Fra Angelico

Fra Angelico (asi 1395 - 18. února 1455) byl italský raně renesanční malíř. Giorgio Vasari, který napsal Životy umělců, o něm řekl, že měl "vzácný a dokonalý talent".

Fra Angelico byl znám pod mnoha různými jmény. Když se narodil, říkali mu Guido di Pietro. Lidé, kteří ho znali, když byl starší, mu říkali Fra Giovanni da Fiesole (Bratr Jan z Fiesole). Když o něm Giorgio Vasari v roce 1500 psal Životy umělců, byl již znám jako Fra Giovanni Angelico (Bratr Giovanni, který je jako anděl).

Italové mu obvykle říkají il Beato Angelico (Blahoslavený Angelico). Říká se mu tak už dlouho, protože byl považován za požehnaného Bohem, který mu dal malířské nadání, a také proto, že byl tak dobrý a svatý člověk. Jméno "blahoslavený Angelico" se nyní stalo oficiálním, protože v roce 1982 mu papež Jan Pavel II. "udělil svatořečení", což znamená, že je nyní na cestě k tomu, aby byl prohlášen za svatého.

Vasari o něm říká: "Je nemožné vymyslet dost dobrých slov o tomto svatém otci, který byl tak skromný a pokorný ve všem, co dělal a říkal, a jehož obrazy byly namalovány s takovým umem a svatou vírou. "

Tato tvář na obraze "Složení Krista" je považována za autoportrét Fra Angelica.

Životopis

Raný život, asi 1385-1436

Fra Angelico se narodil v Mugellu u Fiesole v Toskánsku v Itálii pravděpodobně kolem roku 1385-87 a zemřel v Římě v roce 1455. O jeho rodičích není nic známo. Byl pokřtěn jako Guido nebo Guidolino.

V roce 1407 vstoupil do dominikánského řádu ve Fiesole. V roce 1423, kdy se stal oficiálně řeholníkem, si změnil jméno z Guida na Fra Giovanni (bratr Jan). (Lidé, kteří jsou přijati do svatého řádu, obvykle přijímají nové jméno.) Stejně jako ostatní "bratři" (řeholníci) dominikánského řádu nosil bílé roucho a černý plášť a oholil si část hlavy.

Fra Angelico měl bratra Benedetta, který byl rovněž dominikánským mnichem. Fra Benedetto maloval iluminované rukopisy. Fra Angelico se pravděpodobně také naučil malovat rukopisy. V klášteře San Marco ve Florencii se nachází několik rukopisných knih, o nichž se předpokládá, že je maloval. V klášterech, kde žil, byl velmi zaneprázdněn jinou prací, ale přesto si našel čas na malování obrazů, které se velmi brzy proslavily. V lednu a únoru roku 1418 dostal zaplaceno za obrazy, které namaloval v kostele Santo Stefano del Ponte.

V letech 1418-1436 namaloval Fra Angelico oltářní obraz pro kostel ve Fiesole, který byl poškozen. Stáří způsobilo, že některé barvy se odlouply nebo vybledly, a jiní umělci při pokusech o opravu obrazů Fra Angelica přemalovali. Horní část oltářního obrazu se nachází v Národní galerii v Londýně. Zobrazuje Krista ve slávě, obklopeného více než 250 postavami, a je to velké a velkolepé dílo. Je označováno za jedno z nejlepších děl v galerii.

San Marco, Florencie, 1436-1445

V roce 1436 byl ve Florencii založen nový dominikánský klášter San Marco v některých starších klášterních budovách. Fra Angelico byl jedním z řeholníků z Fiesole, kteří se přestěhovali do Florencie. Pro Fra Angelica to byl důležitý krok, protože ve Florencii již bylo mnoho umělců, od kterých se mohl učit. Klášter měl velmi bohatého "mecenáše umění" Cosima de' Medici, který rád nakupoval umělecká díla pro sebe a své oblíbené kostely. Cosimo si v klášteře zabral největší z řeholních pokojů, tzv. cel, aby měl klidné místo pro náboženské myšlenky. Fra Angelico namaloval na stěnu Cosimovy cely obraz zobrazující Tři mágy v Betlémě.

Cosimo najal Fra Angelica, aby pro klášter namaloval další obrazy. Všechny cely pro řeholníky byly postaveny v patře po stranách čtvercového nádvoří se zahradou uprostřed (tzv. klášter). Na stěnu nahoře na schodišti namaloval Fra Angelico fresku Anděl Gabriel oznamuje Panně Marii narození Ježíše. Jedná se o jeden z jeho nejslavnějších obrazů. Fra Angelico pak začal malovat obraz v každé z mnišských cel. Každá cela má na stěně vedle okna velký obraz s kulatým vrcholem. Nejméně šest z těchto obrazů namaloval sám Fra Angelico a další namalovali umělci, kteří kopírovali jeho styl malby. Tyto obrazy měly mnichům pomáhat při modlitbách.

V roce 1439 dokončil jedno ze svých nejslavnějších děl, oltářní obraz pro kostel San Marco, kde se konají bohoslužby řeholníků. Zobrazuje Madonu s dítětem na trůně, obklopenou světci různých dat, kteří jsou seskupeni, jako by stáli v nebeské místnosti a hovořili o svatých věcech. Tento typ obrazu zvaný "svatý rozhovor" se později stal velmi populárním, ale tento je jedním z prvních.

