Africký národní kongres

Historie

ANC vznikl jako přímá reakce na nespravedlnost, kterou na černých Jihoafričanech páchala jejich bílá, převážně afrikánská vláda. ANC má svůj původ v prohlášení Pixley ka Isaka Semeho, který v roce 1911 řekl Zapomeňte na všechny dřívější rozdíly mezi Afričany a spojte se v jedné národní organizaci. ANC byl založen následujícího roku 8. ledna 1912.

Vláda nově vzniklé Jihoafrické unie zahájila systematický útlak černochů v Jihoafrické republice. V roce 1913 byl vydán zákon o půdě pro domorodce. Důsledkem těchto zákonů bylo vyhnání mnoha nebílých obyvatel z jejich farem do měst a obcí za prací a omezení jejich pohybu v rámci Jihoafrické republiky. Do roku 1919 vedl ANC kampaň proti propustkám a v roce 1929 podpořil ANC militantní stávku horníků.

V polovině 20. let ANC přestal působit. V té době černochy zastupoval také Svaz průmyslových a obchodních dělníků a kdysi výhradně bělošská Komunistická strana. V roce 1927 navrhl J. T. Gumende (předseda ANC) spolupráci s komunisty ve snaze oživit organizaci, ale ve 30. letech byl odstaven od moci. To vedlo k tomu, že se ANC stal do značné míry neefektivním a nečinným, a to až do poloviny 40. let, kdy byl ANC přetvořen na masové hnutí.

ANC reagoval na útoky na práva černých Jihoafričanů vojensky a vyzýval ke stávkám, bojkotům a odporu. To vedlo k pozdější Kampani vzdoru v 50. letech, masovému hnutí odporu proti apartheidu v Jižní Africe. Vláda se snažila ANC zastavit zákazem činnosti vůdců strany a přijetím nových zákonů, které měly ANC zastavit, tato opatření však selhala.

V roce 1955 Kongres lidu oficiálně přijal Chartu svobody, která stanovila základní zásady Aliance jihoafrických kongresů, kterou tvořil Africký národní kongres a jeho spojenci Jihoafrický indiánský kongres, Jihoafrický kongres demokratů a Kongres barevných. Vláda tvrdila, že se jedná o komunistický dokument, a následně byli vedoucí představitelé ANC a Kongresu zatčeni. V roce 1960 došlo k masakru v Sharpeville, při němž bylo zabito 69 lidí, když policie zahájila palbu na demonstranty proti apartheidu.

Běloši se nakonec připojili k boji proti apartheidu, což vedlo k odchodu mnoha černošských supremacistů z ANC.

Umkhonto we Sizwe

Umkhonto we Sizwe (MK), v překladu "Kopí národa", bylo vojenské křídlo ANC. Částečně byla reakcí na masakr v Sharpeville v roce 1960, jednotliví členové ANC se domnívali, že je zapotřebí násilí, protože pokojný pasivní protest selhal. Existovala značná část ANC, která se proto obrátila k násilí, aby dosáhla svých cílů. Značná část vedení ANC souhlasila s tím, že toto násilí je nutné v boji proti rostoucímu odporu vlády.

Někteří členové ANC byli rozhořčeni jednáním MK a odmítali přijmout násilí jako nezbytné pro ukončení apartheidu, ale tito lidé se stali menšinou, protože militantní vůdci, jako byl Nelson Mandela, získali značnou popularitu. Mnozí považovali jejich činy za zločinné, ale MK tvrdil, že násilí je ospravedlněno cílem ukončit apartheid. Někteří členové MK se pro dosažení svých cílů dopouštěli teroristických činů a MK byla zodpovědná za smrt civilistů i příslušníků armády. Ve spolupráci s Jihoafrickou komunistickou stranou byla MK založena v roce 1961.

Ideologie

ANC se označuje za sílu národního osvobození v éře po apartheidu a svůj zastřešující program oficiálně definuje jako Národní demokratickou revoluci. ANC je členem Socialistické internacionály. Jako ústřední bod politiky ANC uvádí také nápravu socioekonomických rozdílů, které vyplývají z politiky koloniální éry a éry apartheidu.

Národní demokratická revoluce (NDR) je popisována jako proces, jehož prostřednictvím je dosaženo národní demokratické společnosti (NDS); společnosti, v níž jsou lidé intelektuálně, sociálně, ekonomicky a politicky posíleni.

