Stavy hmoty

Běžné stavy hmoty

Pevné látky

V pevné látce jsou polohy atomů vůči sobě dlouhodobě fixovány. To je způsobeno soudržností nebo "třením" mezi molekulami. Tuto soudržnost zajišťují kovové, kovalentní nebo iontové vazby. Pouze na pevné látky lze působit silou, aniž by se změnil jejich tvar, což znamená, že mohou být odolné vůči deformaci. Pevná tělesa také bývají dostatečně pevná, aby udržela svůj vlastní tvar v nádobě. Pevná tělesa mají obecně větší hustotu než kapaliny. Přechod pevné látky v plyn se nazývá sublimace.

Kapaliny

V kapalině se molekuly vzájemně přitahují natolik silně, aby se udržely v kontaktu, ale ne natolik silně, aby si udržely určitou strukturu. Molekuly se mohou vůči sobě neustále pohybovat. To znamená, že kapaliny mohou plynule proudit, ale ne tak plynule jako plyny. Kapaliny mají tendenci zaujmout tvar nádoby, ve které se nacházejí. Kapaliny mají obecně menší hustotu než pevné látky, ale jsou hustší než plyny.

Plyny

V plynu nejsou chemické vazby dostatečně silné, aby udržely atomy nebo molekuly pohromadě, a proto je plyn souborem nezávislých, nevázaných molekul, které na sebe vzájemně působí především srážkami. Plyny mají tendenci zaujímat tvar své nádoby a mají menší hustotu než pevné látky i kapaliny. Plyny mají slabší přitažlivé síly než pevné látky a kapaliny. Plyn, který se stane přímo pevnou látkou, se nazývá usazování.

Plyny se někdy mohou měnit přímo v pevné látky, aniž by prošly kapalinovým stupněm. Tomu se říká desublimace. Vidíte to na chraptivé námraze, která se tvoří na okenních tabulích v chladném podnebí. Je to opačný proces než sublimace.

Plazma

Plazma jsou plyny, které mají tolik energie, že elektrony atomu nemohou zůstat na oběžné dráze kolem jednoho atomového jádra. Atomové ionty a volné elektrony se mísí jako horká polévka.

Protože kladně a záporně nabité částice nejsou slepené, je plazma dobrým vodičem elektřiny. Například vzduch není dobrým vodičem elektřiny. Při úderu blesku však atomy vzduchu dostanou tolik energie, že už nedokážou udržet své elektrony a na krátkou dobu se z nich stane plazma. Poté může plazmatem protékat elektrický proud a vznikne blesk.

Plazma je nejběžnějším stavem hmoty ve vesmíru. Hvězdy i mezihvězdné prostředí se skládají převážně z plazmatu.

Fázové změny

Fáze hmoty lze měnit různými způsoby. Mezi nejčastější patří teplota a tlak. Látky se obvykle stávají plynem při vysokých teplotách a/nebo nízkých tlacích, pevnou látkou při nízkých teplotách a plazmou při extrémně vysokých teplotách. Látky se často stávají kapalnými mezi pevnou látkou a plynem, ale pokud je tlak velmi nízký (například ve vesmírném vakuu), mnoho látek kapalnou fázi přeskočí a přechází přímo z pevné látky do plynu nebo naopak. Vědci vytvořili grafy nazývané diagramy fázových změn, které ukazují vztah mezi tlakem, teplotou a fází mnoha látek.

Když se pevná látka změní v kapalinu, nazývá se to tání. Když se kapalina změní v pevnou látku, nazývá se to mrznutí. Když se pevná látka změní v plyn, nazývá se to sublimace. Když se plyn změní v pevnou látku, nazývá se to desublimace. Když se kapalina mění v plyn, nazývá se to vypařování. Když se plyn mění v kapalinu, nazývá se to kondenzace.

Říká se, že bod tuhnutí a bod tání jsou stejné, protože jakýkoli nárůst teploty od tohoto bodu způsobí tání látky, zatímco jakýkoli pokles teploty způsobí její zamrznutí. Podobně se vždy shodují body vypařování a kondenzace (nebo body sublimace a desublimace). U většiny látek platí, že se zvyšujícím se tlakem se zvyšuje i bod vypařování/kondenzace nebo naopak. Například bod varu vody klesá, když stoupáte do hor, protože tlak vzduchu je nižší. Vztah pro mrznutí a tání se může ubírat různými směry v závislosti na látce.

Ostatní státy

Za zvláštních podmínek může existovat mnoho dalších stavů hmoty, včetně podivné hmoty, supratekutých látek a případně i kapalin se strunovou sítí. Vědci pracují na experimentech při velmi vysokých nebo velmi nízkých teplotách, aby se dozvěděli více o fázích hmoty.

Kondenzáty

Boseho-Einsteinovy kondenzáty a fermionické kondenzáty jsou fáze hmoty, které se vztahují na částice zvané bosony, respektive fermiony. (Na stejném místě může existovat více bosonů současně. Pouze jeden fermion může existovat na stejném místě ve stejnou dobu). Boseho-Einsteinovy kondenzáty a fermionické kondenzáty se vyskytují při neuvěřitelně nízkých teplotách (asi 4° Kelvina, což je totéž jako -452° Fahrenheita). Všechny částice v těchto kondenzátech se začnou chovat jako jeden velký kvantový stav, takže nemají téměř žádné tření ani elektrický odpor.

Degenerovaná hmota

Když v jádru hvězdy dojdou lehké prvky (jako je vodík nebo helium), které by stačily k udržení termojaderné fúze, jádro se zhroutí do velmi hustého stavu, který se nazývá degenerovaná hmota. Vše je velmi těsně namačkáno a může se jen stěží pohybovat. Pokud hvězda není příliš těžká, stane se bílým trpaslíkem. V těžší hvězdě je tlak tak silný, že se rozdrtí i protony a elektrony a stane se neutronovou hvězdou.

Kvark-gluonové plazma

Protony a neutrony, z nichž se skládají atomy, se skládají z ještě menších věcí zvaných kvarky (které jsou "slepeny" dohromady věcmi zvanými "gluony"). Při neuvěřitelně vysokých teplotách nad 2 biliony Kelvinů se kvarky a gluony mění v jiný stav hmoty. Lidé mohou ve Velkém hadronovém urychlovači v CERNu vytvořit trochu kvark-gluonového plazmatu, ale to netrvá dlouho, než vychladne.

Nadkritické kapaliny

Když má látka dostatečnou teplotu a tlak současně, což se nazývá kritický bod, nelze rozlišit mezi velmi hustým plynem a velmi energetickou kapalinou. Jedná se o superkritickou kapalinu, která se chová jako kapalina i plyn.

Superfluidy

Na druhou stranu supratekuté látky vznikají pouze při velmi nízkých teplotách a pouze u několika speciálních látek, jako je například kapalné helium. Supertekutiny mohou dělat věci, které běžné kapaliny dělat nemohou, například stékat po stěně mísy a dostávat se ven.