Julius Streicher – nacistický propagandista a vydavatel Der Stürmer

Streicher se narodil v bavorském Fleinhausenu. Byl učitelem na základní škole.

V roce 1913 se Streicher v Norimberku oženil s pekařovou dcerou Kunigunde Rothovou.

V následujícím roce začala první světová válka. Streicher vstoupil do německé armády. Během války získal Železný kříž. Když válka v roce 1918 skončila, byl Streicher poručíkem.

Streicher a jeho žena měli dva syny: Lothar (nar. 1915) a Elmar (nar. 1918).

V roce 1919 působil Streicher v antisemitské organizaci Schutz- und Trutz-Bund. V roce 1920 přešel do nově vzniklé Německé socialistické strany (Deutschsozialistische Partei). Tato politická strana měla téměř stejné ideje jako nacistická strana. Streicher ji chtěl učinit více antisemitskou. Většina členů Německé socialistické strany si to nepřála, a tak Streicher a jeho stoupenci v roce 1921 přešli do "Německého dělnického společenství" (německy Deutsche Werkgemeinschaft).

Německé pracovní společenství chtělo spojit všechny různé antisemitské skupiny v Německu. V roce 1922 se Streicher spojil se stoupenci Adolfa Hitlera. Tím se počet lidí v nacistické straně téměř zdvojnásobil. Díky tomu byl Hitler Streicherovi také do konce života vděčný.

Streicher se v roce 1923 zúčastnil mnichovského pivovarského puče. V témže roce založil rasistické noviny Der Stürmer. Byl také jeho redaktorem. Streicher noviny využíval k vyvolávání hluboké nenávisti vůči všemu a všem Židům. V době největší popularity, v roce 1935, četlo Der Stürmer asi 480 000 lidí.

Streicher v novinách tvrdil, že Židé přispěli k finančním problémům, které Německo mělo ve 20. letech. Mezi tyto problémy patřila nezaměstnanost, inflace a hospodářská deprese (nedostatek peněz v ekonomice). Tvrdil, že Židé udělali z bílých lidí otroky a jsou zodpovědní za více než 90 procent prostitutek v Německu.

Po znovuzaložení nacistické strany se Streicher stal gauleiterem (okresním vedoucím) ve Frankách. Po roce 1933 prakticky vládl městu Norimberk. Přezdívalo se mu "norimberský král" a "franská bestie".

V roce 1940 nacističtí vůdci odebrali Streicherovi všechna místa a moc v nacistické straně. Učinili tak proto, že:

• Po Křišťálové noci vyvolal skandál krádeží židovského majetku.
• Šířil nepravdivé historky o Hermannu Göringovi.
• Vedl několik útoků na ostatní vedoucí představitele okresu
• Měl sex se ženami, které nebyly jeho manželkami, aniž by se to snažil skrývat.

S Adolfem Hitlerem však Streicher udržoval dobré vztahy až do jeho sebevraždy 30. dubna 1945.

7. května Německo kapitulovalo, čímž válka v Evropě skončila. O dva týdny později, 23. května, byl Streicher zajat Američany. Jen několik dní před svým zatčením se oženil se svou bývalou sekretářkou Adele Tappeovou. Jeho první žena Kunigunde Streicherová zemřela v roce 1943 po 30 letech manželství.

Julius Streicher byl v Norimberském procesu shledán vinným ze zločinů proti lidskosti. Dne 1. října 1946 byl odsouzen k trestu smrti.

Streicher nebyl za druhé světové války příslušníkem armády. Neúčastnil se ani plánování holocaustu, invaze do Polska ani sovětské invaze. Protože však tolik podporoval nenávist a vyhlazování Židů, rozhodli se ho prokurátoři soudit za zločiny proti lidskosti.

Poslední Streicherova slova 16. října 1946 byla "Heil Hitler" a "Bolševici tě jednou pověsí!". Údajně také zvolal: "Purim Fest 1946!". Myslel si, že Židé zahájí nový svátek v den, kdy bude on a jeho kolegové nacisté oběšeni, stejně jako zahájili Purim na počest popravy Hamana.

Streicherova poprava neproběhla podle plánu. Většina očitých svědků tvrdí, že zemřel pomalým uškrcením, nikoli rychlým zlomením vazu. To se stalo i dalším nacistům. Stalo se to kvůli typu popravy oběšením, který byl použit v Norimberku. Je možné, že kat nakonec musel Streichera, který ještě nějakou dobu po oběšení sténal a houpal se na provaze, zabít.

• Holokaust
• Antisemitismus
• Propaganda