Fátimovskému chalífátu vládla dynastie al-Fátimíjůnů (arabsky: الفاطميون) od 5. ledna 909 do roku 1171. Byla to arabská šíitská dynastie, která vládla čtvrtému a poslednímu arabskému chalífátu. V různých obdobích patřily k chalífátu různé oblasti Maghrebu, Egypta a Levanty.
Hlavním městem se stala egyptská Káhira. Pro občany tohoto chalífátu se někdy používá také výraz fátimovci. Vládnoucí elita patřila k ismailitské větvi ší'itismu. Vůdci byli rovněž šíitští ismáílitští imámové. Pro ismá´ílitské muslimy měli náboženský význam. Jsou také součástí řetězce držitelů úřadu chalífy, což je podle většiny muslimů jediné období, kdy byly šíitský imámát a chalífát do jisté míry spojeny. Existovala pouze jedna další výjimka: chalífát samotného Alího.
Fatimovci byli proslulí náboženskou tolerancí vůči jiným než islámským sektám, stejně jako vůči Židům, maltským a koptským křesťanům, ale přesto existovaly výjimky.