Trojstranná aliance

ANC uzavírá historické spojenectví s Jihoafrickou komunistickou stranou (SACP) a Kongresem jihoafrických odborů (COSATU), známé jako Trojstranná aliance. SACP a COSATU se v Jihoafrické republice nezúčastnily žádných voleb, ale prostřednictvím ANC staví své kandidáty, zastávají v ANC vysoké funkce a ovlivňují politiku strany a dialog. Během Mbekiho prezidentství zaujala vláda více prokapitalistický postoj, který byl často v rozporu s požadavky SACP a COSATU.

Rozkol v roce 2008

Po Zumově nástupu do čela ANC v roce 2007 a Mbekiho rezignaci na funkci prezidenta v roce 2008 se od ANC oddělila Mbekiho frakce bývalých ministrů vedená Mosiuoou Lekotou a vytvořila Kongres lidu.

Vlajka ANC

Vlajka ANC se skládá ze tří pruhů - černého, zeleného a zlatého. Černá symbolizuje původní obyvatele Jihoafrické republiky, zelená představuje zemi a zlatá nerostné a jiné přírodní bohatství Jihoafrické republiky. Tato vlajka byla také bojovou vlajkou Umkhonto we Sizwe. Oficiální vlajka strany má na vlajce zakomponován také znak strany.

Vlajka Afrického národního kongresu

Seznam stran

Politici strany získávají místo v parlamentu na stranické listině, která se sestavuje před volbami a uvádí pořadí poslanců, které strana preferuje. Počet přidělených mandátů je úměrný počtu hlasů voličů v zemi, a to určuje hranici.

ANC získala členy také díky kontroverznímu procesu přechodu přes podlahu.

Ačkoli většina jihoafrických stran oznámila své kandidátní listiny pro volby do provinčních premiérů v roce 2009, ANC tak neučinil. Strany to nemají za povinnost.

Výsledky voleb

Volby	Hlasy	%	Sedadla
2009	11,650,748	65.90	264
2004	10,880,915	69.69	279
1999	10,601,330	66.35	266
1994	12,237,655	62.65	252

Podíl hlasů odevzdaných pro ANC ve volbách v roce 2009 podle volebních obvodů.      0-20% 20-40% 40-60% 60-80% 80-100%

Úloha ANC při řešení konfliktu

ANC byl během apartheidu hlavní opozicí vůči vládě a sehrál významnou roli při řešení konfliktu prostřednictvím mírového procesu a procesu budování míru. Zpočátku se členové Národní strany tajně setkávali s vedoucími představiteli ANC, včetně Nelsona Mandely, aby zjistili, zda je možné dosáhnout míru. Probíhaly diskuse a jednání, které nakonec vedly k tomu, že tehdejší prezident de Klerk 2. února 1990 ANC a další opoziční politické strany zakázal. Tato první setkání byla prvními zásadními kroky k řešení.

Dalším oficiálním krokem na cestě k obnově Jihoafrické republiky byl Groote Schuurský protokol, na němž se vláda a ANC dohodly na společném závazku ukončit násilí a zastrašování, jakož i na závazku stability a mírového procesu vyjednávání. ANC vyjednal propuštění politických vězňů a imunitu proti trestnímu stíhání pro navrátivší se exulanty a navíc byly mezi vládou a ANC vytvořeny komunikační kanály.

Později byl dalším krokem k řešení Pretorijský protokol, v němž byly znovu potvrzeny dohody z Groote Schuur a stanoveny kroky k vytvoření prozatímní vlády a vypracování nové ústavy, jakož i pozastavení činnosti vojenského křídla ANC - Umkhonto we Sizwe. Tento krok pomohl ukončit velkou část násilí v Jihoafrické republice. Další dohoda, která vzešla z Pretorijského protokolu, spočívala v tom, že se obě strany pokusí zvýšit povědomí o tom, že se v Jihoafrické republice vytváří nový způsob vládnutí a že další násilí by tento proces pouze brzdilo. Násilí v Kwazulu-Natal však stále pokračovalo, což narušilo důvěru mezi Mandelou a de Klerkem. Vnitřní spory v ANC navíc válku prodlužovaly, protože se nedařilo dosáhnout konsenzu o míru.

