Boseho–Einsteinův kondenzát

Částice mají energii. Mohou mít velkou energii a divoce se odrážet jako v plynech, mohou mít menší energii a proudit jako kapalina nebo mohou mít ještě menší energii jako pevná látka. Pokud částicím odeberete dostatek energie, dostanete se na nejmenší nebo nejmenší možné množství energie. Jedná se o Boseho-Einsteinův kondenzát. Díky tomu jsou všechny částice naprosto stejné a místo toho, aby se náhodně odrážely všemi různými směry, odrážejí se všechny nahoru a dolů naprosto stejným způsobem a vytvářejí něco, čemu se říká "obří vlna hmoty".

Boseho-Einsteinův kondenzát poprvé navrhli Satyendra Nath Bose a Albert Einstein v letech 1924-25. O sedmdesát let později byla jeho existence prokázána. Eric Cornell a Carl Wieman vytvořili první Boseho-Einsteinův kondenzát v roce 1995 na Coloradské univerzitě. Cornell, Wieman a Wolfgang Ketterle z MIT pak v roce 2001 obdrželi Nobelovu cenu za fyziku.

Obvykle je k dosažení dostatečného chladu pro vytvoření Boseho-Einsteinova kondenzátu nutné nejprve boson uvěznit pomocí magnetů a poté mu odrazem laseru odebrat veškerou energii (laserové chlazení). Tím se však věci ještě nestanou dostatečně chladnými. Některé částice budou stále hodně poskakovat a jen některé budou pěkně ležet. Magnetické pole se pak pomalu kousek po kousku snižuje, aby se rychleji poskakující částice dostaly ven. Tak nám uvnitř zůstanou jen ty nejchladnější a nejpomalejší atomy.