Robert Hooke (1635–1703) – anglický přírodovědec, architekt a polymat

Robert Hooke: průkopník 17. století — anglický přírodovědec, architekt a polymat, spolupracovník Boyla a Wrena, rival Newtona a klíčová postava obnovy Londýna po Velkém požáru.

Robert Hooke FRS (18. července 1635, Isle of Wight - 3. března 1703, Londýn) byl anglický přírodovědec, architekt a polymatik. Hooke hrál důležitou roli při zrodu vědy v 17. století, a to jak experimentálními, tak teoretickými pracemi. Byl kolegou Roberta Boyla a Christophera Wrena a soupeřem Isaaca Newtona. Hooke stál v čele plánů na obnovu po velkém požáru Londýna v roce 1666.

Hookův portrét se nedochoval.

Život a kariéra

Robert Hooke se narodil na ostrově Isle of Wight v rodině protestantského kazatele. V mládí pobýval v Oxfordu, kde získal vzdělání a navázal důležité kontakty v tehdejší vědecké komunitě. V 50. a 60. letech 17. století spolupracoval s Robertem Boylem při experimentech s čerpadlem a vzduchem; tato práce přispěla k formulaci tzv. Boyleova zákona. V roce 1662 byl jedním z prvních členů a později vedoucím experimentátorem (Curator of Experiments) v nově založené Royal Society, kde představoval četné demonstrace a reporty.

Hlavní vědecké příspěvky

• Micrographia (1665) – soubor Hookeových pozorování pomocí mikroskopu. V této knize popsal strukturu korku a poprvé použil termín cell (buňka) pro malé póry, které pozoroval, čímž položil základy buněčné morfologie.
• Hookův zákon – formulace zákona pružnosti, podle něhož je deformace pružného tělesa úměrná působící síle (v praxi často formulováno pro pružiny). Hookeův zákon sehrál důležitou roli v mechanice materiálů a fyzice.
• Vylepšení optiky a mikroskopů – Hooke konstruoval a zdokonaloval optické přístroje, prováděl detailní pozorování hmyzu, rostlin a krystalů a popisoval jejich struktury.
• Příspěvky k mechanice a astronomii – Hooke se zabýval otázkami pohybu, gravitace a teorií drah planet. Jeho korespondence a spory s Isaacem Newtonem se týkaly především autorství a priority v objevování některých zákonitostí gravitačního působení.
• Praktické vynálezy a přístroje – Hooke pracoval na návrzích přesných přístrojů, měřicích zařízení a na zlepšení hodinek (např. zdokonalení těžné pružiny pro chůzi hodinek je s ním spojováno, byť autorství bývá diskutováno).

Architektura a obnova Londýna

Po velkém požáru Londýna (1666) spolupracoval Hooke s Christopherem Wrenem na plánech obnovy města. Byl zapojen do stavebních a urbanistických prací, prováděl geodetické a stavební prace, navrhoval konstrukční a protipožární zlepšení. Jako prakticky orientovaný vědec kombinoval poznatky z fyziky a techniky s architektonickou praxí.

Osobnost, spory a odkaz

Hooke byl známý jako velmi činný, bystrý, často kontroverzní a někdy svárlivý badatel. Jeho spory s Newtonem o autorství některých myšlenek výrazně ovlivnily jeho pověst v pozdějších dějinách vědy; některé jeho zásluhy byly po dlouhou dobu zastiňovány. Hooke také zasahoval do širokého spektra oborů — od biologie přes fyziku až po inženýrství — a zanechal bohaté poznámky, dopisy a vědecké zprávy.

Vybrané práce a publikace

• Micrographia (1665)
• Různé sdělení a zápisky v zápisnících Royal Society
• Texts and lectures on elasticity a mechaniku (části publikované a některé po smrti)

Robert Hooke zemřel 3. března 1703 v Londýně. Jeho přínos k rozvoji experimentální vědy 17. století je dnes oceňován, ačkoliv řada jeho znalostí a vynálezů byla historicky přehlížena či přičítána jiným autorům. Hookův vědecký odkaz přetrvává především v pojmech jako "buňka" a "Hookův zákon" a v rozvoji mikroskopické techniky.

