Svatá Valburga
Svatá Walpurga nebo Walburga (staroanglicky Wealdburg; asi 710 - 25. února 777 nebo 779), psaná také Valderburg nebo Guibor, byla anglická misionářka ve Franské říši. Kanonizována (prohlášena za svatou) byla 1. května asi 870 papežem Adrianem II.
Svátek Walpurgy připadá na 25. února. Den její kanonizace, 1. květen, se slavil i v období vrcholného středověku. Zejména v 11. století za kolínského arcibiskupa Anno II. Valpuržina noc je předvečer prvního máje, který se v Evropě v lidovém podání slaví tancem.
Socha v kostele Contern
Život
Spolu se svými bratry, svatým Willibaldem a svatým Winibaldem, se vydala do Francie (dnešní Württembersko a Franky), aby pomohla svému strýci, svatému Bonifácovi, evangelizovat mezi Němci. Vzdělávala se u jeptišek v opatství Winborne v Dorsetu, kde strávila šestadvacet let. Díky přísné výchově mohla později napsat životopis svatého Winibalda a latinsky psaný popis jeho cest po Palestině. Často se jí připisuje zásluha o to, že se stala první ženskou spisovatelkou v Anglii i v Německu.
Stala se jeptiškou a žila ve dvojklášteře Heidenheim am Hahnenkamm u Eichstättu, který založil její bratr Willibald. Po jeho smrti v roce 751 se stala abatyší. Walburga zemřela 25. února 777 nebo 779 a byla pohřbena v Heidenheimu. V roce 870 byly její ostatky přeneseny do Eichstättu.
V Eichstättu byly její kosti uloženy do skalního otvoru ve zdi. Z kostí se prý začal vyrábět zázračně léčivý olej. Díky tomu lidé přicházeli k její svatyni.
Nejstarší obraz Walpurgy pochází z počátku 11. století. Pochází z kodexu Hitda, který byl vytvořen v Kolíně nad Rýnem. Zobrazuje ji, jak drží stylizovaná obilná stébla. Obilí lze považovat za příklad, kdy křesťanská světice (Walpurga) převzala starší pohanský koncept, v tomto případě Matky obilí.
Walpurga je patronkou Eichstättu, Antverp, Oudenaarde, Veurne, Groningenu, Zutphenu a dalších měst v Nízkých zemích.
Sint-Walburgakerk, postavený v roce 1641, byl jezuitským kostelem v Bruggách.
