Kapuánské knížectví: středovělé knížectví v jižní Itálii

Stará Capua byla starověké etruské město. V době Římské říše byla jedním z nejdůležitějších měst v jižní Itálii. Když v druhé polovině 6. století vtrhli do Itálie Lombarďané, byla Capua vypleněna. Později se stala součástí vévodství Benevento a vládl jí lombardský úředník s titulem gastald. O této části její historie je známo jen málo.

Capua se poprvé stala samostatným státem za vlády Landulfa I. V roce 839 byl beneventský vévoda Sicard zabit Radelchisem, který se zmocnil trůnu. To vyvolalo občanskou válku, která zemi rozdělila. Sicardův bratr Siconulf vyhlásil nezávislost Salerna a sám se stal salernským knížetem. Landulf a jeho synové byli také spojenci Sicarda, a tak gastald vyhlásil nezávislost i v Kapui. V roce 841 byla Capua vypleněna a zcela zničena žoldnéři najatými Radelchisem. Počátkem roku 849 požádal Landulfův nejstarší syn Lando I. císaře Svaté říše římské o urovnání sporu a ukončení války. Císař rozdělil Benevento a Salerno na dvě samostatná knížectví. Kapua se stala hrabstvím Salernského knížectví. Protože stará Capua byla zničena, nechal Lando I. v roce 856 postavit nové město kolem nedaleké pevnosti. Toto nové město byla Capua, která existuje dodnes.

Lando se Siconulfovi ani Salernovi dlouho nepodřídil. V roce 859 napadly Capuu Salerno a Neapol, ale porazily je. Pando (vládl v letech 861-862) v roce 862 vyhlásil nezávislost Capuy na Salernu. Po jeho smrti v témže roce vznikl spor o to, kdo bude dalším hrabětem. Pandův syn Pandenulf byl sesazen svým strýcem Landulfem II. Landulf byl zároveň kapuánským biskupem, takže řídil politiku i náboženství v hrabství. Když v roce 879 zemřel, začala občanská válka o trůn. Dva uchazeči byli Pandenulf, předchozí hrabě, který byl sesazen, a Lando III, další vnuk Landulfa I. Salerno se spojilo s Landem III a Benevento s Pandenulfem. Oba vládli v různých částech hrabství a oba jmenovali své syny biskupy v Kapui. Pandenulf úspěšně držel trůn v Capui během občanské války, dokud Lando III. město v roce 882 nedobyl.

Lando III. a jeho bratr Landenulf I. strávili svou vládu obranou Capuy proti Neapoli. Jejich druhý bratr Atenulf se proti nim spojil s Neapolí. Počátkem ledna 887 se Atenulf stal knížetem Kapuy. Poté se zaměřil na dobytí Beneventa.

V roce 899 Atenulf I. porazil Radelchise II. a dobyl Benevento. V lednu 900 byl prohlášen knížetem z Beneventa. Sjednotil knížectví Capua a Benevento a prohlásil je za nerozlučná. Zavedl také diarchický systém na trůně. Podle tohoto systému měli synové a bratři knížete stejné postavení a vládli po jeho boku. Atenulf doufal, že tím zabrání budoucím sporům o nástupnictví.

Atenulf jmenoval svého syna Landulfa III. spoluvládcem. Společně uzavřeli spojenectví s místními řeckými státy, například s Neapolí a Gaetou. Po Atenulfově smrti Landulf většinou pokračoval v politice svého otce. Nejznámější je jeho účast v bitvě u Garigliana, v níž byli poraženi fátimovští Saracéni. Většinu své vlády po Gariglianu se snažil oslabit byzantskou autoritu v Apulii a Kampánii. Jeho syn Landulf IV. se spojil proti Salernu. Stejně jako jeho otec zaútočil na byzantská území, ale byl poražen. Kapua byla nucena stát se vazalem Byzantské říše, alespoň oficiálně.

Za vlády synů Landulfa IV. se rozpadla unie Capuy a Beneventa. Ačkoli zůstaly právně sjednoceny, Pandulf vládl v Kapui a Landulf V. v Beneventu. Všechny lombardské državy v Itálii však byly nakonec sjednoceny pod Pandulfem, který byl nazýván "Železná hlava". V roce 967 daroval císař Ota I. Pandulfovi vévodství Spoleto a Camerino. Když Landulf V. v roce 969 zemřel, Pandulf se zmocnil Beneventa a předal ho svému synovci Pandulfovi II. V roce 978 se pak stal salernským knížetem, když vládnoucí kníže zemřel bezdětný. Před smrtí Pandulf rozdělil zemi mezi své syny; Benevento-Capua připadla jeho nejstaršímu synovi Landulfovi VI.

