Smlouva o příměří mezi Spojenci, kteří během první světové války bojovali proti Německu, a Německem byla podepsána 11. listopadu 1918 v železničním vagonu v Compiègnském lese a znamenala konec první světové války na západní frontě. Nejdůležitějšími osobami, které ji podepsaly, byli maršál Ferdinand Foch, vrchní velitel spojeneckých vojsk, a Matthias Erzberger, zástupce Německa.

Příměří bylo dohodnuto 11. listopadu v 5 hodin ráno a vstoupilo v platnost v 11 hodin pařížského času.

Úřadující německý velitel Paul von Hindenburg požádal 7. listopadu Ferdinanda Focha telegramem o schůzku. Byl pod tlakem hrozící revoluce v Berlíně, Mnichově a jinde v Německu.

Pozadí jednání

V závěru roku 1918 byla německá armáda vyčerpaná, domácí politická situace v Německu se hroutila a ustupující fronta již nedokázala odolat protiofenzívám spojenců. Po sérii porážek a vyjednávání s americkými, britskými a francouzskými představiteli požádal vrchní velení Německa o příměří, které by zastavilo boje a otevřelo cestu k mírovým jednáním. V Berlíně rostly stávky, povstání námořníků a další projevy nespokojenosti, které přiměly císařství ke kapitulaci moci.

Průběh jednání a podpis

Jednání probíhala v Compiègnském lese v malém železničním vagonu, který si vybral maršál Foch jako neutrální místo setkání. Německou delegaci vedl Matthias Erzberger; jednání byla rychlá, protože spojenci trvali na bezpodmínečném přerušení boje a na splnění konkrétních vojenských a logistických požadavků. Příměří bylo formálně podepsáno ráno 11. listopadu (hodina podpisu je uváděna v historických pramenech jako krátce po 5. hodině) a jeho ustanovení vstoupila v platnost o 11. hodině pařížského času, což vedlo k zastavení palby po celé západní frontě.

Hlavní body příměří

  • Okamžité zastavení boje na západní frontě k 11. hodině 11. listopadu 1918.
  • Stažení německých vojsk z obsazených území a jejich stažení za určité linie; zajištění evakuace vojenského materiálu a zajatců.
  • Předání velkého množství munice, dělostřelectva, tanků a letadel spojencům.
  • Umožnění navýšení spojenecké přítomnosti na strategických bodech (např. záložní mostní obsazení pohraničních území).
  • Uvolnění válečných zajatců a umožnění humanitárních akcí a zásobování civilního obyvatelstva.

Důsledky a význam

Příměří v Compiègne ukončilo boje na západní frontě a fakticky skončilo první světovou válku, i když formální mírové ujednání – Versailleská smlouva – bylo podepsáno až v červnu 1919. Příměří mělo okamžité humanitární důsledky: zastavilo další masové ztráty, umožnilo repatriaci zajatců a otevřelo cestu k zásobování zemí postižených válkou. Na druhé straně byla německá společnost rozhořčena některými body ujednání a výsledkem bylo pociťované ponížení, které později využili extremisté včetně nacistů pro svou propagandu.

Paměť a symbolika

Podpis v Compiègne se stal silným symbolem konce „velké války“ a 11. listopad je v mnoha státech dnem vzpomínek a uctění veteránů. V meziválečném a poválečném období byla paměť na místo podpisu a samotný železniční vagon politicky zatížena: v roce 1940 byl vagon použit jako scéna, kde Německo donutilo poražené Francouze k podpisu kapitulace, a později byl odvezen do Německa. Po druhé světové válce se v Compiègne vybudovalo pietní místo připomínající původní událost.

Krátké shrnutí

11. listopadu 1918 představuje definitivní konec bojů na západní frontě první světové války. Příměří podepsané v Compiègne ukončilo krvavý konflikt, ale zároveň položilo základy pro následná mírová vyjednávání a dramatické politické změny v Evropě ve 20. století.