Vatikán, 1445-1455

V roce 1445 poslal papež Eugenius IV. poselství, aby Fra Angelico přijel do Říma a namaloval fresky v kapli Nejsvětější svátosti u svatého Petra. Kaple byla později papežem Pavlem III. zbořena, aby uvolnila místo nové bazilice svatého Petra, a Fra Angelicovo dílo se ztratilo. Vasari uvádí, že jeden z papežů (mohl to být Eugenius nebo papež Mikuláš V.) se Fra Angelica zeptal, zda by nechtěl zastávat velmi důležitou funkci florentského arcibiskupa. Fra Angelico však o tak vysoký post nestál a navrhl na tuto pozici jméno jiného mnicha. V roce 1447 odjel Fra Angelico se svým žákem BenozzemGozzolim do města Orvieto, aby namaloval několik obrazů pro tamní katedrálu . Jeden z jeho dalších žáků se jmenoval Zanobi Strozzi, ale nestal se tak slavným jako Benozzo.

V letech 1447 až 1449 byl Fra Angelico opět ve Vatikánu, kde mu papež Mikuláš V. nechal postavit malou kapli, kde se mohl v soukromí modlit. Obrazy, které zde Fra Angelico se svými žáky namaloval, představují životy dvou mladých světců svatého Štěpána a svatého Vavřince, kteří byli "mučedníky" (byli zabiti pro svou křesťanskou víru). Malá kaple s pestrými barvami a výzdobou z plátkového zlata působí jako šperkovnice. Od roku 1449 do roku 1452 byl Fra Angelico opět ve svém starém klášteře ve Fiesole, kde působil jako převor (představený). Žáci Fra Angelica pravděpodobně zůstali v Římě, aby dokončili práce na kapli.

Smrt a blahořečení

V roce 1455 se Fra Angelico vrátil do Říma, pravděpodobně aby se podíval na dílo v kapli papeže Mikuláše. Zemřel v dominikánském klášteře a byl pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva. Papež Jan Pavel II. blahořečil Fra Angelica 3. října 1982, čímž se stal oficiálně známým jako "blahoslavený Angelico". V roce 1984 ho papež jmenoval patronem katolických umělců.

Fra Angelico nikdy nechtěl být důležitý, a přestože byl tak talentovaný, nikdy se nepovyšoval nad ostatní lidi. Za svou nejdůležitější práci považoval péči o druhé. Než vzal do ruky štětce a začal malovat, vždy se pomodlil a nikdy později své obrazy nijak neupravoval, protože věřil, že ho vede Duch svatý. Namaloval velké množství výjevů Ukřižování a při jejich malování vždy plakal.

Na jeho hrobě je napsáno:

"Když mě chválíte, neříkejte, že jsem slavný malíř.

Místo toho řekněte, že jsem z lásky k Ježíši dal všechno, co jsem měl, chudým.

Věci, které se zdají být důležité na zemi, nejsou důležité v nebi.

Jsem bratr Jan z Florencie, květu Toskánska.

"Zvěstování" v klášteře svatého Marka

Madona s dítětem v majestátu se svatými na fresce v San Marco ve Florencii. Dva ze světců jsou dominikánští mniši jako Fra Angelico.

Ukřižovaný Kristus

O obrazech Fra Angelica

Fra Angelico tvořil v době, kdy se malířský styl měnil. Změny začaly sto let před ním Giottovými díly. Fra Angelico mohl vidět slavné obrazy "Život svatého Františka", které Giotto vytvořil pro kostel Santa Croce ve Florencii. Na Giottových obrazech vypadají postavy opravdověji, pevněji a realističtěji než na obrazech jiných malířů z roku 1300. Giotto byl také velmi dobrý v malování emocí ve tvářích lidí a v činech, které ukazovaly, jak se cítí. Jeho dílo mělo velký vliv na každého umělce, který ho viděl.

Zároveň se bohatí mecenáši jako Cosimo de Medici rádi chlubili svým bohatstvím. Často si proto objednávali obrazy se spoustou zářivých barev a pravým zlatým pozadím. Červená barva zvaná "vermilion" patřila k nejdražším. Nejdražší barvou však byla nádherná modrá, která se vyráběla rozemletím polodrahokamu zvaného lapis lazuli. Tento typ malby se nazývá "mezinárodní gotika". Někteří umělci Fra Angelicovy doby byli odborníky na tvorbu obrazů, které by udělaly radost velmi bohatým lidem. Jiní malíři, jako například Masaccio, však byli následovníky Giotta a malovali velmi prostým způsobem.

Fra Angelico dokázal malovat oběma způsoby. Pokud si papež nebo bohatá rodina přáli oltářní obraz nebo fresku se zlatem a drahými jasnými barvami, Fra Angelico to dokázal. Ale jeho nejslavnější obrazy nemají zlato ani jasné barvy. Jsou to prosté jemné obrazy z Ježíšova života, které namaloval pro mnichy v jejich celách v San Marcos.

San Marco, Florencie,Soudný den. Tato deska je horní částí oltářního obrazu. Má drahé barvy a zlato, které svědčí o tom, že jej zaplatil bohatý mecenáš.

Galerie

Tato galerie ukazuje příběhy z Ježíšova života. Čtvercové obrazy jsou malovány temperou. Všechny jsou součástí velkého oltářního obrazu a jsou široké asi 25 cm. "Tondo" (kulatý obraz) je malý oltářní obraz široký asi 1,4 metru. Všechny obrazy s klenutými vrcholy jsou fresky a byly namalovány pro bratry dominikány.