Zanedlouho si císař Ota I. rozdělil Benevento a Capuu.Landulf VI. si ponechal Capuu, zatímco Benevento bylo vráceno jeho bratranci, Landulfovu synovi Pandulfovi II. V roce 990 zažila Capua období nestability. Landenulf II. byl zavražděn svým bratrem Laidulfem, který se zmocnil trůnu. Když to císař Ota III. zjistil, nechal Laidulfa odstranit. Jeho nástupce byl poté svržen obyvateli Capuy. Stará dynastie byla obnovena v roce 1000 za Landulfa VII, druhého syna Landulfa V. Ten jmenoval svého bratra Pandulfa II. z Beneventa regentem svého syna a dědice. Pandulf vládl po boku svého synovce jako Pandulf III. z Kapuy. Kapua a Benevento tak byly naposledy na krátkou dobu spojeny.

Za vlády Pandulfa IV. získala Capua zpět část své dřívější moci. Ten byl mezi svým nástupnictvím v roce 1016 a smrtí v roce 1050 dvakrát sesazen. Původně byl spojencem Byzantinců a zůstal s nimi spojencem proti všem svým sousedům až do konce. Neustále vedl spory s církví a s pobřežními vévodstvími Neapol, Gaeta a Amalfi. Za to všechno se mu přezdívalo "Vlk z Abruzzi". Chtěl dát Capui námořní přístav. Sesadil neapolské a gaetské vévody a vytáhl do války proti salernskému knížeti Guaimaru IV. Císař Jindřich II. ho nechal odstranit a uvěznit, ale nakonec získal trůn zpět.

Za Pandulfových nástupců město ztratilo na významu. Nakonec bylo dobyto normanskými spojenci Guaimara IV.

Normanský hrabě Richard z Aversy dobyl Capuu v roce 1058. Samotné město ponechal pod kontrolou Landulfa VIII. ještě čtyři roky, do 12. května 1062. Richard se stal spojencem papežů, ale později byl exkomunikován. Jeho syn a nástupce Jordán I. získal pro knížectví oblast papežského území. Také on byl exkomunikován. Když Richard zemřel, byl jeho rod velmi mocný a měl silný vliv ve střední Itálii.

Když Jordán I. v roce 1091 zemřel, moc Kapuy rychle upadala. V letech 1091-1098 ovládal samotné město Capua Lando IV. Lando byl Lombard, kterého na trůn dosadili občané v opozici proti mladému Richardovi II. Richard II. byl znovu dosazen na trůn až s pomocí svých kolegů Normanů ze Sicílie a Apulie. Kapua se stala závislou na Sicílii. Knížata se nadále snažila ovlivňovat papežské volby a působila jako papežovi ochránci. Když Jordán II. v roce 1127 zemřel, stalo se knížectví cílem Rogera II. sicilského, který sjednotil Sicílii, Apulii a Kalábrii. Po 20 let od roku 1135 do roku 1155 spolu Kapua a Sicílie válčily, až byla nakonec Kapua připojena k Sicilskému království.

Níže jsou uvedeni vládci Capuy v letech 840 až 1172.

Legenda

• Vlevo od jména každého panovníka je uvedeno období, ve kterém vládl. Pokud se období překrývají, je to proto, že panovníci vládli ve stejnou dobu jako ostatní.
• Někteří panovníci měli také přezdívku nebo byli stylizováni určitým označením (první panovník byl například znám jako "Landulf Starý"). Pokud ji panovník měl, je uvedena za jeho jménem.
• V závorce je uveden vztah každého panovníka k muži, který vládl bezprostředně před ním (prec. = předchozí nebo předchůdce).
• V závorce lze také uvést, zda byl panovník uzurpátorem (tj. že odebral trůn právoplatnému dědici), nebo zda byl sám sesazen (byl mu odebrán trůn), nebo znovu dosazen (tj. byl mu vrácen trůn poté, co mu byl odebrán).

