Apartheid: definice a historie v Jihoafrické republice (1948–1994)

Apartheid v JAR (1948–1994): definice, institucionalizovaná rasová segregace, odpor, role Nelsona Mandely a cesta k pádu režimu.

Apartheid byl politický a společenský systém v Jihoafrické republice v době vlády bílé menšiny, který institucionalizoval rasovou diskriminaci a segregaci. Systém rozlišoval občany podle rasy a etnických rysů a upřednostňoval bílé obyvatele v přístupu ke vzdělání, zaměstnání, bydlení i politickým právům. Slovo apartheid pochází z afrikánštiny a znamená „odstup“ nebo „oddělení“. Rasová segregace existovala v jižní Africe po staletí, ale po vítězství Národní strany v roce 1948 byl apartheid zakotven v řadě zákonů a stal se pevně institucionalizovaným státním systémem.

V praxi to znamenalo, že obyvatelé byli rozdělěni do rasových kategorií a jednotlivé skupiny byly nuceny žít odděleně, často v segregovaných čtvrtích nebo v tzv. „homelandech“ (Bantustanech). Existovaly zákony a administrativní praktiky, které vynucovaly kontrolu pohybu, pracovní zaměstnání, přístup ke vzdělání a veřejným službám. Systém apartheidu v Jihoafrické republice oficiálně trval přibližně od roku 1948 do roku 1994, kdy byla přijata nová ústava a uskutečnily se první všeobecné svobodné volby. Posledním prezidentem, který zastával úřad v éře apartheidu, byl Frederik Willem de Klerk, který zahájil proces reforem a jednání s politickými představiteli opozice včetně Nelsonem Mandelou o ukončení apartheidu. Po těchto jednáních byl Nelson Mandela v dubnu 1994 zvolen prezidentem Jihoafrické republiky a stal se prvním černochem v této funkci; za své úsilí o pokojné ukončení konfliktu a přechod k demokracii obdrželi aktéři procesu mezinárodní uznání a Nobelovu cenu míru. Dnes se pojem „apartheid“ někdy používá také metaforicky k popisu podobných segregačních nebo útlakových politik jinde ve světě.

Původ a hlavní zákony apartheidu

Po roce 1948 byly vyhlášeny a prosazeny zákony, které systematicky rozdělily společnost:

• Population Registration Act (1950) – formální registrace obyvatel podle rasy.
• Group Areas Act (1950) – určení oblastí pro jednotlivé rasové skupiny; masové přesuny obyvatelství.
• Pass laws a zákony o pohybu – povinné nosení průkazů a povolení pro pohyb v „bílé“ oblasti.
• Bantu Education Act (1953) – oddělené a nevyrovnané vzdělávání pro černé obyvatele.
• Separate Amenities Act – legalizace odděleného přístupu k veřejným zařízením.
• Bantu Authorities Act (1951) a Promotion of Bantu Self-Government Act (1959) – vytváření bantustanů (pseudo‑státních útvarů) jako zdůvodnění „separate development“.

Odpor a represe

Apartheid vyvolal silný vnitřní odpor i mezinárodní odsouzení. Mezi hlavní aktéry domácí opozice patřila African National Congress (ANC), Pan Africanist Congress (PAC) a další hnutí. Počáteční nenásilné protesty byly často potlačovány; známé jsou například události v Sharpeville (1960), kde policie zastřelila desítky demonstrantů, a povstání ve Sowetu (1976), které vyvolalo rozsáhlé studentské protesty proti nucenému výuce v afrikánštině a vedlo k tvrdému zásahu bezpečnostních složek.

Stát odpovídal zákazem organizací, uvězněním vůdců (včetně Nelsona Mandely), internacemi, cenzurou a dlouhými detencemi bez soudního procesu. Někteří odpůrci apartheidu přešli k ozbrojenému boji, například ozbrojené křídlo ANC Umkhonto we Sizwe.

Mezinárodní tlak

Od 60. a zejména 70. let sílil mezinárodní tlak proti apartheidu. OSN apartheid opakovaně odsoudila, mnoho zemí zavedlo politické a ekonomické sankce, probíhaly kulturní a sportovní bojknoty. Tyto kroky spolu s domácím odporem a ekonomickými problémy přispěly k postupnému oslabení režimu.

Demontáž systému a přechod k demokracii

V roce 1990 prezident Frederik Willem de Klerk zahájil sérii reforem: legalizoval zakázané politické strany, zrušil některé represivní zákony a v únoru 1990 propustil Nelsona Mandelu po 27 letech věznění. Následovaly složité jednání o ukončení apartheidu a přípravě dočasných ustanovení pro přechod k plné demokracii. Výsledkem byla dohoda o uspořádání prvních všeobecných, rovnýc h a tajných voleb v dubnu 1994, které vyhrála ANC a v nichž se stal prezidentem Nelson Mandela. Nová ústava z roku 1996 pak jako první zaručila rovná občanská práva pro všechny obyvatele Jihoafrické republiky.

Dědictví a dlouhodobé dopady

Ačkoliv apartheid formálně skončil, jeho ekonomické, sociální a prostorové následky přetrvávají. Nerovnost v příjmech, segregované bydlení, rozdíly v přístupu ke kvalitnímu vzdělání a zdravotní péči jsou i po desetiletích stále značné. Vlády po roce 1994 se snažily o rekonstrukci společnosti prostřednictvím programů rekonstrukce a rozvoje, restituce majetku a pozemkové reformy, ale úspěch těchto programů byl částečný a často kontroverzní.