Hookovy úspěchy

Fyzika

Mechanika kontinua

Zákony Ochrana přírody Energie Hromadné Momentum Nerovnosti Clausius-Duhem (entropie)

Solidní mechanika Stres Deformace Kompatibilita Konečná deformace Nekonečně malá deformace Pružnost (lineární) Plasticita Ohýbání Hookův zákon Teorie selhání materiálu Lomová mechanika Kontaktní mechanika (třecí)

Mechanika tekutin Kapaliny Statika - dynamika Archimédův princip - Bernoulliho princip Navier-Stokesovy rovnice Poiseuilleova rovnice - Pascalův zákon Viskozita (newtonovská - nenewtonovská) Vztlak - Míchání - Tlak Kapaliny Povrchové napětí Kapilární působení Plyny Atmosféra Boyleův zákon Charlesův zákon Gay-Lussacův zákon Kombinovaný plynový zákon Plazma

Reologie Viskoelasticita Reometrie Reometr Chytré kapaliny Magnetoreologické Elektroreologický Ferrofluidy

Vědci Bernoulliho Boyle Cauchy Charles Euler Gay-Lussac Hooke Pascal Newton Navier Stokes

·         v ·         t ·         e

Objevil Hookův zákon pružnosti. Navrhl a nařídil výrobu dalekohledu a mikroskopu a oba přístroje používal. O této práci podal zprávu v knize nazvané Micrographia v roce 1665. Byl prvním člověkem, který viděl biologické buňky. Zhotovil nákresy těles ve Sluneční soustavě a provedl první pokusy o měření vzdálenosti některých hvězd.

Robert Hooke byl v roce 1662 jmenován prvním kurátorem pokusů Královské společnosti a stal se jejím tajemníkem. Převzal odpovědnost za experimenty prováděné na jejích týdenních schůzích. Tuto funkci zastával více než 40 let.

V roce 1664 byl Hooke také jmenován profesorem geometrie na Gresham College v Londýně a Cutlerovým lektorem mechaniky.

Dne 8. července 1680 Hooke pozoroval uzlové vzorce spojené s vibračními módy skleněných desek. Přejížděl smyčcem po okraji skleněné desky pokryté moukou a viděl, jak se objevují uzlové obrazce. ^p101

Hooke vykonal několik základních prací o gravitaci a pohybu planet. Navždy poté byl přesvědčen, že ho Newton a svět ošidili o zásluhy^p389 .

Přírodní historie

Byl také známý svými přírodovědnými pracemi (biologie a geologie). O použití mikroskopu informoval v knize Micrographica z roku 1665. Jako první spatřil biologické buňky a jako první použil pro jejich popis slovo "buňka".

V roce 1668 v přednášce pro Královskou společnost zjistil, že zkamenělé schránky neznámých mořských živočichů naznačují, že některé druhy vyhynuly.

Architektura

Hooke se ve své době proslavil jako zeměměřič londýnské City a hlavní asistent Christophera Wrena. Hooke pomáhal Wrenovi při obnově Londýna po velkém požáru v roce 1666.

Pracoval také na Královské hvězdárně v Greenwichi a na nechvalně proslulé nemocnici Bethlem Royal Hospital (které se začalo říkat "Bedlam"). Hooke navrhl mnoho dalších budov, včetně Královské lékařské fakulty (1679).

Hooke spolupracoval s Christopherem Wrenem na stavbě katedrály svatého Pavla, jejíž kopule využívá Hookem navrženou konstrukční metodu. Hooke se také podílel na návrhu Pepysovy knihovny, v níž byly uloženy rukopisy deníků Samuela Pepyse, nejčastěji citovaného očitého svědka velkého požáru Londýna.

Při rekonstrukci po velkém požáru navrhl Hooke přestavbu londýnských ulic na mřížku se širokými bulváry a tepnami, což byl vzor později použitý při rekonstrukci Paříže, Liverpoolu a mnoha amerických měst. Tento návrh byl zmařen spory o vlastnická práva, protože vlastníci nemovitostí skrytě posouvali své hranice. Hooke byl díky svým znalostem jako zeměměřič a taktu rozhodčího žádán pro řešení mnoha těchto sporů.

Kostel ve Willenu, Milton Keynes.

Otázky a odpovědi

Otázka: Kdo byl Robert Hooke?

Otázka: Kde a kdy se narodil?

Otázka: Kdy zemřel?

Otázka: Jaké práci se věnoval?

Otázka: Kdo byli jeho kolegové?

Hledání podle dopisu