Dalšími významnými kroky na cestě k řešení byly:

• zrušení zákona o registraci obyvatelstva,
• zrušení zákona o skupinových oblastech
• zrušení zákonů o domorodé půdě a
• přijetí zákona o zrušení rasově motivovaných opatření.

Tato opatření zajišťovala, že nikdo nemohl uplatňovat nebo být zbaven jakýchkoli práv na základě rasy.

V prosinci 1991 se konal Konvent za demokratickou Jihoafrickou republiku (CODESA), jehož cílem bylo ustavit prozatímní vládu. V červnu 1992 však došlo k masakru v Boipatongu. Jednání byla zastavena, protože ANC odstoupil. V jednání pokračovali pouze Cyril Ramaphosa z ANC a Roelf Meyer z Národní strany. Na více než 40 schůzkách oba muži diskutovali a vyjednávali o mnoha otázkách včetně povahy budoucího politického systému, osudu více než 40 000 státních zaměstnanců a toho, zda a jak bude země rozdělena. Výsledkem těchto jednání byla dočasná ústava, která znamenala, že přechod od apartheidu k demokracii byl ústavním pokračováním a že právní stát a státní suverenita zůstaly během změny nedotčeny, což bylo pro stabilitu v zemi zásadní. Datum prvních demokratických voleb bylo stanoveno na 27. dubna 1994. ANC získal 62,5 % hlasů a od té doby je u moci.

Kritika

Spory o zkorumpované členy

Nejznámější korupční případ týkající se ANC souvisí se sérií úplatků poskytnutých společnostem zapojeným do probíhající ságy o zbrojních zakázkách v hodnotě 55 miliard rupií, která vyústila v dlouhodobý trest odnětí svobody pro právního poradce bývalého viceprezidenta Jacoba Zumy Schabira Shaika. Zuma, který je nyní prezidentem státu, v současné době čelí 7 813 obviněním v souvislosti s údajnými podvody, úplatkářstvím a korupcí v rámci obchodu se zbraněmi. ANC byl rovněž kritizován za následné zrušení multidisciplinární agentury Scorpions, která se zabývala vyšetřováním a stíháním organizovaného zločinu a korupce a která se významně podílela na vyšetřování Zumy a Shaika.

K dalším nedávným korupčním kauzám patří sexuální delikty a obvinění z trestného činu manažera městského úřadu Beaufort West Trumana Prince a aféra Oilgate, při níž byly do pokladny ANC údajně převedeny miliony randů ze státní společnosti. Vazby mezi frakcemi v ANC, konkrétně vedením Ligy mládeže ANC, a podnikatelem Brettem Kebblem si získaly pozornost médií po Kebbleově vraždě v září 2005.

V prosinci 2007 si ANC zvolil nový Národní výkonný výbor (NEC), nejvyšší orgán strany. Z 80 členů výboru tvoří 9 % (po apartheidu) odsouzení zločinci. Většina těchto členů byla odsouzena za podvody, zatímco jedna členka, Winnie Madikizela-Mandela, byla odsouzena za únos čtrnáctiletého chlapce Jamese Seipeiho (1974-1988), známého také jako Stompie Moeketsi (který byl rovněž zavražděn). Podle článku v deníku Mail & Guardian "sečteme-li ty, kteří byli potrestáni nebo odsunuti, a ty, nad jejichž hlavami visí temná mračna nezodpovězených otázek, posune se toto číslo na 29 %".

ANC byl také obviněn, že využívá vládu a občanskou společnost k politickým bojům proti opozičním stranám, jako je Demokratická aliance. Výsledkem byla řada stížností a obvinění, že žádná z politických stran skutečně nezastupuje zájmy chudých. To vyústilo v iniciativu "No Land! Žádný dům! Žádný hlas!" kampaň, která se stává velmi výraznou při každých volbách v zemi.

Spory o nehospodárné výdaje

ANC údajně za posledních osm měsíců promrhala více než 1 miliardu rupií z peněz daňových poplatníků na luxusní vozidla, drahé hotely, bankety, reklamu a další "nehospodárné výdaje".

Hlavním tahounem tohoto zpravodajství je oficiální opozice v zemi, Demokratická aliance (DA). Ta vede přehled výdajů nazvaný "Monitor plýtvání".

Podle státního zástupce by tento odpad mohl mít:

• Postaveno 18 574 nových domů v rámci Programu rozvoje venkova
• Financování 7775 učitelů po dobu jednoho roku