Emanuel Feuermann

Život

Feuermannovi rodiče byli amatérští hudebníci. Otec ho začal učit hrát na housle, ale malý chlapec je chtěl držet mezi nohama jako violoncello, a tak mu otec koupil malé violoncello. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Vídně, aby se mohl učit hře na violoncello u slavného Friedricha Buxbauma, violoncellisty Růžového kvarteta a prvního violoncellisty Vídeňské filharmonie. Poté studoval u Antona Waltera na Hudební akademii ve Vídni. V únoru 1914, když mu bylo dvanáct let, hrál na svém prvním koncertě, na kterém přednesl violoncellový koncert in D Josepha Haydna s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Felixe Weingartnera.

V roce 1917 odešel Feuermann do Lipska, kde studoval u Julia Klengela. Klengel si myslel, že jeho mladý žák je neuvěřitelně talentovaný, ale že nezná mnoho skvělé violoncellové hudby. Feuermann se velmi snažil. Klengel byl pro něj dobrým učitelem

V roce 1919 Friedrich Grützmacher zemřel a Klengel mu doporučil, aby Feuermann nastoupil na jeho místo na Gürzenichově konzervatoři v Kolíně nad Rýnem. Přestože byl velmi mladý, získal místo, které mělo velmi dobrý plat, ale nedostal titul "profesor".

Ve 20. letech 20. století koncertoval po celém světě. V roce 1929 se stal profesorem na berlínské Musikhochschule a hrál se slavnými osobnostmi, jako byli houslisté Carl Flesch, Szymon Goldberg, Joseph Wolfsthal a Jascha Heifetz, skladatel a violista Paul Hindemith a klavírista Artur Rubinstein.

3. dubna 1933, po nástupu nacismu, přišel o práci na berlínské konzervatoři, protože byl Žid. Přestěhoval se do Londýna. Absolvoval turné po Japonsku a Spojených státech, kde hrál Haydnův koncert s Newyorskou filharmonií pod vedením Bruna Waltera. Na některé hudební kritiky jeho hra neudělala velký dojem. O několik dní později však vystoupil na recitálu. Byli tam téměř všichni profesionální newyorští violoncellisté, protože slyšeli, že Feuermann je výjimečný hráč. Publikum bylo nesmírně nadšené a dokonce i hudební kritici změnili názor.

V roce 1935 se oženil. S manželkou se přestěhoval do Curychu, ale v době anšlusu se ocitl ve Vídni, zatímco jeho žena a malá dcera byly ještě v Curychu. Bronislaw Huberman pomohl Feuermannovi a jeho rodině v září 1938 uprchnout do Izraele. Koncem roku odjeli do Spojených států a požádali o americké občanství.

Vyučoval na Curtisově hudebním institutu, koncertoval a nahrával s dalšími vynikajícími hudebníky, například s Arturem Schnabelem, Bronislawem Hubermanem a zejména s klavíristou Franzem Ruppem.

Feuermann zemřel v roce 1942 na infekci po malé operaci hemoroidů.

Jeho pověst

Feuermann byl jedním z nejlepších violoncellistů, kteří kdy žili. Violoncello nebylo v té době často slyšet jako sólový nástroj, ale Feuermann a Pablo Casals přiměli lidi změnit názor. Feuermann vlastně sám příliš necvičil, ale když muzicíroval s jinými lidmi, pracoval velmi tvrdě na všech detailech. Rád učil. Miloval také rychlá auta. Jeho rodina pro něj byla skutečně velmi důležitá.

Feuermannova interpretace Violoncellového koncertu Antonína Dvořáka a jeho provedení Dvojkoncertu Johannese Brahmse s Jaschou Heifetzem patří podle mnohých k nejlepším vůbec.