Nativismus je v psychologii pojetí, podle něhož jsou některé základní schopnosti a struktury poznávání do značné míry přítomny již při narození. Tuto pozici často vyjadřují autoři, kteří tvrdí, že mozek není po narození úplnou "prázdnou deskou" a že určité dispozice nebo moduly usnadňují učení nových dovedností. Základní rozlišení mezi nativismem a učením či tabula rasa je historicky i metodologicky významné: nativismus se staví proti myšlence, že veškeré chování vzniká výhradně na základě zkušenosti psychologie a proti představě tabula rasa.

Hlavní tvrzení a příklady

Nativisté obvykle tvrdí, že existují vrozené struktury nebo predispozice v mozku (mozek), které usnadňují osvojování určitých schopností, například řeči (jazyk) nebo základních emocionálních reakcí (emoce). Mezi známé zastánce této orientace patřili a patří teoretici jako Noam Chomsky, Jerry Fodor nebo Steven Pinker. U živočichů se často zmiňuje dědičnost některých reakcí: například určité druhy savců mohou zdědit náchylnost k rychlé strachu z predátorů (opice reagující na hady) a mnoho chování hmyzu (hmyz), plazů (plazi) nebo ptáků (ptáci) vykazuje silný vrozený složku.

Historie a teoretické pozadí

Myšlenky o vrozených rysech nebyly nové; už Charles Darwin v knize The Expression of the Emotions in Man and Animals zdůraznil, že způsob vyjadřování emocí vykazuje univerzální rysy napříč kulturami, což interpretoval jako výsledek evoluce a dědičnosti (Darwin, kulturní podobnosti, evoluce). V 20. století se nativismus dostal do sporu s behaviorismem: behavioristé (behaviorismus) kladli důraz na učení prostřednictvím důsledků chování (operantní podmiňování, operantní podmiňování) a popírali zásadní roli vrozených instinktů (instinkty). Současné směry, zejména evoluční psychologie, tento redukcionistický přístup zpochybňují a připomínají, že mnoho psychických rysů může mít adaptivní, biologický původ (evoluční psychologie).

Důkazy, omezení a současný konsenzus

Důkazy pro nativismus pocházejí z různých zdrojů: srovnávací etologie, vývojová psychologie, neurovědy i lingvistika. Pozorované universálie v emocích, rychlé osvojování základních gramatických struktur u dětí nebo existenci pevných reflexů bývají citovány jako podpora vrozených dispozic. Současní vědci často zaujímají interakcionistický postoj: uznávají, že vrozené predispozice a zkušenost se vzájemně ovlivňují. Definice „vrozeného" se liší a proto je třeba opatrnosti při interpretaci výsledků.

Praktické důsledky a rozdíly

  • Vzdělávání: názor na to, co lze formovat výukou, závisí na pojetí vnitřních schopností (teorie).
  • Výzkum jazyka: nativisté zdůrazňují existenci jazykového modulu (Chomsky).
  • Etologie: srovnání druhů ukazuje, které chování je hlavně dědičné (dědičnost).

Nativismus tedy představuje soubor názorů o tom, jaké rysy mysli jsou vrozené a jaké vznikají učením. Debata mezi zastánci vrozenosti a příznivci učenlivosti přispívá k hlubšímu porozumění lidského vývoje, mozku a chování zvířat i lidí. Pro úplné posouzení je nutné kombinovat empirická data z různých disciplín a vyhýbat se nadměrnému zjednodušování.

Odkaz 1 Odkaz 2 Odkaz 3 Odkaz 4 Odkaz 5 Odkaz 6 Odkaz 7 Odkaz 8 Odkaz 9 Odkaz 10 Odkaz 11 Odkaz 12 Odkaz 13 Odkaz 14 Odkaz 15 Odkaz 16 Odkaz 17 Odkaz 18 Odkaz 19 Odkaz 20 Odkaz 21 Odkaz 22 Odkaz 23 Odkaz 24