Lombardští panovníci

Gastaldy a počty

Kapuánští gastalti (neboli hrabata) byli původně vazaly vévodů z Beneventa. Na počátku roku 840 vyhlásil gastald Landulf I. nezávislost na Beneventu poté, co totéž učinilo Salerno. To vyvolalo v Beneventu občanskou válku, která trvala více než 10 let. Na jejím konci se Kapua stala vazalem Salerna, kterému císař Svaté říše římské Ludvík II. To však netrvalo dlouho a na konci 9. století byla Kapua fakticky nezávislá.

• 840-843: Landulf I., zvaný "Starý"
• 843-861: (syn prec.)
• 861: Lando II., zvaný Cyruttu (syn Prec., sesazen)
• 861-862: (strýc prec., uzurpátor).
• 862-863: , sesazen).
• 863-866: (strýc prekérního biskupa, uzurpátor, sesazen).
• 866-871: Lambert I., též vévoda ze Spoleta (nepříbuzný, dosazen na trůn císařem Ludvíkem II., sesazen)
• 871-879: Landulf II, zvaný "biskup" (obnoven)
• 879-882: Pandenulf (obnoven)
• 882-885: (bratranec precha, uzurpátor)
• 885-887: (bratr prec.)

Princes

V roce 899 spojil Atenulf I. knížectví Benevento a Capua.Až do roku 982 byli všichni níže uvedení vládci knížaty Capuy i Beneventa. Atenulf také vytvořil nový systém trůnu, kdy otcové vládli se svými syny nebo bratry.

• 887-910: Atenulf I., zvaný "Veliký" (bratr Preca).
• 901-910: Landulf III, spoluvládce (syn Atenulfa I.)
• 910-943: (spoluvládl od roku 901).
• 911-940: Atenulf II, spoluvládce (bratr Landulfa III.)
• 933-943: (syn Landulfa III.)
• 940-943: Landulf IV, spoluvládce (syn Landulfa III)
• 943-961: Landulf IV., zvaný "Rudý" (spoluvládl od roku 940)
• 943-961: Pandulf I., spoluvládce (syn Landulfa IV.)
• 959-961: Landulf V., spoluvládce (syn Landulfa IV.)
• 961-968: Landulf V., spoluvládce svého bratra (spoluvládl od roku 959)
• 961-981: Pandulf I., zvaný "Železná hlava", spoluvládl se svým bratrem (spoluvládl od roku 943). Také vévoda ze Spoleta (od roku 967) a salernský kníže (od roku 978).
• 968-981: Landulf VI, spoluvládce (syn Pandulfa I.)

V roce 982 byla knížectví definitivně oddělena Pandulfem Železnou hlavou a císařem Otou I.

• 981-982: Landulf VI
• 982-993: (bratr prec.)
• 993-999: (bratr prec., sesazen)
• 999: Adhemar (nepříbuzný, dosazen na trůn císařem Ottou III., sesazen)
• 999-1007: (bratranec prekérního krále).
• 1007-1022: Pandulf II., zvaný "Černý" nebo "Mladý" (syn prec.)
• 1009-1014: (bratr Landulfa VII), spoluvládce, také kníže z Beneventa.
• 1016-1022: Pandulf IV, spoluvládce (bratranec Pandulfa II, sesazen)
• 1022-1026: Pandulf V., též hrabě z Teana (nepříbuzný, dosazen na trůn císařem Jindřichem II., sesazen).
• 1023-1026: Jan, spoluvládce (syn Pandulfa V., sesazen)
• 1026-1038: Pandulf IV (obnoven, sesazen)
• 1038-1047: Guaimar, též salernský kníže (nepříbuzný, uzurpátor, sesazen)
• 1047-1050: Pandulf IV (obnoven)
• 1050-1057: Pandulf VI. (syn prec.)
• 1057-1058: Landulf VIII (bratr preciosa)

Normanská knížata

Tato knížata pocházela z rodu Drengotů.

• 1058-1078: Richard I.
• 1078-1091: (syn Přec.)
• 1091-1106: Richard II. (syn Prec.)
• 1092-1098: (nepříbuzný, držel Capuu v opozici proti Richardovi II.)
• 1106-1120: Robert I. (bratr Prec.)
• 1120: Richard III. (syn Přemysla Otakara II.)
• 1120-1127: Jordán II. (strýc Prec.)
• 1127-1156: Robert II. (syn Přemysla)