Africký národní kongres (ANC), podporovaný Kongresem jihoafrických odborů (COSATU) a Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP), je od nastolení nerasové demokracie v dubnu 1994 vládnoucí středolevicovou politickou stranou v Jihoafrické republice. Sama sebe definuje jako "disciplinovanou levicovou sílu". Členové ji založili jako Jihoafrický domorodý národní kongres (SANNC) 8. ledna 1912 v Bloemfonteinu s cílem zvýšit práva černošského obyvatelstva Jihoafrické republiky. Mezi zakládající členy patří John Dube, její první prezident, a básník a spisovatel Sol Plaatje. V roce 1923 se organizace přejmenovala na ANC a v roce 1961 vytvořila vojenské křídlo Umkhonto we Sizwe (Kopí národa).
Krátký přehled historie
ANC vznikl jako reakce na systém rasové diskriminace a omezení politických práv černého a barevného obyvatelstva v tehdejší Jihoafrické unii. Během první poloviny 20. století organizace prosazovala především právní a politické reformy. Po zpřísnění rasových zákonů a zavedení apartheidu v polovině 20. století se ANC postupně radikalizoval. V roce 1961, poté co mírové protesty byly potlačeny a mnoho vůdců internováno nebo vyhoštěno, vzniklo ozbrojené křídlo Umkhonto we Sizwe (MK), které zahájilo sabotáže proti vojenským a ekonomickým cílům režimu.
Klíčové osobnosti a role v boji proti apartheidu
- Nelson Mandela – jeden z nejznámějších vůdců ANC, strávil 27 let ve vězení a po propuštění vedl vyjednávání o přechodu k demokracii; v roce 1994 se stal prvním černošským prezidentem JAR.
- Oliver Tambo, Walter Sisulu, Thabo Mbeki a další – představitelé exilu a diplomatické kampaně proti apartheidu, organizátoři mezinárodní solidarity a sankcí.
- Vnitřní struktury MK a domácí odpor – tajné buňky a masové protesty udržely tlak na režim i během 1970. a 1980. let.
Ideologie a politická orientace
ANC se profiluje jako středolevicová strana s prvky afrického nacionalismu, sociální demokracie a nacionální liberální tradice. Je silně ovlivněn spoluprací se SACP a odbory (COSATU) v tzv. trojstranné Alianci. Programově se ANC zaměřuje na:
- nerasovou demokracii a rovnost před zákonem,
- ekonomickou transformaci a zlepšení postavení dříve diskriminovaných skupin (policies jako Black Economic Empowerment),
- sociální politiku zaměřenou na vzdělání, zdravotnictví a základní služby,
- částečné prvky státní intervence v ekonomice, infrastrukturní rozvoj a redistribuci.
Struktura a vnitřní fungování
ANC má hierarchickou strukturu s národní konferencí (National Conference) jako nejvyšším orgánem, který volí předsednictvo, prezidenta strany a Národní výkonný výbor (NEC). Důležité pozice zahrnují prezidenta ANC, generálního tajemníka, předsedu a pokladníka. Strana má také regionální a místní větve po celé zemi, silné vazby na odbory a komunity prostřednictvím masových organizací.
Po roce 1994: vláda, politika a volby
Od prvních svobodných voleb v roce 1994 je ANC dominantní stranou v jihoafrické politice. V poválečných letech strana prosadila zásadní ústavní a institucionální reformy, včetně nové ústavy považované za jednu z nejpokrokovějších na světě. ANC získal vysokou podporu ve volbách v 90. letech a na začátku 21. století – v letech 1999 a 2004 dokázal udržet širokou parlamentní většinu, v roce 2004 získal podle oficiálních výsledků 69,7 % hlasů. Následující dekády přinesly postupný pokles volební podpory: v roce 2009 se podíl sice mírně snížil, ale strana zůstala dominantní; v roce 2014 dosáhl ANC opět vysokého výsledku a v roce 2019 získal přibližně 57,5 % hlasů.
Kontroverze, skandály a vnitřní napětí
Jako vládnoucí strana čelil ANC řadě kritických výzev a skandálů, které oslabily jeho pověst a důvěru voličů:
- Kauzy korupce: dlouhodobé obvinění z korupce na různých úrovních vlády, včetně vyšetřování vysokých představitelů strany.
- Zneužití státních prostředků: známé případy jako kontroverze kolem rezidence Nkandla a širší problematika tzv. „state capture“ (stav, kdy soukromé sítě neoprávněně ovlivňují státní instituce).
- Vnitřní frakce a boje o moc: rozdíly mezi pragmatiky, kteří preferují tržní přístupy, a levicově orientovanými křídly spojovanými s požadavky na radikálnější přerozdělování.
- Slabé služby a ekonomické výsledky: vysoká nezaměstnanost, nerovnost a pomalý hospodářský růst vedly k nespokojenosti v řadách voličů.
Politika transformace a ekonomické výzvy
ANC zaváděl opatření, jako jsou programy pro zlepšení přístupu k bydlení, elektřině a vodě, a legislativu podporující ekonomickou emancipaci černošské populace (např. BEE). Přesto zůstávají hluboké strukturální problémy: vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými, velké sociální nerovnosti a tlak na reformu vlastnictví půdy. Diskuze o tom, jak realizovat rychlejší ekonomickou transformaci bez odlivu zahraničních investic, je jedním z hlavních témat vnitrostranické i veřejné debaty.
Regionální a mezinárodní vliv
ANC a jejíci představitelé hráli důležitou roli v diplomacii na africkém kontinentu. Jihoafrická republika pod vedením ANC se aktivně podílela na mírových misích, regionální integraci a politickém vedení v rámci SADC a celé Afriky. Strana i stát často prosazovaly myšlenky panafrikanismu a solidarity s osvobozeneckými hnutími v minulosti.
Současnost a výhled
Po více než třech desetiletích u moci stojí ANC před otázkou, jak obnovit důvěru veřejnosti a řešit zásadní socioekonomické problémy země. Zda se mu podaří vyrovnat se s korupcí, modernizovat správu věcí veřejných a nabídnout přesvědčivý program pro růst a inkluzi, bude určovat jeho budoucí politický vliv. ANC i nadále zůstává klíčovou politickou silou, která formuje směřování Jihoafrické republiky, ale její dominance čelí rostoucí konkurenci a požadavkům na vnitřní reformu.


