Robert Hooke FRS (18. července 1635, Isle of Wight - 3. března 1703, Londýn) byl anglický přírodovědec, architekt a polymatik. Hooke hrál důležitou roli při zrodu vědy v 17. století, a to jak experimentálními, tak teoretickými pracemi. Byl kolegou Roberta Boyla a Christophera Wrena a soupeřem Isaaca Newtona. Hooke stál v čele plánů na obnovu po velkém požáru Londýna v roce 1666.

Hookův portrét se nedochoval.

Život a kariéra

Robert Hooke se narodil na ostrově Isle of Wight v rodině protestantského kazatele. V mládí pobýval v Oxfordu, kde získal vzdělání a navázal důležité kontakty v tehdejší vědecké komunitě. V 50. a 60. letech 17. století spolupracoval s Robertem Boylem při experimentech s čerpadlem a vzduchem; tato práce přispěla k formulaci tzv. Boyleova zákona. V roce 1662 byl jedním z prvních členů a později vedoucím experimentátorem (Curator of Experiments) v nově založené Royal Society, kde představoval četné demonstrace a reporty.

Hlavní vědecké příspěvky

  • Micrographia (1665) – soubor Hookeových pozorování pomocí mikroskopu. V této knize popsal strukturu korku a poprvé použil termín cell (buňka) pro malé póry, které pozoroval, čímž položil základy buněčné morfologie.
  • Hookův zákon – formulace zákona pružnosti, podle něhož je deformace pružného tělesa úměrná působící síle (v praxi často formulováno pro pružiny). Hookeův zákon sehrál důležitou roli v mechanice materiálů a fyzice.
  • Vylepšení optiky a mikroskopů – Hooke konstruoval a zdokonaloval optické přístroje, prováděl detailní pozorování hmyzu, rostlin a krystalů a popisoval jejich struktury.
  • Příspěvky k mechanice a astronomii – Hooke se zabýval otázkami pohybu, gravitace a teorií drah planet. Jeho korespondence a spory s Isaacem Newtonem se týkaly především autorství a priority v objevování některých zákonitostí gravitačního působení.
  • Praktické vynálezy a přístroje – Hooke pracoval na návrzích přesných přístrojů, měřicích zařízení a na zlepšení hodinek (např. zdokonalení těžné pružiny pro chůzi hodinek je s ním spojováno, byť autorství bývá diskutováno).

Architektura a obnova Londýna

Po velkém požáru Londýna (1666) spolupracoval Hooke s Christopherem Wrenem na plánech obnovy města. Byl zapojen do stavebních a urbanistických prací, prováděl geodetické a stavební prace, navrhoval konstrukční a protipožární zlepšení. Jako prakticky orientovaný vědec kombinoval poznatky z fyziky a techniky s architektonickou praxí.

Osobnost, spory a odkaz

Hooke byl známý jako velmi činný, bystrý, často kontroverzní a někdy svárlivý badatel. Jeho spory s Newtonem o autorství některých myšlenek výrazně ovlivnily jeho pověst v pozdějších dějinách vědy; některé jeho zásluhy byly po dlouhou dobu zastiňovány. Hooke také zasahoval do širokého spektra oborů — od biologie přes fyziku až po inženýrství — a zanechal bohaté poznámky, dopisy a vědecké zprávy.

Vybrané práce a publikace

  • Micrographia (1665)
  • Různé sdělení a zápisky v zápisnících Royal Society
  • Texts and lectures on elasticity a mechaniku (části publikované a některé po smrti)

Robert Hooke zemřel 3. března 1703 v Londýně. Jeho přínos k rozvoji experimentální vědy 17. století je dnes oceňován, ačkoliv řada jeho znalostí a vynálezů byla historicky přehlížena či přičítána jiným autorům. Hookův vědecký odkaz přetrvává především v pojmech jako "buňka" a "Hookův zákon" a v rozvoji mikroskopické techniky.