Svatá Walpurga (Walburga): život, kanonizace a lidové tradice
Svatá Walpurga: život, kanonizace a lidové tradice — od misijní činnosti přes Valpuržinu noc po oslavy 1. května a svátek 25. února. Objevte legendy i historické souvislosti.
Svatá Walpurga nebo Walburga (staroanglicky Wealdburg; asi 710 – 25. února 777 nebo 779), psaná také Valderburg nebo Guibor, byla anglická misionářka působící ve Franské říši. Podle tradice pocházela z anglosaské šlechty, byla sestrou svatých Willibalda a Winibalda a byla vzdělána v klášterním prostředí v Anglii. Do kontinentální Evropy se dostala v polovině 8. století, kde se věnovala misiím, výchově a životu řeholnice. Kanonizována (prohlášena za svatou) byla 1. května asi roku 870 papežem Adrianem II. Přesné okolnosti kanonizace a přenosu jejích ostatků jsou částečně zahaleny tradicí, ale událost spojená s datem 1. května sehrála důležitou roli v jejím posvátném kultu.
Život a působení
Walpurga se narodila v Anglii a vyrostla v křesťanském klášterním prostředí. Spolu se svými bratry podnikla poutní cestu do Říma, odkud se někteří členové rodiny vrátili jako misionáři do německých zemí. Walpurga se usadila v oblasti kolem Eichstättu a Heidenheimu, kde se stala členkou benediktinského společenství a později převorkou. Podporovala práci misionářů, starala se o vzdělávání dívek a byla známá pro své modlitby a péči o nemocné.
Kanonizace, relikvie a kult
Svátek Walpurgy připadá na 25. února, den jejího úmrtí. Den její kanonizace, 1. květen, se slavil intenzivně již ve středověku; v 9.–11. století a dále se k tomuto dni vážilo přenášení jejích ostatků a místní poutě. Její relikvie údajně přinášely uzdravení a ochranu – k jejímu hrobu a později k ostatkům putovali nemocní, zejména lidé postižené kousnutím šelmami nebo chorobami, které ve středověku spojovali s „kousnutím“ (např. vzteklina). Z tohoto důvodu je Walpurga tradičně uctívána také jako ochránkyně proti vzteklině a jiným nakažlivým nemocem.
Iconografie a patronát
V umění bývá Walpurga zobrazována jako řeholnice či převorka: s knihou, pastýřským křížem nebo berlí a často i s nádobou (symbol léčení) či se svatozáří. V lidové pobožnosti a na poutích je vyhledávána jako patronka proti nemocem, pro ochranu stád a úrody a pro uzdravení. Její kult se udržel zejména v jižním Německu, v oblasti Bavorska a v oblastech, kam pronikli anglosaskí misionáři.
Valpuržina noc a lidové tradice
Valpuržina noc je lidový název pro předvečer prvního máje, který se v Evropě často slaví tancem, ohni a různými jarními rituály. Křesťanské zasazení svátku 1. května (den přenesení relikvií nebo kanonizace) se postupně propojilo s pohanskými zvyky vítání jara. V lidovém podání se tak lidové oslavy promísily s pověrami o čarodějných sabatech, tanci u ohně, zapalování májek a nošením květin. V německy mluvících zemích i v českých zemích se z toho vyvinula tradice pálení čarodějnic (30. dubna) a vítání jara tanci a zpěvem.
Význam dnes
Kult svaté Walpurgy i tradice s ní spojené zůstávají živé jak v církevním kontextu (liturgické připomínky a poutě), tak v lidové kultuře (jarní slavnosti, ohně a místní zvyky). Valpuržina noc má dvojí podobu: pro církev zůstává dnem vzpomínky na život a svědectví následované svaté, v kulturní tradici se stala symbolem přechodu zimy do jara a připomínkou starých obřadů a pověstí.
Poznámka k jménu: Jméno Walpurga pochází z germánských slov spojených s mocí a ochranou (kořen „wald/wal“ – vládnout/řídit a „burg“ – pevnost/ochrana), což odpovídá obrazu svaté jako ochránkyně a mezní postavy mezi církevní autoritou a lidovými potřebami.
Socha v kostele Contern
Život
Spolu se svými bratry, svatým Willibaldem a svatým Winibaldem, se vydala do Francie (dnešní Württembersko a Franky), aby pomohla svému strýci, svatému Bonifácovi, evangelizovat mezi Němci. Vzdělávala se u jeptišek v opatství Winborne v Dorsetu, kde strávila šestadvacet let. Díky přísné výchově mohla později napsat životopis svatého Winibalda a latinsky psaný popis jeho cest po Palestině. Často se jí připisuje zásluha o to, že se stala první ženskou spisovatelkou v Anglii i v Německu.
Stala se jeptiškou a žila ve dvojklášteře Heidenheim am Hahnenkamm u Eichstättu, který založil její bratr Willibald. Po jeho smrti v roce 751 se stala abatyší. Walburga zemřela 25. února 777 nebo 779 a byla pohřbena v Heidenheimu. V roce 870 byly její ostatky přeneseny do Eichstättu.
V Eichstättu byly její kosti uloženy do skalního otvoru ve zdi. Z kostí se prý začal vyrábět zázračně léčivý olej. Díky tomu lidé přicházeli k její svatyni.
Nejstarší obraz Walpurgy pochází z počátku 11. století. Pochází z kodexu Hitda, který byl vytvořen v Kolíně nad Rýnem. Zobrazuje ji, jak drží stylizovaná obilná stébla. Obilí lze považovat za příklad, kdy křesťanská světice (Walpurga) převzala starší pohanský koncept, v tomto případě Matky obilí.
Walpurga je patronkou Eichstättu, Antverp, Oudenaarde, Veurne, Groningenu, Zutphenu a dalších měst v Nízkých zemích.
Sint-Walburgakerk, postavený v roce 1641, byl jezuitským kostelem v Bruggách.
Vyhledávání