Součástí procesu smíření byla také Truth and Reconciliation Commission (TRC), vedená arcibiskupem Desmondem Tutem, která zkoumala porušování lidských práv a nabízela mechanismus veřejného doznání a odpuštění jako alternativu k hromadným trestním procesům.

Význam pojmu dnes

Historie apartheidu slouží jako varování před rasovou politikou založenou na institucionalizované diskriminaci. Termín „apartheid“ se někdy používá i v současném veřejném diskurzu k popisu politik nebo praktik, které vykazují systematickou segregaci či diskriminaci podle rasy, etnicity nebo náboženství, avšak používání tohoto termínu v nových kontextech bývá politicky i právně citlivé a často předmětem debat.

Pro další prostudování je vhodné se seznámit s konkrétními zákony, klíčovými daty (např. 1948–1994), událostmi jako Sharpeville a Soweto, rolí mezinárodního společenství a procesem transformace po roce 1990.

Jak fungoval apartheid v Jihoafrické republice

Během apartheidu byli lidé rozděleni do čtyř rasových skupin a odděleni zákonem. Tento systém byl využíván k tomu, aby byla nebílým lidem, především černochům žijícím v Jihoafrické republice, upírána mnohá základní práva. Zákon umožňoval bělochům pobývat v určitých oblastech. Černoši museli mít u sebe speciální průkazy nebo povolení cestovat mimo určené oblasti nebo pracovat v určitých oblastech vyhrazených pro bílé. Vláda oddělila smíšené komunity a mnoho černochů násilně vystěhovala z jejich území (V letech 1960-1983 byla prosazována politika bantustanu, jejímž cílem bylo násilně vystěhovat jihoafrické černochy z oblastí určených pro "bílé"). Bylo přijato mnoho dalších zákonů, například: mezirasové sňatky byly zakázány; černoši nemohli vlastnit půdu v bělošských oblastech ani volit.

Organizace spojených národů nesouhlasila s politikou apartheidu jihoafrické vlády. V Jihoafrické republice se konaly protesty, jako například v Sharpeville v roce 1960 a v Sowetu v roce 1976. Po masakru v Sharpeville se OSN v roce 1974 pokusila Jihoafrickou republiku odstranit. Francie, Spojené státy a Spojené království tomu zabránily. Povstání v Sowetu začala proto, že Afričané byli nuceni studovat některé předměty ve škole v afrikánštině. Mnoho černochů nemělo afrikánštinu rádo, protože to byl jazyk vlády apartheidu a jazyk jejich utlačovatelů.

Nápis z Jihoafrické republiky v době apartheidu. Tato značka znamenala, že do této oblasti smějí pouze běloši.

Ukončení apartheidu

V roce 1989 se stal prezidentem Jihoafrické republiky F. W. de Klerk. Chtěl reformovat systém. V projevu v roce 1990 de Klerk prohlásil, že zákaz Afrického národního kongresu byl zrušen. Rozhodl také, že Nelson Mandela bude propuštěn z vězení.

V roce 1991 OSN vytvořila Národní mírovou dohodu. Cílem mírové dohody bylo "ukončit politické násilí" v Jihoafrické republice. Dohodlo se na ní 27 organizací a vlád. Poté byl vytvořen Konvent pro demokratickou Jihoafrickou republiku (CODESA). CODESA se snažila najít řešení násilí.

První vícerasové volby, ve kterých mohly hlasovat všechny rasy, se konaly 27. dubna 1994. Prezidentem byl zvolen Nelson Mandela, jeho zástupci byli De Klerk a Thabo Mbeki. Toto datum se považuje za konec apartheidu.

Přestože černošským Jihoafričanům byla po dlouhém boji zákonem přiznána rovná práva, mezi černochy a bělochy stále panuje obrovská ekonomická nerovnost. V roce 2012 proběhlo v Jihoafrické republice první sčítání lidu po více než deseti letech. Zjistilo se, že průměrná černošská rodina vydělává šestinu (přibližně 17 %) toho, co průměrná bělošská rodina. "Tato čísla nám říkají, že na nejnižší příčce je černošská většina, která se nadále potýká s hlubokou chudobou, nezaměstnaností a nerovností," řekl při zveřejnění výsledků prezident Jacob Zuma. Nelson Mandela strávil většinu svého života bojem proti zákonům apartheidu a bez jeho aktivismu by k mnoha změnám nikdy nedošlo.

Nápis na pláži: Tato pláž je vyhrazena pouze pro bělochy.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co znamená slovo "apartheid"?

Otázka: Kdy existoval apartheid v Jihoafrické republice?

Otázka: Jak byla segregace v době apartheidu prosazována?

Otázka: Kdo se zasloužil o ukončení apartheidu v Jihoafrické republice?

Otázka: Kdo se stal prezidentem Jihoafrické republiky po volbách, v nichž se v dubnu 1994 volilo více ras?

Otázka: Kolik bylo Nelsonu Mandelovi let, když se stal prezidentem Jihoafrické republiky?

Otázka: Jaké ocenění získali Frederik Willem de Klerk a Nelson Mandela za své úsilí o ukončení apartheidu?

Hledání podle dopisu