Podvědomí
Nevědomá mysl je považována za hlubší část mysli člověka, která funguje, aniž by o tom člověk věděl. Pocity, myšlenky, touhy nebo emoce jako by přicházely odnikud a člověk si klade otázku, odkud se vzaly.
Termín nevědomí zavedl v 18. století německý romantický filozof Friedrich Schelling a později jej do angličtiny přeložil básník a esejista Samuel Taylor Coleridge. Jedná se však o starobylou myšlenku, která byla zaznamenána v mnoha civilizacích a kulturách. Také otázka, zda mají i jiní savci podobné mentální mechanismy jako člověk, má značnou historii.
Hypnotická seance, Richard Bergh, 1887
Freudovy názory
V psychoanalýze Sigmunda Freuda hraje velkou roli nevědomí. Pojednával o významu nevědomé mysli pro pochopení vědomého myšlení a chování.
Nevědomí však neobjevil Freud. Historik psychologie Mark Altschule dospěl k závěru, že "je obtížné - nebo možná nemožné - najít psychologa nebo psychiatra devatenáctého století, který by neuznával nevědomé myšlení nejen jako skutečné, ale jako velmi důležité".
Freudův pokrok nespočíval v odhalení nevědomí, ale ve vypracování metody jeho systematického zkoumání. Jeho metoda je však kontroverzní, stejně jako ostatní jeho myšlenky. Freud nazýval sny "královskou cestou do nevědomí". Svou myšlenku rozvinul v knize Výklad snů (1899). Předvědomí popisoval jako vrstvu mezi vědomým a nevědomým myšlením; k jeho obsahu se lze dostat s trochou úsilí. Klíčovým rysem nevědomí je to, co nazval "potlačením". Freud se domníval, že mnoho lidí potlačuje bolestivé vzpomínky hluboko v nevědomí.
Ledovec se často používá jako ilustrace Freudovy teorie, že většina lidské mysli funguje nevědomě.
Adaptivní podvědomí
Adaptivní nevědomí je soubor nevědomých duševních procesů ovlivňujících úsudek a rozhodování. Liší se od vědomého zpracování: je rychlejší, bez námahy, více zaměřené na přítomnost, ale méně flexibilní.
V jiných teoriích mysli je nevědomí omezeno na "nízké" činnosti, jako je například plnění cílů, o nichž bylo rozhodnuto vědomě. Naproti tomu se předpokládá, že adaptivní nevědomí se podílí i na poznávání "vysoké úrovně", jako je například stanovování cílů.
Termín "adaptivní nevědomí" naznačuje, že má hodnotu pro přežití, a je tedy adaptací, která byla v minulosti silně selektována. Po většinu evoluce obratlovců byla veškerá duševní činnost nevědomá. Nikdo nepředpokládá, že ryby mají vědomí. Naše vědomí se tak přidává k již existujícímu souboru mechanismů, které fungují, ale jejichž činnost běžně nepociťujeme. p23
