Svatý Mikuláš (cca 270–6. prosince 343), neboli Nikolaos z Myry, byl myrský biskup a jeden z nejuctívanějších světců křesťanské tradice. Narodil se v bohaté rodině v přístavním městě řecké kolonii Patara v Malé Asii; Myra leží nedaleko Antalye v dnešním Turecku. Podle tradice se věnoval charitě a pomoci chudým, za což získal pověst ochránce slabých a potřebných.

Život a hlavní legendy

Historické informace o životě Mikuláše jsou omezené a značná část toho, co se o něm vypráví, pochází z legend. Mezi nejznámější patří:

  • Pomoc třem dcerám – podle pověsti daroval potají obrovské částky na věno třem chudým dcerám, čímž je uchránil před prostitucí. Tyto dary jsou v ikonografii často zobrazovány jako tři zlaté koule nebo měšce.
  • Záchrana námořníků – Mikuláš je připisován zázrak při zklidnění bouře a záchraně lodí, proto je tradičně patronem námořníků a cestujících po moři.
  • Vzkříšení tří dětí – existuje legenda, že oživil tři děti zavražděné a nasolené v sudu, což upevnilo jeho pověst divotvůrce (thaumaturga).
  • Účast na koncilu – lidová tradice uvádí, že Mikuláš se zúčastnil Prvního nikajského koncilu a ostře vystoupil proti bludu ariánství; některé pozdější vyprávění o něm jsou však zpochybňována historiky.

Relikvie a přenesení do Bari

V 11. století byly jeho ostatky převezeny do italského Bari (roku 1087), aby byly uchráněny před tureckými (muslimskými) nájezdy. V Bari byla postavena bazilika San Nicola, kde se uchovávají relikvie a která se stala významným poutním místem. Přenesení ostatků mělo velký náboženský i politický význam – přispělo k rozvoji poutnictví a ke kontaktům mezi Východem a Západem v období středověku. Některé další evropské kostely nárokují dílčí ostatky nebo relikviáře spojené se sv. Mikulášem; v průběhu staletí se též objevují žádosti o dočasné vrácení či převoz částí relikvií do jejich původní oblasti.

Uctívání a význam v církvi

Mikuláš je uctíván ve východních pravoslavných i v katolických církvích. Východní tradice často používá přízvisko „Divotvůrce“ (Thaumaturgos). Je považován za patrona mnoha profesí a skupin: děti, námořníci, obchodníci, kožešníci, střelci, měšťané, manželky i chudé. Tradičně je spojován i s ochranou těch, kdo byli falešně obviněni nebo nespravedlivě souzeni.

Jeho svátek se slaví 6. prosince ve většině západních církví; v pravoslavných církvích, které užívají juliánský kalendář, připadá připomínka na den, který odpovídá 6. prosinci juliánského kalendáře (což dnes ukazuje na 19. prosince dle gregoriánského kalendáře). Den sv. Mikuláše je v mnoha zemích spojen s rozdáváním darů dětem, pastoračními návštěvami, procesími a místními lidovými obyčeji.

Ikonografie a lidové tradice

Na obrazech a ikonách je sv. Mikuláš typicky zobrazován jako biskup v ornátu s mitrou a pastýřskou holí, často s třemi zlatými koulemi nebo měšci, anebo se třemi dětmi v nádobě (odkaz na legendu o vzkříšení). V západní evropské tradici se ztikotvořil motiv Mikuláše jako dárce, což se později stalo základem postavy Sinterklaase a amerického Santa Clause.

Význam dnes

Dnešní uctívání sv. Mikuláše spojuje historickou církevní tradici s bohatými lidovými zvyky. Jeho příběhy o štědrosti a ochraně slabých slouží jako vzor křesťanské charity. Relikvie v Bari i jiná místa udržují poutní tradici a kulturní dědictví, které propojuje křesťanský Východ a Západ.

Poznámka: Mnohé detaily jeho života jsou obestřené legendami; oddělení historických faktů od pozdějších legend je předmětem odborného bádání. Přesto zůstává Mikuláš jednou z nejvlivnějších postav křesťanské pobožnosti a lidové víry.