb, což bylo jasným oceněním Thantovy práce.

Během jeho působení ve funkci generálního tajemníka došlo k šestidenní válce mezi arabskými zeměmi a Izraelem, k Pražskému jaru a následné sovětské invazi do Československa a k indicko-pákistánské válce v roce 1971, která vedla ke vzniku Bangladéše.

V USA a Izraeli byl hojně kritizován za to, že v roce 1967 na žádost egyptského prezidenta Násira souhlasil se stažením jednotek OSN ze Sinaje. U Thant se snažil Násira přesvědčit, aby nevedl válku s Izraelem, a na poslední chvíli přiletěl do Káhiry, aby se pokusil o mír.

Jeho kdysi dobré vztahy s americkou vládou se rychle zhoršily, když veřejně kritizoval americké vedení války ve Vietnamu. Jeho tajné pokusy o přímá mírová jednání mezi Washingtonem a Hanojí byly nakonec Johnsonovou vládou odmítnuty.

Thant se zájmem sledoval zprávy o neidentifikovaných létajících objektech; v roce 1967 zařídil, aby americký atmosférický fyzik Dr. James E. McDonald promluvil před skupinou OSN pro vesmírné záležitosti o UFO.

23. ledna 1971 U Thant kategoricky oznámil, že se "za žádných okolností" nebude ucházet o třetí funkční období generálního tajemníka. Rada bezpečnosti OSN byla dlouhé týdny na mrtvém bodě při hledání nástupce, než se nakonec 21. prosince 1971 - v den Waldheimových 53. narozenin - a pouhých deset dní před koncem U Thantova druhého funkčního období rozhodla, že jeho nástupcem ve funkci generálního tajemníka bude Kurt Waldheim.

Ve svém projevu na rozloučenou před Valným shromážděním OSN generální tajemník U Thant prohlásil, že při odchodu z funkce pociťuje "velkou úlevu hraničící s osvobozením". V úvodníku zveřejněném kolem 27. prosince 1971, v němž U Thanta chválil, deník The New York Times uvedl, že "moudré rady tohoto oddaného muže míru budou potřebné i po jeho odchodu do důchodu". Úvodník nesl název "Osvobození U Thanta".

 

Smrt

U Thant zemřel 25. listopadu 1974 v New Yorku na rakovinu plic. V té době už v Barmě vládla vojenská junta, která mu odmítla udělit jakékoli pocty. Tehdejší barmský prezident Ne Win záviděl U Thantovi jeho mezinárodní postavení a úctu, kterou mu barmské obyvatelstvo projevovalo. Ne Winovi také vadily U Thantovy úzké vazby na demokratickou vládu U Nua, kterou Ne Win svrhl státním převratem 2. března 1962. Ne Win nařídil, aby byl U Thant pohřben bez jakékoli oficiální účasti nebo obřadu.

Z newyorského sídla OSN bylo U Thantovo tělo letecky přepraveno zpět do Rangúnu, ale při příletu rakve nebyla na letišti přítomna žádná čestná stráž ani vysoce postavení úředníci.

V den U Thantova pohřbu 5. prosince 1974 se v ulicích Rangúnu sešly desetitisíce lidí, aby vzdaly poslední poctu svému významnému krajanovi, jehož rakev byla několik hodin před plánovaným pohřbem vystavena na závodišti Kyaikasan v Rangúnu.

U Thantovu rakev pak unesla skupina studentů těsně předtím, než měla být pohřbena na obyčejném hřbitově v Rangúnu. Demonstrující studenti pohřbili U Thanta na bývalém pozemku Svazu studentů Rangúnské univerzity (RUSU), který Ne Win 8. července 1962 nechal zničit dynamitem.

V období od 5. do 11. prosince 1974 postavili studenti na půdě RUSU dočasné mauzoleum pro U Thanta a pronesli protivládní projevy. V časných ranních hodinách 11. prosince 1974 vtrhly do areálu vládní jednotky, zabily několik studentů střežících provizorní mauzoleum, odstranily U Thantovu rakev a znovu ji pohřbily u paty pagody Šwedagon, kde leží dodnes.

Když se lidé dozvěděli o vtrhnutí do areálu Rangúnské univerzity a násilném odnesení U Thantovy rakve, v ulicích Rangúnu se vzbouřilo mnoho lidí. V Rangúnu a okolních metropolitních oblastech bylo vyhlášeno stanné právo. To, co vešlo ve známost jako U Thantova krize - protesty studentů proti špatnému zacházení s U Thantem ze strany Ne Winovy vlády - bylo barmskou vládou potlačeno.

V roce 1978 vyšly v americkém nakladatelství Doubleday U Thantovy paměti Pohled z OSN.

 
U Thantova hrobka, Shwedagon Pagoda Road, Yangon  

Pojmenováno po něm

• Mírová cena U Thanta se uděluje jednotlivcům nebo organizacím za zásluhy o světový mír.
• V malajském Kuala Lumpuru je po něm pojmenována silnice na velvyslanectví Jalan U Thant.
• Je po něm pojmenován malý ostrov na East River, který se nachází přímo naproti sídlu OSN na Manhattanu.
• Čestná přednáška U Thanta se pravidelně koná v sídle Univerzity OSN (UNU) v japonském Tokiu.