John Locke (vyslovováno /ˈlɒk/; 29. srpna 1632 - 28. října 1704), známý jako otec liberalismu, byl anglický filozof a lékař. Jeho spisy o teorii společenské smlouvy ovlivnily Voltaira a Rousseaua, mnoho skotských osvícenských myslitelů a americké revolucionáře. Jeho myšlenky jsou zmíněny v americké Deklaraci nezávislosti.

Život a profesní dráha

John Locke se narodil v rodině střední vrstvy v hrabství Wrington, v regionu Somerset. Studoval na Westminster School a poté na Christ Church v Oxfordu, kde získal vzdělání v klasických vědách, logice a lékařství. V Oxfordu se seznámil s novými přírodovědeckými přístupy a s myšlenkami, které se opíraly o pozorování a experimentování.

Pracoval jako učitel a lékař; v 60. letech 17. století se stal lékařem a osobním poradcem Anthonyho Ashleye Coopera, později hraběte ze Shaftesbury, jednoho z významných politických aktérů té doby. Díky tomuto spojení se Locke zapojil i do politických debat a byl do jisté míry nucen do exilu v Nizozemsku během 80. let 17. století. Po vítězné Slavné revoluci (Glorious Revolution) roku 1688 se vrátil do Anglie a po zbytek života se věnoval psaní a intelektuální činnosti.

Filozofie a politická teorie

Locke je především známý svojí teorií přirozených práv a myšlenkou, že politická moc vzniká na základě souhlasu těch, jimž je uložena. Základní prvky jeho politické filozofie jsou:

  • Přirozená práva: každý člověk má právo na život, svobodu a majetek (property).
  • Společenská smlouva: lidé se spojí do společnosti, aby chránili svá přirozená práva; vláda má legitimitu jen se souhlasem ovládaných.
  • Omezená vláda a právo na odpor: vláda je svěřena, aby sloužila veřejnému prospěchu; pokud poruší základní práva, lidé mají právo ji svrhávat.
  • Návrh oddělení církve a státu: Locke obhajoval náboženskou toleranci mezi protestantskými vyznáními a omezoval moc státu v oblasti náboženství (s výjimkami, které sám formuloval).

Tyto myšlenky Locke rozvinul především ve spisech Two Treatises of Government (Dva pojednání o vládě), které se staly jedním z intelektuálních základů moderního liberálního myšlení a ústavní teorie.

Epistemologie a teorie poznání

V epistemologii je Locke klíčovou postavou empirismu. V díle An Essay Concerning Human Understanding argumentoval proti myšlence vrozených idejí a prosazoval poznání založené na zkušenosti. Mezi jeho důležité postuláty patří:

  • Tabula rasa: lidská mysl je při narození jako prázdná tabule; všechny myšlenky a poznatky vznikají ze zkušenosti (smyslové vjemy a reflexe).
  • Primární a sekundární kvality: rozlišoval vlastnosti věcí, které vnější věci skutečně mají (primární) — např. tvar, pohyb — a vlastnosti, které jsou výsledkem vnímání (sekundární) — např. barva, vůně.
  • Osobní identita: Locke definoval identitu osoby zejména jako kontinuitu vědomí a vzpomínek, nikoli jen jako identitu materiální substance.

Hlavní díla

  • Two Treatises of Government (publikováno 1689) – politická teorie přirozených práv a smluvní teorie státu.
  • An Essay Concerning Human Understanding (1690) – rozsáhlé pojednání o povaze lidského poznání a zdrojích idejí.
  • A Letter Concerning Toleration (1689) – obrana náboženské tolerance mezi různými protestantskými skupinami.
  • Some Thoughts Concerning Education (1693) – praktické rady o výchově a vzdělávání dětí, zdůrazňující rozum, mravnost a tělesné zdraví.
  • Další eseje a dopisy o náboženství, ekonomii a filosofii mysli.

Dědictví, vliv a kritika

Lockeův vliv je rozsáhlý: ovlivnil osvícenské myslitele, liberalismus, moderní politickou teorii i vzdělávací praxi. Jeho myšlenky přispěly k intelektuálnímu prostředí, které umožnilo americkou i francouzskou revoluci a formování ústavních států založených na právu jednotlivce a souhlasu vládnutých.

Zároveň čelí Locke kritice: někteří kritici upozorňují na rozpory mezi jeho teorií práv a praxí koloniální politiky v 17. a 18. století, diskutuje se i jeho postoj k otázkám vlastnictví půdy a vztahu k indiánským národům. Rovněž jeho výjimky v otázce náboženské tolerance (např. omezená tolerance vůči katolíkům a nevěřícím) jsou předmětem debat.

Proč je Locke důležitý dnes

Locke zůstává klíčovou postavou pro pochopení počátků moderního liberalismu, koncepcí politické svobody, práv jednotlivce a empirického přístupu v poznání. Jeho zdůraznění zkušenosti jako zdroje poznání, stejně jako myšlenka, že politická moc má být omezena a odvozena od souhlasu lidí, jsou i dnes základními pojmy politické a filozofické diskuse.

Lockovy teorie se obvykle týkaly identity a jáství. Locke se domníval, že se rodíme bez myšlenek a že poznání je naopak určováno pouze zkušeností.